Eva Petrová
PhDr. Eva Petrová, CSc. | |
---|---|
Eva Petrová (2011) | |
Narození | 2. prosince 1928 Praha Československo |
Úmrtí | 27. února 2012 (ve věku 83 let) Praha Česko |
Vzdělání | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | historička umění |
Ocenění | Cena AV ČR za vědecké dílo (2006) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eva Petrová (2. prosince 1928 Praha – 27. února 2012 Praha) byla česká výtvarná kritička, kurátorka, teoretička a historička umění, grafička, spisovatelka a básnířka.
Život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1948–1953 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění (prof. Jan Květ, Jaroslav Pešina) a estetiku (prof. Jan Mukařovský) a obhájila zde rigorózní práci Kresby Alšova mládí (1953, PhDr.) a kandidátskou dizertaci Figurální obraz v počátcích obrození; Charakter a proměny hlavních tendencí (1961, CSc.).
V letech 1953–1972 byla vědeckou pracovnicí Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, 1964–1970 členkou výstavní komise Galerie Václava Špály (v době, kdy ji vedl Jindřich Chalupecký). V šedesátých letech připravila Výstavu mladých ke kongresu AICA (Brno, 1966), výstavu Zdeny Fibichové ve Vídni (1969) a výstavu Nová figurace (Mánes, 1969, znovu po roce 1989 Litoměřice, Brno, Opava, 1993–1994). Na počátku normalizace byla z ÚTDU ČSAV propuštěna. Od roku 1972 působila ve svobodném povolání jako výtvarnice a spisovatelka. Za normalizace uvedla výstavy Olgy Čechové (Mělník, 1972), Jaroslava Šerých (Opatov, 1984) a Rudolfa Němce (G. bratří Čapků, 1987). Po roce 1989 se podílela na koncipování výstavního programu Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích.
Byla hlavní teoretičkou skupiny Trasa. Byla členkou, v letech 2005–2009 předsedkyní, výtvarného odboru Umělecké besedy, členkou SČUG Hollar, PEN klubu a Mezinárodní asociace výtvarných kritiků (AICA). Působila v redakční radě časopisu Kámen. Publikovala v časopisech Umění, Výtvarné umění, Ateliér, Výtvarná práce, Zlatý máj, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, ad. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění a přispěla do sborníků ke 200. výročí Velké francouzské revoluce (1990), Česká kultura na přelomu 50. a 60. let (1992) a do souboru článků Zakázané umění II.[1]
Jejím partnerem a spolupracovníkem byl teoretik umění Luděk Novák (1929–1978).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Ve své odborné práci se po více než padesát let věnovala problematice českého umění od 19. století až po výklad projevů českého moderního a současného umění v evropských souvislostech. Monograficky zpracovala dílo malířů Františka Tkadlíka, Dalibora Matouše, Karla Valtera, sochařů Vladimíra Preclíka a Zdeňka Šimka, grafika Oldřicha Kulhánka a skupiny 42 i jejích jednotlivých členů – Jana Smetany, Františka Hudečka, Františka Grosse. Z evropského moderního umění se podrobně zabývala dílem Maxe Ernsta, Pabla Picassa, Fernanda Légera, Nicolase Poussina, Eugèna Delacroixe, Joana Miró. Jako jedna z mála českých historiků umění se soustavně věnovala také dějinám výtvarné teorie a kritiky.[2]
Podílela se na tvorbě encyklopedií: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, 1995 a Dodatky, 2006, Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890 (III/1), Academia, 2001 (kapitoly: figurální malba klasicismu, raný romantismus, počátky výtvarné kritiky, sochařství klasicismu), Dějiny českého výtvarného umění 1939–1958 (V) (kapitola: Skupina 42), publikace České ateliéry / Czech studios (71 umělců současnosti / 71 contemporary artists ), Art CZ, Praha 2005.
Její vlastní dílo zahrnuje povídky a novely (Královská paštika, 1981, Jablko nesmrtelnosti, 1995) a prozaická díla (Cesty oka, Týden cesty, nakl. Pražská imaginace 1992 a 1993) i poezii (Na zelenou přecházím, Akropolis 1999). Napsala také libreto k opeře Emila Viklického Faidra (2000) a rukopis na drama Théseus (nevydáno).[3]
Bibliografie (odborné publikace)
[editovat | editovat zdroj]- František Tkadlík, Československá akademie věd (ČSAV), Praha 1960
- Max Ernst, SNKLU, Praha 1965
- Fernand Léger, Orbis, Praha 1966
- František Hudeček, Obelisk, Praha 1969
- Vladimír Preclík, Obelisk, Praha 1970
- Picasso v Československu / Picasso in der Tschechoslowakei, Odeon, Praha 1981
- Nicolas Poussin, Odeon, Praha 1987
- Jan Smetana, Odeon, Praha 1987
- Delacroix a romantická kresba, Odeon, Praha 1989
- Max Ernst, Odeon, Praha 1993
- Nová figurace, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 1993
- Oldřich Kulhánek (Kresby a grafiky 1964–1996), Nakladatelství Akropolis, Praha 1997
- Skupina 42, Nakladatelství Akropolis, Praha 1988
- Dalibor Matouš: Výtvarné dílo (Malíř a Sestry spánku), Vlasta Matoušová, Turnov 2003
- František Gross, Nakladatelství Vltavín, s.r.o., Praha 2005
- Zdeněk Šimek, 1927–1970. Sochařské dílo, Praha 2006
- Karel Valter 1909–2006, MAKUM, Praha 2007, ISBN 978-80-904184-0-0
- Výstavy v čase proměn, Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2009, ISBN 978-80-86990-75-0
Vlastní próza a poezie
[editovat | editovat zdroj]- Královská paštika, Mladá fronta, Praha 1981
- Cesty oka, Pražská imaginace, Praha 1992
- Týden cesty, Pražská imaginace, Praha 1993
- Jablko nesmrtelnosti (Rudolfínské legendy a evokace), Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha 1995
- Na zelenou přecházím, Nakladatelství Akropolis, Praha 1999
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]Autorská
[editovat | editovat zdroj]- 2003 – Eva Petrová: Kresby, Galerie Vltavín, Praha
Kolektivní
[editovat | editovat zdroj]- 1993/1994 – Nová figurace, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
- 2003 – 281 m², Galerie Václava Špály, Praha
- 2009 – Mini UB 2009, Galerie Vltavín, Praha
- 2016 – Sbírka Evy Petrové (Mozaika drobných radostí), Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1117–1118, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2003 (XI. Pau – Pop), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2003, s. 160
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eva Petrová na Wikimedia Commons
- Eva Petrová v informačním systému abART
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eva Petrová