Erika Kadlecová
| PhDr. Erika Kadlecová, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 20. června 1924 Spittal an der Drau  Rakousko |
| Úmrtí | 15. prosince 2014 (ve věku 90 let) Praha  Česko |
| Povolání | ředitelka oddělení, sekretářka a socioložka |
| Politická strana | KSČ (1945–1970) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Erika Kadlecová (20. června 1924, Spittal an der Drau – 15. prosince 2014, Praha) byla česká marxistická socioložka, chartistka a vedoucí oddělení teorie a sociologie náboženství v Sociologickém ústavu Československé akademie věd.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Erika Kadlecová se narodila 20. června 1924 v rakouském Spittalu an der Drau. Dětství strávila v Brně, kde v roce 1943 odmaturovala na klasickém gymnáziu. Během druhé světové války se zapojila do činnosti ilegální skupiny komunistické mládeže, která organizovala sociální pomoc Židům a perzekvovaným osobám.[1] Zároveň byla totálně nasazena v kuřimské továrně.[2] Již v roce 1945 vstoupila do Komunistické strany Československa a byla zaměstnána na krajském výboru v Brně. Vystudovala filozofii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a v roce 1951 získala doktorát a o rok později nastoupila na ČSAV.[3] Do roku 1955 byla vyslána na interní aspiranturu v Akademii věd SSSR v Moskvě.
Po návratu do Československa nastoupila do kabinetu pro filozofii ČSAV a na počátku 60. let 20. století založila oddělení teorie náboženství. Později bylo toto oddělení přesunuto pod nově vzniklý Sociologický ústav ČSAV. V březnu 1968 byla jmenována vedoucí Sekretariátu pro věci církevní na ministerstvu kultury. Během vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 mluvila v pražském rozhlase, kdy schválila nenásilný protiokupační odpor a připomněla, že v této době by se mohlo zapomenout na lidi staré, nemocné a opuštěné, a vyzvala křesťany, aby na ně pamatovali. Po těchto událostech byla z pozice vedoucí sekretariátu odvolána a v roce 1970 vyloučena z KSČ.[1] Krátce se živila příležitostnými výdělky a od roku 1970 získala místo účetní v družstvu Řempo a posléze v Textilu, kde pracovala do odchodu do penze v roce 1980.[3]
Během sedmdesátých let 20. století se účastnila práce pro disent a v roce 1977 jako jedna z prvních podepsala Chartu 77.[4] Během pohřbu filozofa Jana Patočky byla spolu s dalšími disidenty držena StB v Bartolomějské ulici.[5] V roce 1979 podepsala petici na osvobození Petra Uhla, Václava Havla, Václava Bendy, Otty Bednářové, Jiřího Dienstbiera a Dany Němcové.[6] I během normalizace se prezentovala jako marxistická socioložka.[7]
Ve 21. století žila již v ústraní.[2] Erika Kadlecová zemřela 15. prosince 2014 v Praze.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Kadlecová Erika – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Sociologická práce jako věc svědomí. K devadesátým narozeninám dr. Eriky Kadlecové. Recenzovaný sociálně antropologický časopis [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Erika Kadlecová. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Charta 77 – seznam podpisů: – Libri prohibiti [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ ČSDS | P5/4. csds.cz [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Dokument Charty 77 č. 128. www.hejdanek.eu [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ KADLECOVÁ, Erika. Ad maiorem Dei gloriam. Rozmluvy: Literární a filozofická revue. 1987, s. 19. Dostupné online. Archivováno 24. 11. 2022 na Wayback Machine.
