Ejpovické útesy
 Ejpovické útesy | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 Rozpadající se balvan | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1. května 1993 |
| Vyhlásil | Okresní úřad Plzeň-sever Okresní úřad Rokycany |
| Nadm. výška | 330–360 m n. m. |
| Rozloha | 1,95 ha[1][2] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Plzeň-město, Rokycany |
| Umístění | k. ú. Dýšina, okres Plzeň-město k. ú. Ejpovice, okres Rokycany |
| Souřadnice | 49°45′25,56″ s. š., 13°30′59,4″ v. d. |
  Ejpovické útesy | |
| Další informace | |
| Kód | 1660 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ejpovické útesy jsou přírodní památka v katastrálních územích Dýšina v okrese Plzeň-město a Ejpovice v okrese Rokycany, zhruba jeden kilometr severně Ejpovic. Lokalitu spravuje Krajský úřad Plzeňského kraje.
Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]
Důvodem ochrany je světově nejstarší lokalita autochtonního výskytu spodnoordovické fauny v zatopeném lomu vodní nádrže Ejpovice.
Charakteristika lokality[editovat | editovat zdroj]
Chráněné území tvoří silicitové (buližníkové) těleso, které bylo odkryto v severní stěně bývalého železnorudného lomu. Toto těleso představuje skalní útes na břehu spodnoordovického moře. Na tomto útesu kromě abrazních jevů, způsobených mořským příbojem, byly zachovány i původní organismy, které zde žily v období starších prvohor.[3] Zmíněné organismy se zde vyskytují v podobě povlaků na částech příbřežního skalního srubu či na kamenech v okolí. Nejčastěji zde lze nalézt druh Berenicea vetera, významný je výskyt stromatolitů.[3]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Přímo na chráněné území žádná turistická cesta nevede. Několik desítek metrů od bývalého lomu však mezi východním břehem nádrže a ejpovickými vodními tunely prochází žlutě značená turistická stezka z Klabavy do Ejpovic. Blíže k lomu pak vedou místní komunikace.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ a b KRAFT, Jaroslav; STEINOVÁ, Marika; VAJSKEBROVÁ, Markéta. Geologické lokality: Ejpovické útesy [online]. Praha: Česká geologická služba [cit. 2019-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Seznam. Přírodní památka Ejpovické útesy [online]. mapy.cz [cit. 2019-10-11]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ejpovické útesy na Wikimedia Commons
