Přeskočit na obsah

Dub zimní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDub zimní
alternativní popis obrázku chybí
Dub zimní (Quercus petraea)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďbukovité (Fagaceae)
Roddub (Quercus)
Binomické jméno
Quercus petraea
(Matt.) Liebl., 1784
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dub zimní (Quercus petraea, syn. Q. sessilis, Q. sessiliflora), česky zvaný též drnák, je listnatý strom z čeledi bukovitých; spolu s dubem letním lesnicky nejvýznamnější listnatá dřevina ve střední Evropě po buku.[2]

Dub zimní dosahuje výšky 20 až 40 metrů. Má štíhle vejčitou nebo nepravidelnou, i uvnitř olistěnou korunu, v porovnání s dubem letním dosahuje menších rozměrů (i nižšího věku). Letorosty jsou lysé, tmavě olivově zelené, lenticely řídké, drobné. Pupeny vejcovité, až 8 mm dlouhé. Listy jsou oproti dubu letnímu zřetelně řapíkaté; čepel většinou široce obvejčitá, nejširší v horní polovině, až 16 cm dlouhá a 10 cm široká, na bázi klínovitá, řidčeji zaokrouhlená, nahoře široce zaokrouhlená, peřenolaločná až peřenodílná s 5–8 (–10) páry laloků, v horní části čepele s laloky mnohem mělčími, tuhá, poměrně tenká, na líci lysá a slabě lesklá, na rubu světlejší, drobnými 2–3 ramennými chlupy pýřitá; bočních žilek 6–9 (–11) párů, žilky třetího řádu jen slabě patrné. Řapík je lysý, 12–30 mm dlouhý.

Plody jsou nažky (žaludy) umístě v paždí listů po (1–) 3 (–5), zpravidla přisedlé, zřídka na stopkách do 1,5 cm dlouhých, číška tenkostěnná, 6–12 cm vysoká, 8–14 široká, šupiny drobné, vejčitě kopinaté, hustě pýřité, ploché nebo jen slabě vyklenuté, nikdy hrbatě ztlustlé; žaludy podlouhlé vejcovité, 14–25 mm dlouhé, 8–14 mm v průměru, často klíčí už na stromě. Žaludy jsou přisedlé k větvím.[3]

Silný kůlový kořen není vyvinut, proto zřídka dochází k vývratům. Dub zimní je nadán silnou pařezovou a kmenovou výmladností.[2]

Ekologické nároky a stanoviště

[editovat | editovat zdroj]
Dub zimní na židovském hřbitově v Miroticích

Dub zimní je výrazně světlomilný a teplomilný, i když poněkud méně než dub letní. Snese oproti němu mnohem méně úživná stanoviště, roste zpravidla na chudých, mělkých a kyselých půdách, typicky propustných, písčitých nebo kamenitých, někdy ale i na bohatších stanovištích a na vápencích. Nesnáší přemokření, záplavy a oglejené půdy.[2]

Vyskytuje se od nížin po pahorkatiny, zřídka až do podhůří, maximálně v nadmořských výškách 750–850 m n. m. Je dominantní dřevinou v kyselých doubravách, dominantou či kodominantou v dubohabřinách, někdy tvoří i příměs bučin a smíšených porostů s jedlí. V teplejších oblastech bývá místy masivně napadán poloparazitickým ochmetem evropským; na exponovanějších stanovištích trpí silnými mrazy.[2]

Vytváří vztahy mykorhizy se hřiby dubovým, královským a kolodějem, s ryzcem dubovým a zlatomléčným, s kozákem dubovým a taktéž s muchomůrkou zelenou.[2]

Areál rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Dub zimní je rozšířen v západní, střední a jihovýchodní Evropě, na severu je běžný po 61. stupeň severní šířky, na východě zasahuje po řeky Bug a Dněpr. Izolované areály jsou v Malé Asii, na Krymu a na Kavkaze. Je to důležitý strom nižších poloh a pahorkatin, v jižních oblastech areálu zasahuje i do hor. Vyhýbá se oblastem s vyšší kontinentalitou klimatu.

Dub zimní poskytuje velice hodnotné dřevo, používané při stavbě lodí, podlah, nábytku, intarzií i sudů.

V lidovém léčitelství se používá kůra z mladých stromů jako svíravý a protikrvácivý prostředek, má protizánětlivé účinky na zanícenou kůži a sliznici. Stále velmi oblíbená je příprava koupelí z odvaru z dubové kůry, který se používá k léčbě hemoroidů, proleženin, popálenin, omrzlin, křečových žil, plísní nohou, ekzémů a mnoha dalších problémů s kůží.[4] Dnes se už zřídka pije odvar při průjmech, žaludečních a střevních katarech.

Památné a významné duby zimní

[editovat | editovat zdroj]

V České republice je evidováno 64 položek (stromů, skupin a alejí) dubů zimních[5], což je 21× méně oproti dubům letním. Tři obvodem nejmohutnější a patrně i nejstarší popsané duby zimní v Česku zanikly přičiněním člověka: Albrechtický dub dosahoval obvodu 1236 cm (ve výčetní výšce) a jeho stáří bylo odhadované na 800–1100 let. Zanikl po cíleném opakovaném zapálení roku 1993. Ctiborův dub o obvodu 900 cm zanikl v roce 2009, jeho zánik uspíšilo podpálení dětmi ve 40. letech 20. století. Tisíciletý dub v Ahníkově dosáhl obvodu 798 cm (ve 30 cm) a 660 cm (ve 130 cm); zanikl po roce 1986 z důvodu rozšíření hnědouhelného lomu Nástup – Tušimice. Nejmohutnější žijící památný dub zimní s obvodem 660 cm (2003)[5] je v současnosti Czernínských dub v Sedlické oboře na Blatensku.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b c d e MUSIL, Ivan; MÖLLEROVÁ, Jana. Lesnická dendrologie 2: Listnaté dřeviny, část 1. Praha: [s.n.], 2005. S. 32. 
  3. Koblížek J. (1990): Quercus L. In: Hejný S., Slavík, B. (eds.): Květena ČR 2. Academia, Praha, p. 21 – 35.
  4. Dubová kůra na hemeroidy a jiné obtíže | Hemeroidy-hemoroidy.cz. Hemeroidy-hemoroidy.cz. Dostupné online [cit. 2018-03-20]. 
  5. a b AOPK ČR. Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) [online]. AOPK ČR [cit. 2012-04-10]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Koblížek J. (1990): Quercus L. In: Hejný S., Slavík, B. (eds.): Květena ČR 2. Academia, Praha, p. 21 – 35.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]