Dedopliscqaro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dedopliscqaro
დედოფლისწყარო

Pohled na Dedopliscqaro s kopcem Ilia
Dedopliscqaro – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 800 m n. m.
Časové pásmo UTC+4
Stát Gruzie Gruzie
kraj (gruz: mchare) Kachetie
okres Dedopliscqaro
Dedopliscqaro
Red pog.svg
Dedopliscqaro
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 7 300 (2009)
Etnické složení Gruzínci
Náboženské složení Gruzínská pravoslavná církev
Správa
Oficiální web dedoplistskaro.ge
Telefonní předvolba (+995) 356
PSČ 1600
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dedopliscqaro (gruzínsky დედოფლისწყარო), též psáno formou Dedoplis Cqaro, je administrativním střediskem okresu Dedopliscqaro v kraji Kachetie na východě Gruzie při hranici s Ázerbájdžánem.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Dedopliscqaro leží asi 120 km vzdušnou čarou východojihovýchodně od hlavního města Tbilisi a 75 km jihovýchodně od krajského města Telavi, na jihovýchodním konci pohoří Gombori (gruzínsky გომბორის ქედი, Gomboris kedi) procházejícího Kachetií mezi širokým údolím řeky Alazani na severovýchodě a náhorní plošinou jíž protéká řeka Jori na jihozápadě. Bezprostředně jižně od Dedopliscqaro dosahuje pohoří Gombori vrcholem Nikoras ciche nadmořskou výšku 1001 m, než přejde v jihovýchodním směru pozvolna do stepi Širaki, která se táhne až k řece Alazani tvořící v jejím dolním toku státní hranici s Ázerbájdžánem. V severovýchodím směru je Alazani a hranice s Dagestánem vzdálená necelých 20 km.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sídlo bylo poprvé zmíněno ve středověku za vlády krále Davida IV. Budovatele kolem roku 1100 jako vojenská posádka. Název Dedopliscqaro, v gruzínském překladu Královnin pramen se podle pověsti vztahuje ke královně Tamaře Gruzínské, která vládla kolem roku 1200.

Po připojení Kachetie k Ruskému impériu v roce 1801 zřídila carská ruská armáda roku 1803 u Dedopliscqara opěrný bod, který měl sloužit k obraně proti dagestánským rebelům, a Depliscqaro přejmenovala na ruský název Carskie Kolodcy (rusky Царские Колодцы, Carský pramen).

V roce 1869 nechali němečtí podnikatelé Carl Heinrich von Siemens a Werner von Siemens poblíž vesnice zřídit rafinerii na zpracování nedaleko nalezené ropy, která však byla v provozu jen několik let.[1]

Dedopliscqaro zůstalo důležitým vojenským opěrným bodem a i za krátké doby nezávislosti Gruzínské demokratické republiky (1918 - 1921) zde sídlila silná vojenská posádka. Při invazi sovětské Rudé armády pak došlo 18. února 1921 k těžkým bojům.

Sovětské úřady přejmenovaly sídlo na Citelcqaro (gruzínsky წითელწყარო, v překladu Rudý pramen). Ruská forma názvu byla nejprve Krasnye Kolodcy (rusky Красные Колодцы, v překladu Rudý pramen), ve 30. letech 20. století se začal používat gruzínské formě přizpůsobený název Citeli-Ckaro (rusky Цители-Цкаро). Sídlo se stalo správním střediskem rajónu a zprvu získalo statut sídlo městského typu. Statut města získalo v roce 1963.

V roce 1991 byl městu vrácen původní název Dedopliscqaro.

Vývoj obyvatelstva
Rok Počet obyvatel
1959 8.492
1970 9.026
1979 9.460
1989 10.249
2002 7.628
2009 7.300

Kultura a pozoruhodnosti[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko města se nachází ruiny středověké pevnosti Chornabudži (gruzínsky ხორნაბუჯი). Ve městě je vlastivědné muzeum. Na území okresu, asi 40 km jihovýchodně, se rozkládá Národní park Vašlovani.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko od města se teží a zpracovává vápenec. Ve městě jsou výrobny potravinářského a lehkého průmyslu.

Město je konečnou stanicí v roce 1951 otevřené železniční tratě, která východně od Kačreti odbočuje z tratě Tbilisi - Telavi. Místní silnice do Dedopliscqara odbočuje v Chalaubani nedaleko Signagi ze státní silnice S 5, která spojuje Tbilisi s Ázezerbájdžánem u Lagodechi a prochází podél jižního hřbetu pohoří Gombori.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dedopliszqaro na německé Wikipedii.

  1. Alexander Anatolyev: The Power of Productive Cooperation. In: Oil of Russia. Nr. 4/2003 (englisch)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]