Signagi
| Signagi სიღნაღი | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 41°37′7″ s. š., 45°55′18″ v. d. |
| Nadmořská výška | 836 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+4 |
| Stát |  Gruzie |
| Kraj | Kachetie |
| Municipalita | Signagi |
  Signagi | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 485 (2014) |
| Etnické složení | Gruzínci |
| Náboženské složení | Gruzínská pravoslavná církev |
| Správa | |
| Vznik | 1762 |
| Oficiální web | signagi |
| Telefonní předvolba | (+995) 355 |
| PSČ | 4200 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Signagi (gruzínsky სიღნაღი), je administrativním střediskem okresu Signagi v kraji Kachetie na východě Gruzie.
S počtem 1485 obyvatel v roce 2014 patří k nejmenším gruzínským městům. V hospodářství dominuje výroba vína, tradičních koberců a národního jídla mcvadi. Město je pověstné též krajinou a historickými pamětihodnostmi. Signagi prošlo důkladnou rekonstrukcí a stalo se důležitým střediskem turistiky.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Území současného města bylo osídleno v paleolitu. Ve středověku bylo známé jako Heretie, v 15. století a později jako Kiziqi. Pod názvem Signagi (v azerštině „bunkr“) bylo poprvé zmíněno na počátku 18. století. Roku 1762, gruzínský král Heraklius II. zafinancoval výstavbu města a zřízení pevnosti na obranu proti nájezdům dagestánských kmenů.
Podle sčítání roku 1770 bylo Signagi osídleno stovkou rodin, zejména řemeslníky a obchodníky. Po připojení Gruzie k imperiálnímu Rusku roku 1801, byl Signagi udělen statut města a stalo se centrem ujezdu Signagi (rusky Сигнахский уезд) v Tbiliské gubernii (rusky Тифлисская губернія) v roce 1802. Roku 1812 se Signagi spolu s ostatní Kachetií podílelo na vzpouře proti ruské nadvládě. Během ruského dobývání Kavkazu bylo město považováno za významný opěrný bod vzhledem k blízkosti Dagestánu.[1] a rychle se rozrůstalo rozlohou i počtem obyvatel. Za éry Sovětského svazu se stalo střediskem zemědělství.
Signagi bylo tvrdě postiženo postsovětskou krizí v Gruzii, ale gruzínská vláda spustila za spolupráce mezinárodních organizací rozsáhlý projekt obnovy města a infrastruktury s cílem revitalizace turistického ruchu.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Signagi leží asi 113 km jihovýchodně od hlavního města Tbilisi na východním úpatí pohoří Gombori (gruzínsky გომბორის ქედი, Gomboris kedi), které tvoří rozvodí mezi řekami Jori a Alazani. Údolí obou řek jsou významná zemědělstvím, zvláště pak ovocnářstvím. V nadmořské výšce asi 790 m je z města výhled do údolí Alazani, za kterým se tyčí stěna Velkého Kavkazu.
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
Signaghi má mírné vlhké klima. Zimy jsou mírně chladné, zatímco léta mohou být horká. Nejvyšší průměrná teplota je v červenci při 24,3 °C, zatímco nejnižší průměrná teplota je v lednu 0,2 °C. Průměrné roční srážky se pohybují mezi 602 a 949,7 mm. s maximem v jarních měsících a začátkem léta.
Kultura a pozoruhodnosti[editovat | editovat zdroj]
Signaghi a okolí jsou domovem několika historických a kulturních památek, které jsou speciálně chráněny státem od roku 1975. Město je obehnáno městskou zdí se zbytky opevnění z 18. století. Existují dva gruzínské ortodoxní kostely ve městě samotném - jeden byl zasvěcen Svatému Jiří a druhý Svatému Štěpánovi. Uctívaný Klášter Bodbe se nachází 2 km od Signagi a je poutním místem kvůli vazbě na Svatou Kristýnu (gruzínsky წმინდა ნინო, Cminda Nino), která bývá považována za apoštolku Gruzie ze 4. století.
Místní etnografické a archeologické muzeum z 50. let 20. století bylo modernizováno v roce 2007.[2] Signagi je v Gruzii označováno za „město lásky“ a mnoho párů sem přijíždí ke svatebnímu obřadu.
[zdroj?]
-
Radnice -
Pohled na Signagi -
Městské zdi -
Mužský Klášter Bodbe nedaleko Signagi, kde jsou uloženy pozůstatky Svaté Kristýny
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Signaghi na anglické Wikipedii.
- ↑ VAN HALEN, Don Juan. Narrative of Don Juan Van Halen's Imprisonment in the Dungeons of the Inquisition at Madrid: And His Escape in 1817 and 1818. New York: J & J Harper Dostupné online. S. 269.
- ↑ Signaghi Museum [online]. Georgian National Museum, 2012 [cit. 2016-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Signagi na Wikimedia Commons - Promotional website of Signagi, State Department of Tourism and Resorts of Georgia, 2008. (anglicky)
