Přeskočit na obsah

Danilo Kiš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Danilo Kiš
Danilo Kiš na černohorské poštovní známce
Danilo Kiš na černohorské poštovní známce
Narození22. února 1935
Subotica
Úmrtí15. října 1989 (ve věku 54 let)
10. obvod
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníAlej zasloužilých občanů na Novém hřbitově v Bělehradě
Povoláníbásník, romanopisec a scenárista
Alma materFakulta jazyků Bělehradské univerzity (do 1958)
OceněníLiterární cena NIN (1972)
Andrićova cena (1983)
rytíř Řádu umění a literatury (1984)
Preis der SWR-Bestenliste (1988)
Manžel(ka)Mirjana Miočinović
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Danilo Kiš (srbskou cyrilicí Данило Киш, 22. února 1935 Subotica15. října 1989 Paříž) byl srbský spisovatel a korespondenční člen SANU (Srpska akademija nauka i umetnosti). Je považován za prvního postmoderního srbského autora.[1]

Danilo Kiš na srbské poštovní známce

Narodil se v Subotici v rodině maďarského žida Eduarda Kiše a Černohorky Milici Dragićevićové. V letech 1937 až 1942 žil v Novém Sadu, kde dokončil první třídu základní školy. Po protižidovských a protisrbských pogromech rodina odešla k otcovým příbuzným do vesnice Kerkabarabás v západním Maďarsku[2], kde školu dokončil a studoval i na dalších dvou gymnáziích[zdroj?]. Roku 1944 byl Kišův otec odvezen do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, odkud se nevrátil. Po válce byl roku 1947 zbytek rodiny repatriován do Černé Hory, kde se usídlil v Cetinji, historické metropoli země. Tam Kiš žil až do doby dokončení střední školy; vysokoškolské vzdělání získal na Filologické fakultě Bělehradské univerzity[2], kterou studoval v letech 19541958.

Kiš byl literárně činný od konce 40. let, kdy začal skládat básně a poezii rovněž překládal. Roku 1962 vyšla jeho první kniha, souborné vydání románů Mansarda a Žalm 44. V 60. a 70. letech působil také jako lektor srbochorvatštiny ve Francii, od roku 1979 žil v Paříži.[2]

Kiš se v roce 1962 oženil s Mirjanou Miočinovićovou, žil s ní až do rozvodu v roce 1981. Následující léta strávil s Pascale Delpechovou, se kterou žil až do konce svého života. Zemřel roku 1989 na rakovinu plic[2]. Pochován byl v Bělehradě na Novém hřbitově.

Kiše proslavily hlavně romány, v roce 1962 mu dva vyšly jako jeho první kniha. Volnou trilogii vzpomínek na dětství a rodinu nazvanou Rodinný cirkus (Porodični cirkus) tvoří soubor povídek Ze sametového alba (Rani jadi, 1969, česky 1974 a 2000), román Zahrada, popel (Bašta, pepeo, 1965, česky 2000) a román Přesýpací hodiny (Peščanik, 1972). Tematikou nacistických vyhlazovacích táborů se zabývá román Žalm 44 (Psalam 44, 1962). V dílech, jakými jsou například Hrobka pro Borise Davidoviče (Grobnica za Borisa Davidoviča: sedam poglavlja jedne zajedničke povesti, 1976) nebo Encyklopedie mrtvých (Enciklopedija mrtvih, 1983) dokumentárním způsobem rozvinul příběhy obětí stalinské totality – poukazuje na časté zrady, klamy či lži.

  1. JERKOV, Aleksandar. Od modernizma do postmoderne. Priština: Jedinstvo, 1991. S. 168. (srbochorvatština) 
  2. a b c d KIŠ, Danilo. Ze sametového alba; Zahrada, popel. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. 280 s. ISBN 80-204-0867-3. Kapitola Chronologie života a díla Danila Kiše (autor Dušan Karpatský), s. 272–275. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]