Přeskočit na obsah

Cisalpinská republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cisalpinská republika
Repubblica Cisalpina
17971802 Italská republika (1802–1805) 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Cisalpinská republika v roce 1799 (zeleně)
Obyvatelstvo
Státní útvar
konstituční republika
Francouzská republikaFrancouzská republika Francouzská republika (jako její satelitní stát)
milánské scudo, lira, soldo a denaro
Státní útvary a území
Předcházející
Transpadánská republika Transpadánská republika
Cispadánská republika Cispadánská republika
Trojspolek (Raetie) Trojspolek (Raetie)
Benátská republika Benátská republika
Kremská republika Kremská republika
Mantovské vévodství Mantovské vévodství
Následující
Italská republika (1802–1805) Italská republika (1802–1805)

Cisalpinská republika (italsky Repubblica Cisalpina) byl krátce existující severoitalský stát, tzv. sesterská republika (loutkový stát) revoluční Francie.

První republika

[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě u Lodi v květnu 1796 vytvořil Napoleon Bonaparte dva nové státy - jeden na jih od řeky Pádu, Cispadánskou republiku, a druhou na sever od této řeky, Transpadánskou republiku. Dne 19. května 1797 Napoleon předal Transpadánské republice území Mantovského vévodství a 12. června vydal výnos o vytvoření Cisalpinské republiky sestávající z obou popádských republik, sestavení jejího direktoria a jmenování jejích ministrů. Dne 7. července vydala Francie pro tuto republiku novou ústavu, která rozdělila území na 11 departementů: Adda (Lodi), Alpi Apuane (Massa), Crostolo (Reggio nell'Emilia), Lario (Como), Montagna (Lecco), Olona (Milán), Panaro (Modena), Po (Cremona), Serio (Bergamo), Ticino (Pavia) a Verbano (Varese).

Vojáci (Cisalpinská republika, 1797, Itálie)

Zbytek Cispadánie byl sloučen s Cisalpinskou republikou 27. července a hlavním městem se stal Milán. Dne 22. října Napoleon sloučil Cisalpinii s údolím Valtellina, které se oddělilo od švýcarského Trojspolku. Rakousko uznalo tento nový stát v mírem z Campo Formio podepsaného 17. října, výměnou za zisk zbytku Benátské republiky. Dne 15. listopadu bylo zákonem uznáno plné mezinárodní uznání a legálnost nového státu. Parlament se skládal ze dvou komor (Velká rada a Rada starších) a byl přímo jmenován Napoleonem 21. listopadu 1797. Postupem doby se připojovaly nové departementy: Benaco (Desenzano) 1. března 1798, Mella (Brescia) 2. května, Mincio (Mantova) 26. května a pět dalších departementů z Emilie.

Dne 31. srpna 1798 francouzský vyslanec Claude-Joseph Trouvé rozpustil direktorium a následujícího dne vyhlásil novou ústavu s posílením výkonné mocí. Bylo změněno rozložení departementů, jejichž počet se vrátil na 11: Olona (Milán), Alto Po (Cremona), Serio (Bergamo), Adda-e-Oglio (Morbegno), Mella (Brescia), Mincio (Mantova), Panaro (Modena), Crostolo (Reggio nell'Emilia), Reno (Bologna), Basso Po (Ferrara) a Rubicone (Forlì). Počet členů místních direktorií byl snížen na tři a byly zrušeny magistráty pro obce s 3 až 10 tisíci obyvateli. Trouvé také jmenoval nové direktorium, které mělo více moci, a parlament s dvěma komorami (tzv. Anziani (starší) a Giuniori (mladší)). První sestávala z 40 zvolených členů spolu s bývalými direktory, druhá měla 80 členů. V říjnu se pokusil francouzský generál Guillaume Marie Anne Brune provést převrat a dosadit nové direktory, ale ti nebyli uznáni rozhodnutím francouzského direktoria ze 7. prosince 1798.

Dne 10. dubna 1799 obdržel direktorát speciální pravomoci kvůli rakousko-ruské invazi po zformování tzv. druhé koalice. Následujícího dne byly zformovány výbory veřejného zdraví, vojenský a finanční. 26. dubna byla před postupujícími rakouskými vojsky evakuována legislativní rada a 29. dubna byla obnovena rakouská vláda a direktorát odstraněn.

Druhá republika

[editovat | editovat zdroj]

Po porážce Francie v dubnu 1799 byla republika rozpuštěna a okupována rusko-rakouskými oddíly pod velením ruského generála Suvorova. Ten jmenoval provizorní vládu vedenou Císařskou komisí v čele s mantovským hrabětem Luigi Cocastellim. Po Napoleonem vyhrané bitvě u Marenga byla Cisalpinská republika 4. června 1800 oficiálně obnovena a 17. června Napoleon ustanovil Mimořádný vládní výbor sestávající z 9 členů a legislativní Consultu. 6. července byly anulovány všechny úkony, vydané za rakouské okupace a poté obnovena trikolóra. Dne 25. září byly pravomoci Mimořádného výboru přeneseny na tříčlenný Vládní výbor.

Jelikož uprchlý savojský král Karel Emmanuel IV. odmítl podepsat s Francií mírovou smlouvu, na Napoleonův příkaz anektovala republika 13. října 1800 Novaru, a tím posunula svou hranici od Ticina k Sesii. Po porážce Rakouska a mírové dohodě z Lunéville (9. února 1801) se území Cisalpinské republiky rozšířilo také východním směrem až k řece Adiže. Dne 13. května 1801 došlo také k změně departementů, kdy byl vytvořen departement Agogna (Novara), obnoven departement Lario a zrušen departement Adda-e-Oglio.

Dne 12. listopadu 1801 byla svolána Mimořádná cisalpinská Consulta v Lyonu. Ta v lednu 1802 rozhodla o změně jména na Italskou republiku. Prvním prezidentem byl 24. ledna zvolen samotný Napoleon a o dva dny později byla oficiálně vyhlášena Italská republika.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cisalpine Republic na anglické Wikipedii.

  1. HROCH, Miroslav, a kolektiv. Encyklopedie dějin novověku 1492–1815. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 415 s. ISBN 80-7277-246-5. S. 59. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Šebelová, Zuzana. Itálie v napoleonském období (1796–1814). 93-95 S. In: Šebelová, Z. Stručné poznámky k Úvodu do dějin a kultury Itálie : (V.-XIX. století). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 148 S. ISBN 978-80-210-7073-8

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]