Bublinatkovité

Bublinatkovité
	Tučnice Pinguicula elizabethiae
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales);
Čeleď	bublinatkovité (Lentibulariaceae); Rich., 1808
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bublinatkovité (Lentibulariaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Jsou to masožravé rostliny, lapající kořist pomocí lepkavých listů nebo specializovaných pastí. Jsou rozšířeny ve vlhkých biotopech celého světa a zastoupeny 7 druhy i v České republice.

Popis

Bublinatkovité jsou krátkověké nebo vytrvalé vodní, pozemní nebo epifytické vlhkomilné byliny. Kořenový systém je chudý, z drátkovitých adventivních kořenů (tučnice) nebo jsou rostliny bezkořenné a funkci kořenů nahrazují podzemní prýty (pozemní bublinatky). Vodní druhy jsou splývavé, nekořenující, některé druhy rostou přichyceny k podkladu. Někdy jsou vyvinuty hlízky. Listy jsou střídavé, někdy přeslenité nebo v přízemní růžici, jednoduché, u vodních druhů bublinatek dělené v množství čárkovitých úkrojků. Velikost rostlin může být od trpasličích po 3 metry (některé vodní bublinatky).

Květy jsou jednotlivé nebo v hroznech, dvoustranně souměrné, oboupohlavné. Vodní druhy kvetou nad hladinou. Kalich je srostlý ze 2 až 5 lístků. Koruna je dvoupyská, srostlá z 5 lístků, s krátkou korunní trubkou a s ostruhou na spodním pysku. Ostruha je někdy krátká a vakovitá. Tyčinky jsou 2, přirostlé na bázi korunní trubky, někdy jsou přítomna i dvě staminodia. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, jednopouzdrý, s jednou čnělkou nesoucí dvoulaločnou bliznu, někdy je blizna přisedlá. Plodem je pukavá nebo výjimečně i nepukavá tobolka s mnoha drobnými semeny.^[1]^[2]^[3]

Květ tučnice obecné (Pinguicula vulgaris) s ostruhou
Květ bublinatky jižní (Utricularia australis)
Vodní bublinatka Utricularia geminiscapa
Květ bublinatky Utricularia volubilis

Lapací orgány

U všech 3 rodů čeledi bublinatkovité se vyvinul jiný způsob lapání kořisti. Tučnice lapají drobný hmyz pasivně pomocí krátkých lepivých žlázek pokrývajících povrch listů. Pasti bublinatek jsou sofistikované měchýřky, v nichž je za klidového stavu podtlak. V okolí ústí lapacího měchýřku jsou citlivé chlupy které reagují na okolní pohyb. Při podráždění měchýřek prudce nasaje okolní vodu i s kořistí. Tento mechanismus závislý na vodě a nebo vodních skulinkách v půdě. U genlisejí jsou pasti složitější, umístěné na podzemních prýtech. Skládají se ze 2 zkroucených dutých ramen, v nichž jsou chlupy orientované dovnitř pasti, a z centrálního ramene, v němž je kořist posléze strávena.^[1]^[2]

Lapací měchýřky bublinatky obecné (Utricularia vulgaris)
Makrofoto lapacího měchýřku bublinatky Utricularia blanchetii
Žláznatý list tučnice Pinguicula conzattii
Lapací orgán genlisey Genlisea violacea

Rozšíření

Čeleď zahrnuje asi 320 druhů ve 3 rodech. Největší rody jsou bublinatka (Utricularia, asi 220 druhů) a tučnice (Pinguicula, asi 80 druhů). Bublinatkovité se vyskytují po celém světě, velmi málo nebo vůbec pouze v saharské Africe, australském vnitrozemí a v některých oblastech kontinentální Asie.^[4] Bublinatkovité vyhledávají především vlhké až vodní biotopy a vlhké horské i nížinné lesy. Rod bublinatka je ekologicky velmi rozrůzněný a osidluje celou škálu biotopů od mírného pásu po tropické deštné lesy, největší diverzita je v tropech. Tučnice mají centrum rozšíření v teplejších oblastech mírného pásu. Genlisea je tropický rod, vyskytující se v tropické Americe a v Africe.^[1]

Evropská květena

V květeně ČR se vyskytuje 6 druhů bublinatek (Utricularia) a tučnice obecná se dvěma poddruhy, z nichž jeden (tučnice obecná česká, Pinguicula vulgaris subsp. bohemica) je endemitem České kotliny a náleží mezi kriticky ohrožené druhy.^[5] V evropské flóře je rod tučnice zastoupen celkem 12 druhy a rod bublinatka 7 vodními druhy a jedním pozemním druhem (Utricularia subulata).^[6]

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris)
Zimní pupeny (turiony) bublinatky obecné (Utricularia vulgaris)
Tučnice Pinguicula grandiflora
Tučnice alpská (Pinguicula alpina)

Obsahové látky

Mezi hlavní obsahové látky náleží zejména iridoidy.^[2]

Taxonomie

Čeleď bublinatkovité byla v minulosti řazena do řádu krtičníkotvaré (Scrophulariales) nebo hluchavkotvaré (Lamiales). Příbuzenské vztahy v rámci řádu hluchavkotvaré nejsou v dnešní době ještě dořešeny. Mezi příbuzné čeledi patří zejména sporýšovité (Verbenaceae), paznehtníkovité (Acanthaceae) a trubačovité (Bignoniaceae).^[4] Od rodu bublinatka (Utricularia) byl v minulosti oddělován rod Polypompholyx.

Zástupci

bublinatka (Utricularia)
genlisea (Genlisea)
měchýřnatka (Polypompholyx, syn. Utricularia)
tučnice (Pinguicula)^[7]

Přehled rodů

Genlisea, Pinguicula, Utricularia (včetně Polypompholyx)^[8]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
↑ ^a ^b ^c JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.
↑ Flora of China: Lentibulariaceae [online]. Dostupné online.
↑ ^a ^b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.
↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu bublinatkovité na Wikimedia Commons
Taxon Lentibulariaceae ve Wikidruzích

[neoflo-1] SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.

[judd-2] JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.

[flchina-3] Flora of China: Lentibulariaceae [online]. Dostupné online.

[apg-4] STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.

[klíč-5] KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.

[fleu-6] Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.

[botsl-7] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[pwo-8] Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]