Bohuslav Kolowrat Krakowský Liebsteinský
| Bohuslav Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský | |
|---|---|
 Rodový erb | |
| 3. hlava rodu Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (Theodorova – mladší – rychnovská linie rodu) a majitel velkostatku Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice | |
| Ve funkci: 24. října 1892 – 26. srpna 1934 | |
| Předchůdce | Zdeněk Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský |
| Nástupce | Hanuš Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský, resp. ve správě velkostatku Zdeněk Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský |
| Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 4. května 1901 (povolán po dosažení plnoletosti)[1] – 1918 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Zdeněk Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (do roku 1892) |
| Nástupce | monarchie zanikla |
| Poslanec Českého zemského sněmu[2] | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoří[2] | |
| Ve funkci: 1901[3] – 1918 | |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | poručík[2] nebo nadporučík[3] |
| Narození | 11. října 1876 Rychnov nad Kněžnou  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. srpna 1934 (ve věku 57 let) Praha-Nové Město  Československo |
| Choť | Antonie z Khevenhüller-Metsch |
| Rodiče | Zdeněk Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (1836–1892) a Olga z Khevenhüller-Metsch (1850–1932) |
| Příbuzní | Hanuš Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský, Zdeněk Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský, Egon Kolowrat-Krakowský a Otomar Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (sourozenci) |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Profese | hudební skladatel a politik |
| Náboženství | římskokatolické[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bohuslav hrabě Kolowrat Krakowský Liebsteinský, též Kolovrat Krakovský-Liebsteinský nebo Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (celým jménem Maria Bohuslav Karel Zdenko, 11. října 1876 zámek Rychnov nad Kněžnou – 26. srpna 1934 Praha-Nové Město) byl český šlechtic z rodu Kolowratů-Krakowských-Liebsteinských, velkostatkář a hudební skladatel a mecenáš, c. k. komorník, politik, důstojník a vlastenec.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z mladší (rychnovské) linie Kolowrat-Krakowských.[pozn. 1][4] Narodil se jako syn literáta Zdeňka Kolowrata-Krakowského (1836–1892) a jeho manželky Olgy z Khevenhüller-Metsch (1850–1932). Jeho mladší bratři Hanuš (1879–1955) a Zdeněk (1881–1941) byli majiteli statku Rychnov nad Kněžnou. Kromě nich měl ještě osm sourozenců, z nichž někteří zemřeli v Chile.
V roce 1894 dokončil studium na gymnáziu v Rychnově jako privatista a v roce 1899 absolvoval studium práv na Univerzitě Karlově.[1] Byl nadporučíkem husarského pluku č. 9.[3]
Byl činný mj. také jako hudební skladatel a český vlastenec. Kromě toho byl dědičným členem Panské sněmovny, c. k. komořím a důstojníkem a stál u zrodu Matice české, Musea Království českého, Hlaholu, Mánesa atd.
Bohuslav Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský zemřel 26. srpna 1934 ve Všeobecné nemocnici na Novém Městě v Praze.[1] Pohřben byl 30. srpna 1934 v rodové hrobce v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou.[5][6]
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Byl majitelem velkostatků v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích, které zdědil po otci.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V Praze se Praha 8. srpna 1927 se oženil s Antonií hraběnkou z Khevenhüller-Metsch (6. 4. 1897 Vídeň – 22. 4. 1986 Coihayque, Chile).[5] Manželka byla dámou Řádu hvězdového kříže.[3] Manželství zůstalo bezdětné.[1] Ovdovělá Antonie se v roce 1939 podruhé provdala za jeho mladšího bratra Viléma Jaroslava.
Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]
Získal zlatý Záslužný kříž s korunou, dále titul čestného rytíře suverénního maltézského řádu a rytíře papežského Řádu sv. Silvestra.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ V 19. století se rod Krakowských z Kolowrat rozdělil na dvě linie – starší (týneckou) Leopoldovu (1804–1863) a mladší (rychnovskou) Theodorovu (1806–1875). Františkem Antonínem II. Liebsteinským z Kolowrat vymřela v roce 1861 větev Kolowrat-Liebsteinských. V roce 1889 přešel se svolením císaře přídomek Liebsteinský na Theodorova syna Zdeňka (1836–1892).[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Kolowrat-Krakowsky-Liebsteinsky, Bohuslav Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 86.
- ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 222.
- ↑ a b VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 149.
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowratů 6 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Parte Bohuslav Kolowrat Krakowský Liebsteinský [online]. Aukro [cit. 2023-10-25]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NAVRÁTIL, Michal. Kolovrat Krakovský-Liebsteinský Bohuslav. S. 213. Almanach československých právníků [online]. Michal Navrátil, 1930 [cit. 2023-10-24]. S. 213. Dostupné online.
