Zdeněk Kolovrat-Krakovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Kolovrat-Krakovský
Zdeněk Kolovrat-Krakovský (ÚČL AV ČR)
Narození 6. února 1836
Bratislava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. října 1892 (ve věku 56 let)
Gaweinstal-Pellendorf
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Kolovrat-Krakovský (6. února 1836 Bratislava[1]24. října 1892 Pellendorf (část obce Gaweinstal, Dolní Rakousy)),[2] v německých zdrojích uváděný jako Zdenko von Kollowrat-Krakowsky, byl český velkostatkář, dramatik, historik a politik z rodu Kolowrat Krakowský Liebsteinský. V letech 1870-75 psal divadelní hry, které byly uváděny mj. v Prozatímním divadle, a účastnil se činnosti archeologického sboru Národního muzea. Po smrti otce v roce 1875 převzal rodový majetek v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích a většinu času věnoval jeho správě. Roku 1883 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za Stranu konzervativního velkostatku a potvrzen byl i ve volbách v roce 1889. Roku 1884 byl jmenován dědičným členem Panské sněmovny. Byl oceňován jako vzdělaný vlastenecký šlechtic a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 6. února 1836 v Bratislavě, kde jeho otec Theodor sloužil v armádě u kyrysníků. První léta strávil v Uhrách, pak v Haliči (1842-49), pak znovu v Uhrách u Balatonu. Roku 1850 se přestěhovali do Josefova a o dva roky později do Budkova na Moravě.[3] Gymnázium studoval ve Znojmě[4] a po maturitě roku 1855 odešel do Vídně na právnickou fakultu.[3] Tam žil i v následujících letech; například roku 1867 byl uváděn jako předseda vídeňského českého pěveckého souboru.[5] Roku 1868 se přestěhoval do Prahy, kde se zapojil do kulturního a společenského života.[3] V archeologickém sboru Národního muzea například roku 1870 přednášel o zbytcích hradiště u osady Točná[6] (Oppidum Závist). V dubnu následujícího roku byl zvolen za dopisujícího člena tohoto sboru.[7] Roku 1875 věnoval muzeu římskou cihlu z města Carnuntum.[8] Také psal populární divadelní hry (viz Dílo).

13. května 1875 zemřel ve Vídni generál Theodor Kollowrat-Krakowsky a Zdeněk jako nejstarší syn zdědil jeho velkostatky v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích.[9] Od té doby se věnoval převážně péči o rodový majetek, což ho přinutilo k ukončení literární činnosti.[3] Krátce po nástupu zvýšil svým lesníkům platy o polovinu.[10]

27. listopadu 1875 se ve Vídni oženil s hraběnkou Olgou Khevenhüller-Metsch.[11][12] Měl s ní deset dětí.[3]

Po roce 1875 zpravidla trávil léto v Černíkovicích a zimu v Rychnově a v Praze.[3] Roku 1886 koupil nynější Kolovratský palác ve Valdštejnské ulici na Malé Straně, přestavěl ho v novobarokním stylu a umístil do něj svou obrazárnu, knihovnu a sbírku mincí.[13] Bavil se cestováním, četbou české a světové literatury, studiem archivních dokumentů a návštěvami divadla (v Národním měl předplacenou lóži).[3] Roku 1887 se stal členem historického spolku,[14] v roce 1891 byl zvolen za člena výboru Společnosti musea království českého (tj. Národního muzea).[15] Roku 1886 přijal čestné předsednictví sjezdu studentského spolku Krakonoš, který se toho roku konal v Rychnově, a poskytl mu zámeckou jízdárnu pro divadelní představení.[16]

Byl také politicky činný. Před volbami roku 1878 se připojil k prohlášení Strany konzervativního velkostatku, jehož šlechtičtí signatáři vyzývali k volební účasti s cílem dosáhnout státních práv českého království.[17] Do českého zemského sněmu byl zvolen roku 1883[18] a mandát obhájil i roku 1889,[19] v obou případech se státoprávním programem. V lednu 1884 byl jmenován dědičným členem Panské sněmovny.[20]

23. října 1892 odjel s manželkou do dolnorakouského Pellendorfu (část obce Gaweinstal) na návštěvu švagra, hraběte Khevenhüllera. Následujícího dne se zúčastnil honu, během nějž ho nejprve postihla srdeční slabost a krátce poté zemřel na infarkt myokardu.[21] Jeho tělo bylo převezeno do Rychnova a tam 31. října pohřbeno v rodinné hrobce.[2] Dědicem panství se stal nezletilý syn Bohuslav[21] (1876-1934).

Byl oceňován jako nadaný spisovatel, obětavý vlastenec a vzorný šlechtic, který se vždy řídil heslem své rodiny: „Věrně a stále“.[22]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Proslavil se převážně jako dramatik – autor populárních veseloher a dalších divadelních her, uváděných zejména v letech 1870-75 mj. v Prozatímním divadle.[3] Např.:

  • Libuše (1870) pod pseudonymem Z. K. z K. Byla oceňována jako originální umělecké ztvárnění známého příběhu české mytologie s psychologickým zpracováním lásky dvou hlavních postav, nedostatkem naopak byl přílišný patos a nedostatek poetičnosti.[23]
  • Na rozcestí (1870)[3]
  • Zmeškal hodinu (1871), rovněž přeloženo do ruštiny[3]
  • Trosky (1873)[3]
  • Domácí prostředek (1875)[3]
  • Dva sousedé (1875),[3] podle M. E. Bandella[24]
  • Starouškové (1886), rovněž přeloženo do němčiny[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Family Search, Matrika narozených Bratislava - Sv. Martin 1836-38, inv. č. 32, s. 9. Dostupné online (vyžaduje bezplatnou registraci).
  2. a b SOA Zámrsk, Matrika zemřelých Rychnov nad Kněžnou, sign. 142-6064, ukn 8410, s. 10. Dostupné online.
  3. a b c d e f g h i j k l m n A. P. Zdeněk hr. Krakovský-Libšteinský z Kolovrat. Zlatá Praha. 1892-11-11, roč. 9, čís. 52, s. 619. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  4. Todesfall. Znaimer Wochenblatt. 1892-10-29, roč. 43, čís. 87, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  5. Výstavní kronika. Čechové ve Vídni. Národní listy. 1895-06-12, roč. 35, čís. 160, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  6. Zprávy spolkové. Archaeologický sbor Musea král. českého. Národní listy. 1870-06-24, roč. 10, čís. 168, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  7. Osobní. Národní listy. 1871-04-30, roč. 11, čís. 117, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  8. Archaeologický sbor musejní. Národní listy. 1875-06-21, roč. 15, čís. 168, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  9. Osobní. Národní listy. 1875-05-21, roč. 15, čís. 138, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  10. Nový držitel panství. Národní listy. 1875-12-10, roč. 15, čís. 339, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  11. Vermälung. Das Vaterland. 1875-11-28, roč. 16, čís. 328, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  12. Matricula Online, Trauungsbuch 01 Wien - St. Stephan 1873-1880, Sign. 02-091, S. 173. Dostupné online. (Svatba se konala v kostele řádu německých rytířů (Deutschordenskirche), ale do matriky byla zapsána při katedrále sv. Štěpána.)
  13. Kolovratský palác (www.senat.cz)
  14. O vůkolí pražském v 15. století. Národní listy. 1887-05-12, roč. 27, čís. 130, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  15. Společnosť musea království českého. Národní listy. 1891-12-16, roč. 31, čís. 346, s. 4. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  16. Sjezd „Krakonoše“ v Rychnově nad Kněžnou. Národní listy. 1886-08-23, roč. 26, čís. 233, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  17. K volbám sněmovním. Národní listy. 1878-08-30, roč. 18, čís. 211, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  18. Volby sněmovní ve velkých statcích. Národní listy. 1883-07-04, roč. 23, čís. 157, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  19. Zemské volby ve skupině velkostatků. Národní listy. 1889-07-16, roč. 29, čís. 194, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  20. Noví členové panské sněmovny. Národní listy. 1884-01-13, roč. 24, čís. 13, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  21. a b K úmrtí Zdeňka hraběte Kolovrata-Krakovského. Národní listy. 1892-10-29, roč. 32, čís. 299, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  22. Hrabě Zdeněk Kolovrat-Krakovský †. Národní politika. 1892-10-27, roč. 10, čís. 297, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  23. Literatura a umění. Divadlo. Národní listy. 1870-10-07, roč. 10, čís. 273, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  24. Král. zemské české divadlo. Národní listy. 1875-01-08, roč. 15, čís. 7, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]