Leopold Krakowský z Kolowrat
| Leopold Krakowský z Kolowrat | |
|---|---|
.jpg) | |
| Hlava starší týnecké, tzv. Leopoldovy linie Kolowratů | |
| Ve funkci: 1855 – 21. březen 1863 | |
| Předchůdce | otec František Xaver I. jako společný předek všech dnes žijících Kolowratů, bratr Theodor založil mladší rychnovskou linii |
| Nástupce | Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky |
| Guvernér Benátek | |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1831 – 21. březen 1863 | |
| Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | polní podmaršál[1] |
| Narození | 11. prosince 1804 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. března 1863 (ve věku 58 let) Vídeň Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Vídeň |
| Choť | (1850) Natalie Blaszezyńska (1828–1861) |
| Rodiče | František Xaver I. Krakowský z Kolowrat (1783–1855) a Julie z Wildenstein-Wildbachu (1786–1849) |
| Děti | 1. Leopold Filip (1852–1910) 2. Františka Xaverie (1853 – asi po 1900) 3. Hugo František (1855–1860) |
| Příbuzní | bratr: Theodor Krakowský z Kolowrat (1806–1875) bratr: Ferdinand Krakowský z Kolowrat (1807–1897) sestra: Františka Xaverie Krakowská z Kolowrat, provdaná Dubská z Třebomyslic (1808–1869) sestra: Leontýna Krakowská z Kolowrat, provdaná Kress von Kressenstein (1812–1882) nevlastní sestra: Valerie Krakowská z Kolowrat, provdaná Zichy de Zich et Vásonykeö (1821–1913) nevlastní sestra: Juliana Františka Krakowská z Kolowrat, provdaná Erdödy de Monyorokerek et Monoszlo (1823–1907) vnuk: Alexander Krakowský z Kolowrat (1886–1927) vnučka: Berta Krakowská z Kolowrat, provdaná Colloredo-Mansfeldová (1890–1982) vnuk: Bedřich Krakowský z Kolowrat (1893–1920) vnuk: Jindřich Vilém Krakowský z Kolowrat (1897–1996) děd: Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (1727–1809) babička: Marie Therezie z Khevenhüller-Metsch (1741–1805) praděd: Filip Nerius Krakowský z Kolowrat (1688–1773) prababička: Anna Barbora Michnová z Vacínova (1709–1772) |
| Zaměstnání | politik, voják |
| Profese | voják a důstojník |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | Vojenský řád Marie Terezie (1849) Řád sv. Jiří II. třídy komandér bavorského civilního záslužného řádu a toskánského řádu sv. Josefa |
| Commons | Leopold Kolowrat-Krakowsky (1804–1863) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leopold hrabě Krakowský z Kolowrat (11. prosinec 1804 Vídeň – 21. březen 1863 Vídeň),[1] celým jménem Leopold Maria Meinrad Adam Camillo Johann Nepomuk Raimund hrabě Krakowský z Kolowrat byl příslušníkem Leopoldovy linie krakovské větve šlechtické rodiny Kolovratů a zakladatel starší týnecké linie. Věnoval se vojenské dráze a stal se guvernérem Benátek.
Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako první syn a nejstarší z devíti potomků Františka Xavera hraběte Krakowského z Kolowrat (1783–1855) a jeho manželky Julie komtesy z Wildenstein-Wildbachu (1786–1849).[pozn. 1]
Věnoval se vojenské dráze, a to zpočátku velice úspěšně. Jeho důstojnická kariéra vyvrcholila ziskem hodnosti polního podmaršála.[2] Stal se pravou rukou maršála Jana Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče (2. listopad 1766 zámek Třebnice – 5. leden 1858 Milán) v 18. pěším pluku. Byl c. k. komořím (1831)[1] a pak i guvernérem Benátek, což byla neobyčejná pocta, ale i velice lukrativní místo.
V Benátkách se ve zralém věku oženil s tanečnicí Natalií Blaszezyńskou, která nebyla urozeného původu, proto byl odvolán do Vídně a zbaven benátského guvernérství. Poté ho poslali do Uher potlačit Kossuthovo povstání. Ještě předtím ale prodal malý statek na Moravě a zlaté a stříbrné mince si vzal s sebou v železné truhle. Cestou byl povstalci přepaden a okraden. Navíc jeho uherská mise nebyla úspěšná a tak se do Vídně vrátil poražen, nemocen a sklíčen. V 58 letech byl penzionován. Kvůli dluhům mu hrozilo vězení. Dostal se do špitálu pro zchudlé vojáky, což bylo pro něho ponižující. Přátelé se přimluvili u císaře Františka Josefa I. (císařem 1848–1916) a na jeho příkaz byl převezen do důstojnější nemocnice, kde pak za čtyři dny 21. března 1863 zemřel. Pohřben byl ve vídeňském Währingu.
Hrabě napsal paměti, které se však ztratily.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Za úspěchy, statečnost a hrdinství, zejména v bitvě u řeky Vau, se stal rytířem Vojenského řádu Marie Terezie (1849),[1] rytířem ruského řádu sv. Jiří II. třídy, komandérem bavorského civilního záslužného řádu a toskánského řádu sv. Josefa.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V Benátkách se zamiloval do polské klasické tanečnice Natalie Blaszezyńské (9. srpen 1828 Varšava – 17. leden 1861 Pau, Francie), dcery Josefa Blaszezyńského a Teofily Berty Ritterbondové. Přestože německé Gothajské almanachy uvádějí, že pocházela z ruské šlechtické rodiny, nebylo tomu tak. V Benátkách se s ní 11. června 1850 oženil, aniž by císaře požádal o svolení. Jednalo se tedy o morganatický sňatek. Narodily se jim tři děti:
- 1. Leopold Filip (14. 3. 1852 Benátky – 19. 3. 1910 Vídeň)
- ⚭ (18. 3. 1884 New York) Nadine von Huppmann-Valbella (1858–1942), jejich děti:
- 1. Alexander (29. 1. 1886 Bloomfield – 4. 12. 1927 Vídeň)
- ⚭ (30. 4. 1923 Vídeň) Sofie Nikolajevna Trubecká (4. 2. 1900 – 25. 4. 1938)
- 2. Jindřich (31. 12. 1887 Týnec u Klatov – 28. 6. 1889, pohřben v Týnci)
- 3. Kateřina Berta (14. 1. 1889 Týnec – 15. 1. 1889, pohřbena v Týnci), dvojče
- 4. Berta Kateřina (14. 1. 1889 Týnec – 18. 1. 1889, pohřbena v Týnci), dvojče
- 5. Berta Jindřiška Kateřina Nadine (21. 6. 1890 Týnec – 28. 1. 1982 Auch, Francie)
- 6. Bedřich (22. 7. 1893 Týnec – 16. 11. 1920 Zámek Diana v Rozvadově-Dianě, pohřben v Týnci)
- 7. Jindřich Vilém (27. 7. 1897 Týnec – 19. 1. 1996 Praha), československý velvyslanec v Turecku (1946-1948)
- ⚭ 1. (8. 8. 1929 Praha) Sofie Nikolajevna Trubecká (4. 2. 1900 – 25. 4. 1938), vdova po bratru Alexandrovi
- ⚭ 2. (21. 5. 1942) Marie Klimtová (21. 10. 1907 Bratřínov u Prahy – 1991)
- 1. Alexander (29. 1. 1886 Bloomfield – 4. 12. 1927 Vídeň)
- ⚭ (18. 3. 1884 New York) Nadine von Huppmann-Valbella (1858–1942), jejich děti:
- 2. Františka Xaverie (2. 5. 1853 Benátky – neznámo – asi po roce 1900)
- 3. Hugo František Xaverius (14. 9. 1855 – 16. 6. 1860 Linec, pohřben v Linci)
Leopold hrabě Kolowrat mohl být díky svému sňatku dokonce zbaven i příslušnosti ke svému rodu. Příbuzní jej totiž v souladu s rodovým ustanovením ve věci sňatků členů rodu (z roku 1629) zažalovali u zemského soudu. Ten ale jejich stížnost zamítl s odůvodněním, že předpisy občanského zákoníku mají vyšší právní platnost než rodová ustanovení. Kolovratové se odvolali k vyššímu soudu, ale jejich podnět byl znovu zamítnut a soud potvrdil rozsudek první instance.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodiče František Xaver I. hrabě Krakowský z Kolowrat (10. prosince 1783 Vídeň – 13. prosince 1855 Telč) a Julie komtesa z Wildenstein-Wildbachu (8. prosince 1786 Štýrský Hradec – 17. září 1849) uzavřeli sňatek 24. března 1804.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 220.
- ↑ Služební postup Leopolda Krakowského z Kolowrat in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 90 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 78–79.
