Přeskočit na obsah

Bohumil Pospíšil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumil Pospíšil
Narození25. září 1902
Přerov
Úmrtí28. srpna 1974 (ve věku 71 let)
Nový Zéland nebo Auckland
Povoláníobjevitel, spisovatel, světoběžník a cestovatel
Tématacestování
Partner(ka)Klementina Šebestová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Pospíšil, (25. září 1902 Přerov[1] – 28. srpna 1974 Auckland, Nový Zéland[2]) byl český spisovatel a cestovatel, také esperantista.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Františka Pospíšila, pacholka v Přerově a jeho manželky Marie, rozené Ambrusové.[1]

Na svou první cestu se vydal už v roce 1920, když vyjel do tehdejšího sovětského Ruska.[3]

Z Ruska se vrátil v roce 1921 a pravděpodobně díky svému příteli (níže zmiňovanému Josefu Hüblovi) se seznámil s o 9 let starší Klementinou Šebestovou (podle záznamu v "rodinném listu" bydlela v Přerově na stejné adrese jako Hübl). V roce 1922 se Klementině a Bohumilovi narodil syn Bohumil. V říjnu 1923 se Pospíšil spolu s Klementinou a Bohumilem přestěhoval do Prahy. V Praze se v říjnu 1924 narodila Květoslava a v lednu 1926 Jarmila, třetí společné dítě. Bohumil s Klementinou nebyli oddáni.[p 1]

Cesta do Asie 1926–1931

[editovat | editovat zdroj]

Na další cestu se vydal 10. srpna 1926. Přes Turecko, Sýrii, Kurdistán, Mezopotámii, Arábii, Persii, Balúčistán, Afghánistán, Indii, Barmu, Indočínu, Čínu, Mongolsko, Mandžusko, Koreu, Formosu, Japonsko, Filipíny, Britské a Holandské Borneo, Celebes, Bali, Jávu a Sumatru dorazil do Singapuru, spolu se svým krajanem a sekretářem Josefem Hüblem.[4][p 2].[5][p 3] V listopadu 1929 se objevil v Sydney.

Manželství

[editovat | editovat zdroj]
Dunedin

V létě 1930 se na Novém Zélandu již připravoval na návrat. Zamiloval se však do Elizabeth (Eileen) Shannonové (18. 3. 1914–??),[p 4] z novozélandského Dunedinu, prostřední ze tří dětí manželů Davida a Rebeccy Shannonových. Dne 22. prosince 1930 se s ní oženil.[6][7] Novomanželé zůstali na Novém Zélandu ještě deset měsíců, poté odcestovali přes Jižní Ameriku do Prahy, kde byla manželka naturalizována a stala se československou občankou. Po návratu domů v roce 1931 uspořádal Pospíšil v Praze výstavu svých fotografií.[8]

Bohumil a Eileen Pospíšilovi se usídlili na pražském Žižkově. Novozélandská manželka s maorskou krví, která nemluvila česky, zde však nebyla šťastná.[p 5] Aby získal prostředky na pražský život a zpáteční cestu, napsal Bohumil Pospíšil v období 1931–1934 většinu svých knih a příspěvků do českého tisku.[9] V Praze rodina zůstala do roku 1934.[10]

V roce 1932 se manželům Pospíšilovým narodila dcera Eliška, se kterou se v roce 1934 paní Pospíšilová vrátila na Nový Zéland.[11]

Cesta do Arábie 1934

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1934 psaly Národní listy obšírně o automobilové výpravě do Arábie, na kterou se právě Pospíšil chystal s redaktorem listu Vladislavem Forejtem–Alanem automobilem Walter-Junior.[12] V červenci a srpnu 1934 deník o průběhu cesty informoval. Výprava se do Prahy v pořádku vrátila 15. 8. 1934 poté, co se jí nepodařilo projet Arabský poloostrov za severu na jih.[13] O cestě napsal Vladislav Forejt knihu Za karavanou mrtvých.

Domnělá smrt a pobyt na Novém Zélandu 1934

[editovat | editovat zdroj]

Podle zprávy spolucestovatele do Arábie Alana-Forejta měl Bohumil Pospíšil před koncem roku 1934 odjet přes Austrálii a Nový Zéland na Formosu (nyní Tchaj-wan), zahynul při zemětřesení.[14] Pozdější bádání zprávu o úmrtí vyvrátilo.

Ve skutečnosti odcestovala manželka s dcerou Eliškou na Nový Zéland, kam dorazily 16. listopadu 1934.[11] Bohumil Pospíšil za nimi přijel 5. února 1935. Důvodem vycestování z Československa se staly obavy z války.[10] V letech 1935–1936 vystavoval na různých místech Nového Zélandu své fotografie z asijských cest. Zda zemi v tomto období opustil a zda skutečně odjel na Formosu, není prozatím ověřeno; přítel Vladislav Forejt o této cestě psal v Národních listech bez časových a jiných údajů, navíc nevěrohodně uváděl, že se jednalo o cestu k „lovcům lebek“.

Zmínky v novozélandském tisku z let 1936–1945

[editovat | editovat zdroj]

O pobytu Bohumila Pospíšila existuje v tomto období několik desítek zmínek v místním tisku; z jeho aktivit na Novém Zélandu před a během 2. světové války vyplývá jeho antinacistické a vlastenecké smýšlení, např.:

  • V roce 1936 informoval novozélandský tisk o tom, že se manželé Pospíšilovi usadili v rodném městě choti Eileen, Dunedinu a o vydání jeho knihy Toulky po ostrovech divů (Wondering on the Islands of Wonder), v autorově překladu.[15]
  • V roce 1937 varoval Bohumil Pospíšil v novozélandském tisku, že není v zájmu Velké Británie ponechat podunajské státy včetně Československa svému osudu vůči nacistickému Německu. Upozorňoval na to, že po získání zemědělských a přírodních zdrojů Maďarska, Rakouska a Rumunska a průmyslové síly Československa by se Německo stalo ještě vážnějším nebezpečím pro Británii.[16]
  • V srpnu 1941 vznikla na Novém Zélandu Československá asociace (Czecho-Slovak Association) podporující Spojence a exilovou vládu presidenta Beneše a Bohumil Pospíšil se stal jejím předsedou.[17] Pod jeho předsednictvím se uskutečnily některé akce, např.:
    • po vstupu československých zahraničních vojenských jednotek na území Československa se 12. dubna 1944 sešli členové Československé asociace a odeslali blahopřejný telegram presidentu Edvardu Benešovi;[18]
    • slavnostní setkání Československé asociace se uskutečnilo pod předsednictvím B. Pospíšila u příležitosti státního svátku ČSR 28. října 1944.[19]

Potomci Bohumila Pospíšila

[editovat | editovat zdroj]

Záznam o úmrtí Bohumila Pospíšila uvádí čtyři v té době (1974) žijící potomky, muže ve věku 34 a 25 let a ženy ve věku 41 a 38 let. Nejstarší ze sourozenců Pospíšilových byla dcera Eliška, která se narodila v roce 1932 v Praze, nejmladší syn Kenneth. O nich, ani o jejich sourozencích se prozatím nepodařilo víc zjistit.

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Poslední zpráva o manželích Pospíšilových v digitalizovaném novozélandském tisku je z roku 1945, kdy byli jmenováni mezi čestnými hosty Dne Impéria;[20] v říjnu 1945 vystoupil jako předseda Československé asociace k československému státnímu svátku.[21] Po tomto datu se již novozélandský tisk (digitalizovaný do 31. 12. 1949) o Bohumilu Pospíšilovi nezmiňoval.

Místo a datum úmrtí Bohumila Pospíšila zůstávaly dlouhá léta nezjištěny.[3][10] Podle novozélandské databáze úmrtí zemřel 28. srpna 1974 v Aucklandu (nemocnice Cornwall Public Hospital ve čtvrti Epsom).[2][p 6] Pohřben byl na aucklandském hřbitově Mangere.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Časopisecké a deníkové příspěvky

[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Pospíšil přispíval ve 30. letech 20. století do časopisů Malý čtenář (román Mezi čínskými piráty a různé povídky vycházely v ročnících 1934–1935 a 1935–1936), Světozor (ročník 1931–1932, články o Thajsku (tehdy Siam), Indii aj.), Širým světem a Pestrý týden.

V letech 1932–1934 otiskovaly jeho příspěvky o životě v Asii Lidové noviny[22] a Národní listy.[23]

Knižní vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Čínou za revolučního varu (dojmy z cest po jižní a střední Číně; V Praze, Československá grafická Unie, 1935)
  • Toulky po ostrovech divů, Nový Zealand (V Praze, Československá grafická Unie, 1935)
  • Wondering on the Islands of Wonder, New Zealand (autorův překlad knihy Toulky po ostrovech divů; vydal Coulls Somerville Wilkie, Dunedin, 1935)
  • V zemi otrávených šípů (román z Nové Guineje, ilustrace Zdeněk Burian; Toužimský a Moravec, 1936)
  • Čínou za revolučného varu (slovensky, Dojmy z ciest po južnej a strednej Číne, překlad Jožo Hritz; Pospíšil, Československá grafická Unia, 1938)

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • Po pětileté cestě po Asii vystavil své fotografie v srpnu 1931 v Praze.[8]
  • Své fotografie z cest vystavoval i během svého pobytu na Novém Zélandu

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Bohumil Pospíšil (1902-1974), český spisovatel a cestovatel, 1922
    Bohumil Pospíšil (1902-1974), český spisovatel a cestovatel, 1922
  • Bohumil Pospíšil, 20. léta 20. stol.
    Bohumil Pospíšil, 20. léta 20. stol.
  • Bohumil Pospíšil, záznam o úmrtí (Nový Zéland, 1974)
    Bohumil Pospíšil, záznam o úmrtí (Nový Zéland, 1974)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Informace pochází z osobního archivu syna Květoslavy
  2. ↑ Josef Hübl pocházel též z Přerova. Poté, co se oba cestovatelé nepohodli, žil Josef Hübl v Číně, oženil se s ruskou emigrantkou a v roce 1938 se vrátil, nejspíš dočasně, do vlasti. Dva Přerované na cestě kolem světa. Lidové noviny. 20. 9. 1938, s. 4. Dostupné online. 
  3. ↑ Názvy států a území jsou uváděny podle dobové terminologie.
  4. ↑ Novozélandská matrika narozených uvádí její křestní jména Francis Elizabeth, jako nevěsta je zapsána Elizabeth. V tisku je její křestní jméno uváděno jako Eileen.
  5. ↑ Podle citátu, který uvedl Jaroslav Fencl v Pionýrské stezce, se manželce naopak na Novém Zélandu stýskalo po Praze.
  6. ↑ V databázi je chybně uveden rok narození 1901 místo 1902, křestní jméno, den a měsíc narození však souhlasí. Stejně tak je chybně uvedeno jméno matky Anna, místo správně Marie (viz fotokopie v Galerii).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Matrika narozených, Přerov, 1898–1902, snímek 581, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b Databáze zemřelých, Nový Zéland, vyhledávání: Pospisil, Bohumil, 25/08/1974
  3. ↑ a b Jaroslav Fencl: Bohumil Pospíšil, moderní Marco Polo. Pionýrská stezka. 5/1972, s. 4–5. 
  4. ↑ Mr. Pospisil in Australia. Singapore Free Press and Mercantile Advertiser. 5. 12. 1929, s. 13. Dostupné online. 
  5. ↑ Czechoslovakians Arrive in Singapore. The Straits Times. 15. 1. 1929, s. 10. Dostupné online. 
  6. ↑ Databáze oddaných Nový Zéland, vyhledávání: Pospisil Bohumil, 22/12/1930
  7. ↑ Old-World Charm of Prague (anglicky). Papers Past. 20. 11. 1934, s. 8. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Fotografie Bohumila Pospíšila. Národní listy/Příloha. 30. 8. 1931, s. 3. Dostupné online. 
  9. ↑ Volání jižních moří. Národní listy. 6. 9. 1940, s. 3. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c OLŠA, JR., Jaroslav. Seven Czech travellers in Korea, IN: 1901 photographs of Seoul by Enrique Stanko Vráz and other early Czech travellers´ views of Korea. Seoul: Seoul Museum of History, 2011. Dostupné online. S. 185–193. (anglicky a korejsky) 
  11. ↑ a b Back to New Zealand (anglicky). Stratford Evening Post. 16. 11. 1934, s. 10. Dostupné online. 
  12. ↑ Redaktor Alan a cestovatel B. Pospíšil. Národní listy. 22. 6. 1934, s. 1. Dostupné online. 
  13. ↑ Návrat z cesty po Malé Asii a Arabií. Národní listy. 16. 8. 1934, s. 3. Dostupné online. 
  14. ↑ Český cestovatel zabit na Formose. Národní listy. 8. 5. 1935, s. 3. Dostupné online. 
  15. ↑ Islands of Wonder (anglicky). Horowhenua Chronicle. 26. 11. 1936, s. 8. Dostupné online. 
  16. ↑ Czechoslovakian author's view (anglicky). Otago Daily Times. 27. 7. 1937, s. 15. Dostupné online. 
  17. ↑ New Association (anglicky). New Zealand Herald. 16. 8. 1941, s. 13. Dostupné online. 
  18. ↑ Czechs celebrate (anglicky). Auckland Star. 13. 4. 1944, s. 2. Dostupné online. 
  19. ↑ Czech National Day (anglicky). Auckland Star. 27. 10. 1944, s. 6. Dostupné online. 
  20. ↑ Overseas League Reception. Woman's World. 25. 5. 1945, s. 4. Dostupné online. 
  21. ↑ Czech Anniversary (anglicky). New Zealand Herald. 31. 10. 1945, s. 8. Dostupné online. 
  22. ↑ Noviny a novináři v Číně. Lidové noviny. 18. 2. 1932, s. 3. Dostupné online. 
  23. ↑ Japonský dumping a čínsko-japonská dohoda?. Národní listy. 7. 1. 1934, s. 2. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jaroslav Fencl: Bohumil Pospíšil, moderní Marco Polo. Pionýrská stezka. 5/1972, s. 4–5. 
  • OLŠA, JR., Jaroslav. Seven Czech travellers in Korea, IN: 1901 photographs of Seoul by Enrique Stanko Vráz and other early Czech travellers´ views of Korea. Seoul: Seoul Museum of History, 2011. Dostupné online. S. 185–193. (anglicky a korejsky) 
  • Zdenka Klöslová: Ztracený a zapomenutý? Cestovatel Bohumil Pospíšil. Nový Orient. 2/2005, s. 58–59. 
  • NEKOLA, Martin. Po stopách Čechů na Novém Zélandu : ...za dlouhým bílým oblakem.Chybí název periodika! [978-80-7656-027-7 Dostupné online]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Pospíšil&oldid=24169733“