Přeskočit na obsah

Bohumil Lizner

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumil Lizner
Narození23. srpna 1881
Úmrtí4. března 1957 (ve věku 75 let)
Hradec Králové
Povolánímalíř, pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Lizner (23. srpna 1881 Srbín – 4. března 1957 Hradec Králové) byl český akademický malíř, loutkář a středoškolský učitel kreslení. Věnoval se hlavně malbě krajin (např. na Podkarpatské Rusi, Orlické hory[1]), podobizen, ale tvořil také ex libris a plakáty.

Bohumil Lizner se narodil v Srbíně, dnes součásti Mukařova ve středních Čechách. Pocházel ze selského rodu a vyučil se lakýrníkem.[2] Základy malířství získal na soukromých kurzech u malířů Adolfa Liebschera, Ratmajtera a Jana Minaříka.[3] Poté studoval na UMPRUM v Praze a od roku 1907 na Akademii výtvarných umění v bavorském Mnichově.[4] V roce 1910 pokračoval ve studiu malby na soukromé škole v Paříži.[5] Za studiem jel i do Jugoslávie.[4] Poté, co se vrátil do Čech, se stal učitelem Průmyslové školy v Pardubicích. V roce 1913 se přestěhoval do Hradce Králové, kde se ujal pozice profesora kreslení na Učitelském ústavu v Hradci Králové.[5] Tuto pozici vykonával v letech 1915–1918 a 1920–1923.[6]

Jeho první výstava se ale uskutečnila až po první světové válce. V červenci 1920 měl výstavu svých obrazů v muzeu v Hradci Králové. K vidění byly zejména rodinné portréty známých osobností – např. malíře Jana Minaříka, průkopníka aviatiky Jana Kašpara, sportovce Karla Koželuha, režiséra Václava Wassermana[7], sochaře Jaroslava Horejce či spisovatele Ignáta Herrmanna.[5] V roce 1929 se konala další výstava Liznerových obrazů a kreseb, tentokrát společně se sochami Jaroslava Horejce. V roce 1942 se pak od 22. března až 12. dubna konala jeho další velká souborná výstava. Ve stejném muzeu byla v mezidobí ve 20. a 30. letech 20. století jeho díla k vidění i v rámci kolektivních výstav Zimní krajina (1926), Hradečtí umělci – souborná výstava projektů, obrazů a plastik (1930/1931), Hradečtí výtvarníci (1933).[8] Hradečtí výtvarníci, jejichž byl Lizner prvním předsedou, také vystavovali v Náchodě.[1] Vystavoval také v pražské Rubešově galerii či v průmyslovém muzeu v Pardubicích.[4] Od roku 1932 jezdil na Podkarpatskou Rus a maloval tam obrazy zachycující tamní krajinu a napsal o tomto regionu také řadu článků v regionálním tisku.[7]

Nejvíce činný byl v Hradci Králové, kde žil a působil a kde se dochovalo několik jeho realizací. Je mj. autorem okna v katedrále sv. Ducha zachycujícího sv. Ludmilu a okna v Borromeu v Hradci Králové.[9] Jako portrétista zachytil řadu významných osobností Hradce Králové své doby, např. dlouholetého starostu Františka Ulricha, ředitele sokolské filharmonie Václava Kose, či malíře a generála Mikuláše Antonína Čílu, paní Klumparovou či továrníky Nevyhoštěného a Petrofa.[7] Liznerův portrét Leopolda Baťka z roku 1930 visí v salonku královéhradeckého Klicperova divadla a objednalo si jej tehdejší divadelní kuratorium.[10] Jeho dílem je mj. výtvarné řešení reliéfu na památníku Aloise Jiráska v Jiráskových sadech v Hradci Králové.[11][12] Ve 30. letech 20. století se zároveň podílel na restaurování výmalby interiérů přeneseného dřevěného kostela sv. Mikuláše, rovněž v Jiráskových sadech.[13] Obraz Operace je ve vlastnictví Fakultní nemocnice v Hradci Králové a umístěn v budově neurologické kliniky. Zachycuje profesory Jana Bedrnu, Rudolfa Petra a Jaroslava Procházku při operaci. Liznerův obraz je k vidění také v budově České spořitelny v Hradci Králové. Mezi další majitele Liznerových obrazů patří kromě řady soukromníků také Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Národní galerie v Praze či Ministerstvo zdravotnictví České republiky.[7]

Lizner byl členem Masarykovy letecké ligy v Hradci Králové a se v roce 1936 stal jejím předsedou. Výtvarně zpracoval její prapor[5], pracoval i na návrzích pohlednic a dalších tiskovin spolku.[3] Za války se podílel na odboji a krátce byl také držen gestapem. Vzhledem k protikomunistickému postoji měl v poválečném období řadu nedorozumění s tehdejším vedením Svazu výtvarníků v Hradci Králové. Z těchto důvodů byla jeho poslední výstava připravovaná jako přehled celoživotního díla odložena a nakonec se uskutečnila jako posmrtná.[7]

Příklady názvů Liznerových obrazů:

  • Koupání u Karlova mostu
  • V horách
  • Mladý kuchtík připravující hody
  • Hlava selky[9]
  • Podobizna rodičů
  • Podobizna dcery
  • Ovčák
  • Ivan
  • Poloniny
  • Stáje na poloninách
  • V ateliéru
  • Huculská nevěsta[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Katalog výstavy Skupiny výtvarníků v Hradci Králové v přednáškovém sále Městského divadla Dr. J. Čížka v Náchodě od 10. do 24. prosince 1935 [online]. Hradec Králové: Skupina výtvarníků Hradec Králové, 1935 [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ GRULICH, Tomáš. Nejen portrétista a krajinář: Letos uplynulo čtyřicet let od malířova úmrtí. kramerius.svkhk.cz [online]. 1997-03-04 [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b AUKCE OBRAZŮ U NÁRODNÍ GALERIE. baggira.aukceobrazu.eu [online]. [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Souborná výstava obrazů, kreseb a plastik akademických malířů Josefa Heřmana, Bohumila Liznera a Vojtěcha Sedláčka, akademických sochařů Josefa Škody a Miloslava Vávry [online]. 1933 [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Starožitné zboží: Lizner Bohumil : Portrét dívky v kroji - Antik Praha. www.antikpraha.cz [online]. [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Padesát let české reálky v Hradci Králové 1874-1924 [online]. Hradec Králové: Nákladem slavnostního výboru, 1924 [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e GRULICH, Tomáš. Nejen portrétista a krajinář: letos uplynulo čtyřicet let od malířova úmrtí. Hradecké noviny [online]. 1997-04-03 [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výstavy 2008 a starší - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Obrazy v aukci | Bohumil Lizner. www.obrazyvaukci.cz [online]. [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pocta intendantu královéhradeckého divadla MUDr. L. Baťkovi. Národní listy [online]. 1930-10-04 [cit. 2024-01-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ Archivovaná kopie. vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-18. 
  12. ↑ Bohumil Lízner | Výtvarní umělci | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ PROPAMÁTKY - Zpravodajství. www.propamatky.info [online]. 2019-07-11 [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Lizner&oldid=23759775“