Jaroslav Procházka (chirurg)
| Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc. | |
|---|---|
| Narození | 15. ledna 1913 Kolín |
| Úmrtí | 29. prosince 2003 (ve věku 90 let) Hradec Králové |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | lékař, chirurg a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Procházka (15. ledna 1913 Kolín – 29. prosince 2003 Hradec Králové) byl český chirurg se specializací na plicní, srdeční či obecně hrudní chirurgii.[1]
Studia a profesní život[editovat | editovat zdroj]
Studia a vojenská služba[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Kolíně, kde také absolvoval gymnázium ukončené maturitou v roce 1932. Následně šel studovat lékařství, nejprve na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, odkud v roce 1935[2] přestoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Promoval 3. března 1938.[3]
V dubnu 1938 byl povolán do prezenční vojenské služby a nastoupil do šestiměsíční školy důstojníků zdravotnictva a lékárnictva v záloze v Praze. Po jejím ukončení byl přidělen na chirurgické oddělení vojenské Sborové nemocnice v Terezíně. Tam jej také zastihly události podzimu 1938 (tzv. druhá mobilizace a ztráta pohraničí v důsledku Mnichovské dohody). Poté sloužil ve středočeských Pečkách a ve východočeském Náchodě, kde také jeho služba v roce 1939 předčasně skončila.[3]
Působení v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]
Po ukončení vojenské služby spojil zbytek života s východočeským Hradcem Králové. Zaujalo jej totiž dobré renomé chirurgie v tomto městě. V roce 1939 byl přijat na chirurgické oddělení tehdejší Všeobecné veřejné okresní nemocnice, které vedl Jan Bedrna, díky němuž bylo pracoviště vysokou úroveň blížící se univerzitním klinikám.[3] Zpočátku bylo Procházkovo místo nehonorované – nastoupil v pozici bezplatného externího lékaře. Placenou práci jemu a dalším nově příchozím kolegům nemohl Bedrna poskytnout, a tak jim alespoň zajistil bezplatné ubytování a stravování. Po měsíci přiznala správní rada nemocnice externistům plat 300 korun měsíčně a po roce dokonce 600 korun měsíčně.[2]
Procházkova pozice rychle rostla. Brzy se stal placeným externistou a po dalším půl roce byl již sekundárním lékařem. Když v listopadu 1945 vznikla Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové a okresní nemocnice se proměnila ve fakultní, Procházka již jako odborný asistent (od 1946) a přední člen Bedrnova chirurgického týmu se zaměřil na obor hrudní chirurgie. Své znalosti si rozšířil během studijního pobytu na odborných lékařských pracovištích ve Skandinávii (Dánsku, Švédsku a krátce i Norsku). Po návratu věnoval hlavní úsilí právě hrudní chirurgii a stal se průkopníkem (a učitelem) plicní chirurgie a později i kardiochirurgie.[3] V roce 1948 začal provádět resekce plic preparační technikou, čímž se stal zakladatelem moderní plicní chirurgie v Československu.[4] V roce 1952 byl habilitován a stal se docentem.[1] V roce 1954 byla publikována jeho monografie Resekce plic, která byla základní učebnicí dvou generací plicních chirurgů.[4]
Procházka se v té době už výrazněji věnoval i kardiochirurgii, která se stala jeho hlavní specializací na další dekády.[5] Jeho prvním intrakardiálním výkonem byly operace stenózy plicnice v roce 1952. Od roku 1953 operoval i mitrální stenózy a děti s koarktacemi aorty. Od roku 1956 praktikoval i spojkové operace dle Blalocka u Fallotovy tetralogie.[4]
Když v roce 1956 zemřel akademik Bedrna, uvolněné místo přednosty chirurgické kliniky převzal právě Jaroslav Procházka (tehdy ještě docent) a pokračoval v díle svého učitele. V pozici přednosty působil více než 20 let – v letech 1956–1979.[1] Až v té době mu bylo opět dovoleno vycestovat do zahraničí na studijní cesty a odborné konference. Chirurgická klinika v Hradci Králové se stala jedním z nejvýznamnějších pracovišť svého druhu v celém Československu. Vrcholem se stala operace srdce v mimotělním oběhu. Uskutečnil ji 17. července 1958 právě Procházka,[3] a to jako druhý v Československu, jen půl roku prof. Navrátilovi v Brně. Ve stejném roce (1958) byl jmenován řádným profesorem chirurgie. Mezi jeho další významné operace patří: uzavření defektu mezisíňového septa na zavřeném srdci (1957), první otevřená mitrální komisurotomie (1962), první plastika nedomykavého mitrálního ústí (1964) a implantace mitrální i aortální umělé (mechanické) srdeční chlopně (1966).[1] Za celý život prof. Procházka podle svého odhadu uskutečnil přibližně 12 000 operací.[3] Jeho odborné postavení ilustruje i to, že vykonával funkci předsedy Československé chirurgické společnosti (1969–1971) a České chirurgické společnosti (1969–1973).[1]
Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové působil od jejího založení v roce 1945. Řadu let byl vedoucím katedry chirurgie a později byl jmenován emeritním profesorem fakulty. Rozsáhlá byla i jeho organizační odborná činnost. Zastával funkci hlavního odborníka ministerstva zdravotnictví pro chirurgii, člena předsednictva Vědecké rady ministerstva zdravotnictví a byl i krajským chirurgem Východočeského kraje. Pomáhal rozvíjet moderní kardiochirurgii i v jiných státech. Výsledky své práce shrnul ve více než 300 odborných publikacích.[3]
V letech 1951–1958 byl mimo jiné i důstojníkem vojenské zdravotnické služby na hradecké Vojenské lékařské akademii. Z pozice zastávané funkce na akademii, v níž se proměnila hradecká lékařská fakulta, byl aktivován v hodnosti podplukovníka. Procházka tak kromě jiného patřil k předním osobnostem vojenského medicínského školství, když se zasloužil o profesní přípravu budoucích vojenských lékařů a u řady z nich pak o jejich chirurgickou profilaci a odborný růst.[3]
Pomáhal i v rozvoji dalších kardiochirurgických pracovišť, mj. v někdejším východním Německu. Počátkem 70. let 20. století založil v Kuvajtu první kardiochirurgické centrum s mimotělním oběhem na Arabském poloostrově.[5] Pomáhal i při budování dětského kardiochirurgického pracoviště v Praze-Motole.[1]
Byl jedním z prvních signatářů Dvou tisíc slov.[2]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Prof. Procházka byl nositelem řady domácích i zahraničních vyznamenání a ocenění:
- Zlatá medaile Univerzity Karlovy za jeho profesionální i lidské hodnoty
- Cena Josefa Hlávky za celoživotní dílo
- Cena J. E. Purkyně za rok 2002 (nejvyšší vyznamenání České lékařské společnosti J. E. Purkyně)
- Maydlova medaile České chirurgické společnosti
- Zlatá medaile Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně (1997) za přínos v oblasti vojenského zdravotnictví
- Cena Františka Ulricha
- Čestné občanství města Hradce Králové[3][5]
Osobní život a rodina[editovat | editovat zdroj]
O svém osobním i pracovním životě napsal dvě biografie: Ze vzpomínek chirurga (1989)[6] a Vzpomínky hradeckého chirurga (2002)[7]. Dále existuje monografie Jaroslav Procházka chirurg (2006)[8].
Procházkovým přítelem byl medailér Milan Knobloch, který vytvořil i medaili s jeho portrétem.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Historie. Chirurgická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c DRAGOUNOVÁ, Anna. Díky, pane profesore!. Hradecké noviny [online]. 2003-01-18 [cit. 2024-04-03]. Roč. 12, čís. 15. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i FUSEK, Josef; DOHNAL, František. Vzpomínáme: Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc.. S. 290–291. Vojenské zdravotnické listy [online]. 2003 [cit. 2024-03-28]. Roč. LXXII, čís. 6, s. 290–291. Dostupné online.
- ↑ a b c Prof. Jaroslav Procházka. Kardiochirurgická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Zemřel prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc.. iForum [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKA, Jaroslav. Ze vzpomínek chirurga. 1. vyd. Praha: Práce, 1989. 238 s.
- ↑ PROCHÁZKA, Jaroslav. Vzpomínky hradeckého chirurga. 1. vyd. vyd. Hradec Králové: Garamon 174 s. s. Dostupné online. ISBN 80-86472-08-6, ISBN 978-80-86472-08-9. OCLC 53262305
- ↑ PROCHÁZKOVÁ, Jitka. Jaroslav Procházka, chirurg. [s.l.]: Galén Dostupné online. ISBN 978-80-7262-460-7, ISBN 80-7262-460-1. OCLC 500327204
