Blatnohrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pibližný rozsah Blatenského knížectví a poloha Blatnohradu.
Plán dnes zaniklého benediktinského kláštera na ostrově Vársziget z roku 1569. Trojlodní kostel je pravděpodobně renovovaný kostel panny Marie zasvěcený roku 850.
Rekonstruovaný půdorys baziliky svatého Hadriána.

Blatnohrad (též Blatnograd, německy Mosapurg či Mosaburg) je raně středověké hradiště v Panonii na jihozápad od Balatonu u současné maďarské obce Zalavár. Bylo zbudováno Pribinou mezi lety 839847 jako centrum Blatenského knížectví. Jednalo se o blatné hradiště, které se rozkládalo na několika polohách - ostrovech v nivě řeky Zály. Centrální úlohu zastával ostrov v poloze Vársziget (hradní ostrov), opevněný dřevohlinitou hradbou skořepinové konstrukce a rozdělený na akropoli a dvouprostorové předhradí. Je zde doložena existence tří kostelů založených v 9. století a komplexu palácových staveb. Největším byl poutní kostel - bazilika zasvěcená v letech 854/855 svatému Hadriánovi. Kromě ostrova Vársziget bylo osídlení z 9. století nalezeno na dalších polohách v nivě Zály. Tento ostrovní model blatného hradiště má blízkou paralelu v raně středověkém hradišti v Nitře.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Lokalita se nachází v západní části Panonské nížiny v oblasti Malého Balatonu při jihozápadním cípu jezera Balaton. Zamokřená oblast, jejímž hlavním vodním tokem je řeka Zála, která protéká Malým Balatonem a ústí do Balatonu, je rozdělena nízkým severo-jižně orientovaným hřbetem na dvě mělké pánve. Lokalita se nachází v západní pánvi při severní části Malého Balatonu a dále na sever podél toku Zály, mezi obcemi Zalavár a Zalaszabar. Z nivy řeky vystupují nevýrazné písečné ostrůvky zvýšeného terénu, které se staly základem osídlení Blatnohradu. Až do počátku 19. století byl Malý Balaton propojen s Balatonem a rozsah obou jezer byl vyšší. Odvodňovací systémy budované od 19. století poškodily vodní režim oblasti, ale od 80. let 20. století se díky podniknutým opatřením rozloha močálů opět zvyšuje.[1]

Písemné prameny[editovat | editovat zdroj]

O obrácení Bavorů a Korutanců na víru[editovat | editovat zdroj]

Klíčovým písemným pramenem pro poznání historie lokality v 9. století je latinsky psaný spis Conversio Bagoariorum et Carantanorum (O obrácení Bavorů a Korutanců na víru), kronika misijní činnosti Salzburského arcibiskupství v Karantánii, Panonii a Nitransku sepsaná v roce 871 (alternativně 872-873) a zachycující události do roku 870.

Kronika Regina z Prümu[editovat | editovat zdroj]

Kronika benediktinského opata Regina z Prümu zachycující události do roku 906 identifikuje k roku 879 Mosaburh odlišně s Moosburgem u jezera Wörthersee v Karantánii. Archeologické výzkumy však osídlení z 9. a 10. století v tomto místě nepotvrzují.[2]

Fuldské anály[editovat | editovat zdroj]

Annales Fuldenses (Fuldské anály) zachycující dějiny Východofranské říše do roku 901 zmiňují k období 888890 Mosaburg několikrát v souvislosti s vládou Arnulfa Korutanského, k roku 896 pak informují o nastolení nového knížete Blatnohradu - Braslava Sávského.[2]

Salzburské anály[editovat | editovat zdroj]

Annales Iuvavenenses maximi (Salzburské anály) informují o porážce východofranského vojska roku 907 v bitvě u Bratislavy. Ačkoliv je bitva často lokalizovaná k dnešní Bratislavě, výklad jména Brezalauspurc jako Braslavovo město umožňuje alternativní lokalizaci k Blatnohradu Braslava Sávského.[2]

Historie výzkumu[editovat | editovat zdroj]

Zájem o polohu Blatnohradu, která byla známa z písemných pramenů, existoval již v 19. století. Ján Kollár lokalitu navštívil a popsal v roce 1841 při své cestě do Itálie[3], průzkumy zde po roce několikrát prováděl Flóris Rómer, který v roce 1881 podnikl první drobné odkryvy, při kterých odhalil část severo-jižně orientované, kůly vyztužené zdi. V letech 1887 a 1891 zde výzkumy prováděl Viktor Récsey, který však o výsledku odkryvů nepodal žádnou zprávu. Nálezy získávané při těžbě písku v místech někdejší akropole byly hodnoceny pouze kunsthistoricky.[2] Moderní výzkum Blatnohradu započal v roce 1948, kdy vešel do povědomí jako vrcholně důležitá lokalita období 9. století v Maďarsku. Sled archeologických terénních akcí zahájil v letech 195153 Géza Fehér velkoplošným výzkumem v jižní části centrální polohy Vársziget, při kterém bylo prozkoumáno pohřebiště a opevnění akropole. Průzkum románské baziliky na ostrově Réceskút prováděl v letech 1946, 1947 a 1953 Aladár Radnóti. Na jejich práci navázala řadou výzkumů prováděných od šedesátých let do roku 1993 Ágnes Cs. Sós. Ta se soustředila na výzkum bývalého vrcholně středověkého kláštera v prostoru akropole, přestavěného na tureckou pevnost, na výzkum obranného systému ostrova a v osmdesátých letech objevila pozůstatky raně středověké baziliky svatého Hadriána z 9. století. V letech 1961 a 1963 zkoumala i baziliku v poloze Réceskút a vyslovila domněnku o existenci dřevěného kostela z 9. století - předchůdci kamenné baziliky. Výzkum v poloze Borjúállás-sziget jižně od hlavního ostrova vedený Róbertem Müllerem počátkem let osmdesátých odhalil mimo jiné další jednolodní kostel z 9. století. V dalším období prováděl výzkumy Béla Miklós Szöke. Teprve novější výzkumy z devadesátých let umožnily komplexnější pohled na podobu hradiště.[4][5]

Komponenty předcházející raně středověké sídliště[editovat | editovat zdroj]

Předcházející aktivita na místě pozdějšího raně středověkého sídliště a hradiště je doložena pro ranou dobu bronzovou a dobu římskou.[6]

Poloha Vársziget[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 zde byla odkryta kůlová stavba z římského období.[6]

Poloha Récéskút[editovat | editovat zdroj]

Při výzkumu raně středověkého kostela vedeném Ágnes Cs. Sós byly nalézány fragmenty keramických nádob na všech zkoumaných místech. Žádné nemovité objekty ale nebylo možno bezpečně spojit s nálezy této kultury.[6]

Značné množství římské provinciální keramiky a střešní tašky (tegulae) dokládají římské osídlení v této poloze. Nebyly nalezeny žádné zdi či jiné nemovité objekty z tohoto období.[6]

Seznam knížat Blatnohradu, Balatonu a okolí[editovat | editovat zdroj]

  1. Pribina (839 - 861), Mojmírovec, syn Mojmíra I. Pobožného
  2. Kocel (861 - 876), syn Pribiny
  3. Arnulf Korutanský (876 - 884) – součást marky Karantánie
  4. Svatopluk Velkomoravský (884 - 894) – součást Velké Moravy
  5. Luitpold (894 - 896) – součást marky Karantánie
  6. Braslav (896 - 900/901) – sloučeno s Posávským a Panonským knížectvím

Po Braslavovi připadl Balaton a Blatnohrad maďarským kmenům.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KORPONAI, János, et al. Transition from shallow lake to a wetland: a multi-proxy case study in Zalava´ri Pond, Lake Balaton, Hungary. In: Hydrobiologia. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online. Svazek 641. S. 225-244.
  2. a b c d SZÖKE, Béla Miklós. Mosaburg/Zalavár und Pannonien in der Karolingerzeit. In: Anthaeus 31-32. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online. S. 9-52.
  3. SZÖKE, Béla Miklós. Eine Kirchenfamilie von Mosapurc/Zalavár (Ungarn). Neue Ergebnisse zur Kirchenarchäologie in Pannonien. In: KROHN, N.; Alemannisches Institut Freiburg i. Br. e. V. Kirchenarchäologie heute. Fragestellungen – Methoden – Ergebnisse.. Freiburg: [s.n.], 2010. Dostupné online. S. 561–585.
  4. SZÖKE, Béla Miklós. New Findings of the Excavations in Mosaburg/Zalavár (Western Hungary). In: HENNING, Joachim. Post-Roman Towns, Trade and Settlement in Europe and Byzantium. vol. 1. The Heirs of the Roman West. Berlin-New York: [s.n.], 2007. Dostupné online. S. 411–428.
  5. SZÖKE, Béla Miklós. Mosaburg – ein neues Zentrum der Klein-Balaton-Region und seine Beziehungen zu Keszthely-Fenékpuszta,. In: HEINRICH-TAMÁSKA, O.; STRAUB, P. Keszthely-Fenékpuszta im Spiegel der Jahrtausende – Keszthely-Fenékpuszta az évezredek tükrében. Leipzig –Zalaegerszeg: [s.n.], 2009. Dostupné online. S. 91-97.
  6. a b c d MORDOVIN, Maxim. The building history of Zalavár-Récéskút Church. Annual of medieval studies at Central European University Budapest. 2006, čís. 12, s. 9-32. Dostupné online.