Přeskočit na obsah

Bitva u Falklandských ostrovů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o bitvě za první světové války. Možná hledáte: Válku o Falklandy, konflikt mezi Argentinou a Velkou Británií v roce 1982.
Bitva u Falklandských ostrovů
konflikt: První světová válka
SMS Scharnhorst se potápí, SMS Gneisenau ještě bojuje.
SMS Scharnhorst se potápí, SMS Gneisenau ještě bojuje.

Trvání8. prosinec 1914
Místou Falklandských ostrovů, Jižní Atlantik
Souřadnice
VýsledekBritské vítězství
Strany
Spojené království Velká Británie Německá říšeNěmecko
Velitelé
Námořní znak Velké Británie sir Doveton Sturdee Válečný znak Německého císařství Maximilian von Spee
Síla
Námořní znak Velké Británie 2 bitevní křižníky, 3 pancéřové křižníky, 2 lehké křižníky a 1 stará bitevní loď Válečný znak Německého císařství 2 pancéřové křižníky, 3 lehké křižníky a 3 transportní lodě
Ztráty
Námořní znak Velké Británie 10 mrtvých a 19 zraněných Válečný znak Německého císařství 2 pancéřové křižníky, 2 lehké křižníky, 2 transportní lodě, 1871 mrtvých a 215 zajatých

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Falklandských ostrovů byla námořní bitvou první světové války. Uskutečnila se 8. prosince 1914 v jižním Atlantiku poblíž Falklandských ostrovů. Bitva se odehrála mezi britskou a německou eskadrou měsíc poté, co německá eskadra porazila jinou britskou eskadru v bitvě u Coronelu.

Na začátku války Německá Východoasijská eskadra opustila přístav Čching-tao v Číně a vypravila se na cestu do německých přístavů, kam žádná z nich nedoplula. Velel jí viceadmirál Maximilian von Spee a byla složena z pancéřových křižníků Scharnhorst a Gneisenau a lehkých křižníků Nürnberg, Leipzig a Dresden.

Původně k eskadře patřil ještě lehký křižník Emden, kterému velel kapitán Karl von Müller, a který vyplul do Indického oceánu přepadat spojenecké obchodní lodě. V říjnu svedl vítěznou bitvu u Penangu a v listopadu byl potopen v bitvě u Kokosových ostrovů.

Poté, co eskadra připlula k jihoamerickým břehům, svedla v listopadu vítěznou bitvu u Coronelu s Britskou západoindickou eskadrou. Německá eskadra potom vplula do přístavu Valparaíso, kde byla přivítána početnou německou komunitou. Potom se Spee rozhodl odplout do jižního Atlantiku a zničit radiovou stanici a skladiště uhlí ve Stanley na Falklandských ostrovech.

Dne 8. prosince, když eskadra připlouvala za doprovodu 3 pomocných lodí ke Port Stanley, byla uvnitř přístavu už jiná eskadra – britská. Britská eskadra, které velel admirál sir Doveton Sturdee, zde doplňovala zásoby uhlí. Byla složena z bitevních křižníků Invincible a Inflexible, pancéřových křižníků Carnarvon, Cornwall a Kent, lehkých křižníků Bristol a Glasgow a staré bitevní lodě Canopus.

Když Spee zjistil, že v přístavu kotví silnější eskadra, rozhodl se vyplout zpátky na volné moře. Britské křižníky však byly rychlejší a proto se Spee postavil na odpor, aby umožnil uniknout alespoň lehkým křižníkům. Uniknout se nakonec podařilo pouze lehkému křižníku Dresden a pomocné lodi Seydlitz. Ostatní německé lodě byly potopeny. Zahynulo na nich 1871 námořníků včetně admirála Spee a dalších 215 mužů upadlo do zajetí. Na britské straně došlo pouze k lehkému poškození Invincible.

Lehký křižník Dresden unikal až do 14. března 1915, kdy byl u ostrovů Juana Fernándeze dostižen britskou flotilou a potopen vlastní posádkou. Tak skončila poslední loď Německé východoasijské eskadry. Na Dresdenu sloužil mimo jiné i Wilhelm Canaris – pozdější velitel Abweru.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]