SMS Scharnhorst
 SMS Scharnhorst | |
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | pancéřový křižník |
| Třída | Scharnhorst |
| Jméno podle | Gerhard von Scharnhorst |
| Objednána | 1905 |
| Zahájení stavby | 22. března 1905 |
| Spuštěna na vodu | 23. března 1906 |
| Uvedena do služby | 24. října 1907 |
| Osud | potopen v bitvě u Falklandských ostrovů |
| Souřadnice | 54°40′0″ j. š., 55°51′0″ z. d. |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 12 985 t |
| Délka | 144,6 m |
| Šířka | 21,6 m |
| Ponor | 8,37 m |
| Pohon | tři parní stroje s trojčitou expanzí 19 000 kW; 26 000 ihp |
| Palivo | uhlí |
| Rychlost | 22,5 uzlu (42 km/h) |
| Dosah | 4800 nám. mil |
| Posádka | 52 důstojníků 788 námořníků |
| Pancíř | paluba 55mm boky až 150mm velitelská věž 170mm |
| Výzbroj | 8× 210mm 6× 150mm 18× 88mm 4× 450mm torpédomet |
SMS Scharnhorst byl pancéřový křižník německého císařského námořnictva stejnojmenné třídy. Byl dokončen v říjnu 1907 v loděnicích Blohm & Voss. Projekt byl větší, rychlejší a lépe vyzbrojený než předcházející třída Roon s podobným pancéřováním. Scharnhorst a jeho sesterská loď Gneisenau byly v první světové válce součástí německé Východoasijské eskadry admirála von Spee. Nejprve na hlavu porazily britskou eskadru v bitvě u Coronelu, aby už o měsíc později byly oba potopeny v bitvě u Falklandských ostrovů.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výtlak 137 metrů dlouhého plavidla činil 11 600 t. K jeho provozu bylo třeba 765členné posádky. Hlavní výzbroj lodí tak tvořilo osm 210mm kanónů (o čtyři více než u předchozí třídy Roon), z nichž čtyři z nich byly ve dvou dvouhlavňových věžích a čtyři v kasematech. Sekundární ráži představovalo šest 150mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly osmnáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety ráže 450mm.[1] Pancéřován byl bočním pancéřovým pásem o síle 150mm a pancéřovou palubu o síle 55mm. Rovněž velitelská věž byla chráněna, tentokrát pancířem o síle 170mm. Scharnhorst poháněly tři trojexpanzní parní stroje o výkonu 19000 kW, roztáčející trojici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost dosahovala rychlost 23,5 uzlu. Operační radius byl 4800 námořních míl při rychlost okolo 14 uzlů.[2]
Osud[editovat | editovat zdroj]
Scharnhorst byla vlajkovou lodí německé Východoasijské eskadry viceadmirála von Spee. Eskadra se 1. listopadu 1914 střetla v bitvě u Coronelu s britskou eskadrou, kterou jednoznačně porazila. Scharnhorst v bitvě potopil britský pancéřový křižník HMS Good Hope. Britové poté do oblasti vyslali mnohem větší síly a se Speeovou eskadrou se znovu střetli v bitvě u Falkland, ve které měly naopak převahu oni. Scharnhorst byl ve střetnutí potopen palbou britských bitevních křižníků HMS Invincible a HMS Inflexible během svého pokusu krýt ústup německých lehkých křižníků. Zahynula celá posádka včetně velitele eskadry admirála von Spee.[3]
Nález vraku[editovat | editovat zdroj]
Dne 4. prosince 2019 byl zachovalý vrak Scharnhorstu objeven pracovníky společnosti Maritime Heritage Trust, která usiluje o lokalizace vraků všech plavidel potopených v bitvě u Falkland. První neúspěšný pokus o jeho lokalizaci přitom proběhl už v prosinci 2014. Roku 2019 bylo hledání obnoveno pomocí plavidla Seabed Constructor vybaveného čtyřmi podmořskými drony. Vrak byl, po třech dnech pátrání, objeven 98 námořních mil jihovýchodně od Port Stanley v hloubce 1610 metrů.[4]
-
Hlavní dělová věž Scharnhorstu s kanóny ráže 210mm -
-
Speeova eskadra opouští, krátce po bitvě u Coronelu, chilský přístav Valparaíso. Eskadru vedou oba pancéřové křižníky, nacházející se vlevo vzadu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 140.
- ↑ DREADNAUGHTZ. naval encyclopedia [online]. 2017-05-30 [cit. 2018-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 157.
- ↑ WWI German battlecruiser wreck discovered off Falkland Islands [online]. Navaltoday.com, rev. 2019-12-05 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SMS Scharnhorst na Wikimedia Commons
