Třída Scharnhorst (1906)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Scharnhorst
SMS Scharnhorst
SMS Scharnhorst
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Typ Pancéřový křižník
Lodě Scharnhorst
Gneisenau
Předchůdce Roon
Následovník Blücher
Technické údaje
Výtlak 11 600 t
Délka 137 m
Šířka 21,6 m
Ponor 7,5 m
Pohon 19 110 kW
Rychlost 24,5 uzlů
Posádka 765
Výzbroj 8× 210 mm
6× 150 mm
18× 88 mm
4× torpédomet
Pancíř paluba 55 mm
boky až 150 mm
velitelská věž 170 mm

Třída Scharnhorst byla třída pancéřových křižníků německé Kaiserliche Marine. Tvořily ji jednotky Scharnhorst a Gneisenau postavené v letech 1904–1908.[1] Oby křižníky byly v první světové válce součástí Německé východoasijské eskadry admirála von Spee. Eskadra nejprve jednoznačně porazila britskou eskadru v bitvě u Coronelu, aby byla sama zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Dělová věž Scharnhorstu

Třída vycházela z předchozí třídy Roon, měla však větší výtlak a silnější výzbroj (byly u nich přidány čtyři kasematové 210mm kanóny). Hlavní výzbroj lodí tak tvořilo osm 210mm kanónů, z nichž čtyři z nich byly ve dvou dvouhlavňových věžích a čtyři v kasematech. Sekundární ráží představovalo šest 150mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly osmnáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety.[2]

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Oby křižníky tvořily na počátku první světové války jádro Německé východoasijské eskadry admirála Maxmiliana von Spee. Speeova eskadra nejprve 1. listopadu 1914 jednoznačně porazila slabší britskou eskadru v bitvě u Coronelu. Sama však byla zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.

Vlajkový Scharnhorst byl potopen palbou britských bitevních křižníků Invincible a Inflexible. Zahynula celá posádka včetně velitele eskadry admirála von Spee.[3] Gneisenau byl těžce poškozen palbou britských bitevních křižníků InvincibleInflexible a v bezvýchodné situaci potopen vlastní osádkou. Padla většina posádky i velitel lodi kapitán Maerker. Celkem 187 námořníků bylo zajato.[4]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. (česky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MILFORD, Darren. Scharnhorst Class Armoured Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006, [cit. 2009-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. S. 140. (česky) 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 157.  [Dále jen Hrbek 2001]
  4. Hrbek 2001, s. 158.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]