Třída Scharnhorst (1906)
| Třída Scharnhorst | |
 SMS Scharnhorst |
|
| Obecné informace | |
|---|---|
| Uživatelé |  Kaiserliche Marine |
| Typ | Pancéřový křižník |
| Lodě | Scharnhorst Gneisenau |
| Předchůdce | Roon |
| Nástupce | Blücher |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 11 600 t |
| Délka | 137 m |
| Šířka | 21,6 m |
| Ponor | 7,5 m |
| Pohon | 19 110 kW |
| Rychlost | 24,5 uzlů |
| Posádka | 765 |
| Výzbroj | 8× 210 mm 6× 150 mm 18× 88 mm 4× torpédomet |
| Pancíř | paluba 55 mm boky až 150 mm velitelská věž 170 mm |
Třída Scharnhorst byla třída pancéřových křižníků německé Kaiserliche Marine. Tvořily ji jednotky Scharnhorst a Gneisenau postavené v letech 1904–1908.[1] Oby křižníky byly v první světové válce součástí Německé východoasijské eskadry admirála von Spee. Eskadra nejprve jednoznačně porazila britskou eskadru v bitvě u Coronelu, aby byla sama zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Třída vycházela z předchozí třídy Roon, měla však větší výtlak a silnější výzbroj (byly u nich přidány čtyři kasematové 210mm kanóny). Hlavní výzbroj lodí tak tvořilo osm 210mm kanónů, z nichž čtyři z nich byly ve dvou dvouhlavňových věžích a čtyři v kasematech. Sekundární ráží představovalo šest 150mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly osmnáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety.[2]
Osudy[editovat | editovat zdroj]
Oby křižníky tvořily na počátku první světové války jádro Německé východoasijské eskadry admirála Maxmiliana von Spee. Speeova eskadra nejprve 1. listopadu 1914 jednoznačně porazila slabší britskou eskadru v bitvě u Coronelu. Sama však byla zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.
Vlajkový Scharnhorst byl potopen palbou britských bitevních křižníků Invincible a Inflexible. Zahynula celá posádka včetně velitele eskadry admirála von Spee.[3] Gneisenau byl těžce poškozen palbou britských bitevních křižníků Invincible a Inflexible a v bezvýchodné situaci potopen vlastní osádkou. Padla většina posádky i velitel lodi kapitán Maerker. Celkem 187 námořníků bylo zajato.[4]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. (česky)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MILFORD, Darren. Scharnhorst Class Armoured Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006, [cit. 2009-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. S. 140. (česky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 157. [Dále jen Hrbek 2001]
- ↑ Hrbek 2001, s. 158.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Scharnhorst ve Wikimedia Commons- (anglicky) Článek o třídě Scharnhorst
