Třída Scharnhorst (1906)
| Třída Scharnhorst | |
|---|---|
 SMS Scharnhorst | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg){kind=small} Kaiserliche Marine |
| Typ | pancéřový křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | třída Roon |
| Nástupce | Blücher |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 11 600 t |
| Délka | 137 m |
| Šířka | 21,6 m |
| Ponor | 7,5 m |
| Pohon | 18 kotlů, 3 parní stroje 3 lodní šrouby 26 000 hp |
| Rychlost | 22,5 uzlu |
| Posádka | 765 |
| Výzbroj | 8× 210mm kanón (2×2, 4×1) 6× 150mm kanón (6×1) 18× 88mm kanón (18×1) 4× 450mm torpédomet (4×1) |
| Pancíř | paluba 55 mm boky až 150 mm velitelská věž 170 mm |
Třída Scharnhorst byla třída pancéřových křižníků německé Kaiserliche Marine. Tvořily ji jednotky Scharnhorst a Gneisenau, postavené v letech 1904–1908.[1] Byly to poslední postavené a nejsilnější německé pancéřové křižníky.[2]
Oby křižníky byly v první světové válce součástí Německé východoasijské eskadry admirála von Spee. Eskadra nejprve jednoznačně porazila britskou eskadru v bitvě u Coronelu, aby byla sama zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. První postavila loděnice Blohm & Voss v Hamburku a druhý loděnice AG Weser v Brémách. Do služby byly přijaty v letech 1907–1908.[2]
Jednotky třídy Scharnhorst:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Scharnhorst | Blohm & Voss | 1905 | 1906 | 24. října 1907 | Dne 8. prosince 1914 byl potopen v bitvě u Falklandských ostrovů. |
| Gneisenau | AG Weser | 1904 | 1906 | 6. března 1908 | Dne 8. prosince 1914 byl potopen v bitvě u Falklandských ostrovů. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Třída vycházela z předchozí třídy Roon, měla však větší výtlak a silnější výzbroj (byly u nich přidány čtyři kasematové 210mm kanóny). Hlavní výzbroj lodí tak tvořilo osm 210mm kanónů, z nichž čtyři z nich byly ve dvou dvouhlavňových věžích a čtyři v kasematech. Sekundární ráží představovalo šest 150mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly osmnáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety.[3] Pohonný systém tvořilo 18 kotlů a tři parní stroje o výkonu 26 000 hp, pohánějící tří lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22,5 uzlu.[2]
Osudy[editovat | editovat zdroj]
Oby křižníky tvořily na počátku první světové války jádro Německé východoasijské eskadry admirála Maxmiliana von Spee. Speeova eskadra nejprve 1. listopadu 1914 jednoznačně porazila slabší britskou eskadru v bitvě u Coronelu. Sama však byla zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.
Vlajkový Scharnhorst byl potopen palbou britských bitevních křižníků Invincible a Inflexible. Zahynula celá posádka včetně velitele eskadry admirála von Spee.[4] Gneisenau byl těžce poškozen palbou britských bitevních křižníků Invincible a Inflexible a v bezvýchodné situaci potopen vlastní osádkou. Padla většina posádky i velitel lodi kapitán Maerker. Celkem 187 námořníků bylo zajato.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MILFORD, Darren. Scharnhorst Class Armoured Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d SCHARNHORST armoured cruisers (1907-1908) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 140.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 157.[Dále jen Hrbek 2001]
- ↑ Hrbek 2001, s. 158.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Scharnhorst na Wikimedia Commons
