Bergheim (Haut-Rhin)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bergheim
Bergheim Altenberg.JPG
Bergheim – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška172–733 m n. m.
StátFrancieFrancie Francie
regionGrand Est
départementHaut-Rhin
arrondissementColmar-Ribeauvillé
kantonSainte-Marie-aux-Mines
Bergheim
Bergheim
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha19,45 km²
Počet obyvatel2 096 (2018)
Hustota zalidnění107,8 obyv./km²
Správa
StarostaElisabeth Schneider (2021)
Oficiální webwww.ville-bergheim.fr
PSČ68750
INSEE68028
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bergheim (Haut-Rhin) je francouzská obec v departementu Haut-Rhin v regionu Grand Est v Alsasku. K 1. lednu 2018 zde žilo 2096 obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Bergheim leží 15 km severně od Colmaru a 10 km jihozápedně od Sélestatu v rovině dolního Rýna. Je to typické vinařské městečko se dvěma vinicemi majícími právo být označeny jako Grand Cru: Altenberg de Bergheim a Kanzlerberg.[1] Bergheim leží na Alsaské vinařské cestě. Na severozápadě zasahuje jeho katastrální území do pohoří Vogézy a je součástí regionálního přírodního parku Ballons des Vosges.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Část vnějšího jižního opevnění s věžemi

Území města bylo osídleno už v době Římské říše. Dokládají to nálezy dvou mozaik, které zdobily podlahy římských vil. První z nich byla objevena v roce 1848 při hloubení základů nového domu na západ od historického jádra Bergheimu. Původně pokrývala plochu 80 čtverečních metrů. Vláda ji zakoupila pro město Colmar. Veřejnosti byla představena v roce 1853 při otevření Muzea Unterlinden, kde je vystavena ve stálé expozici doposud. Pochází ze 3. století n. l. a je jednou z mála na území Alsaska.[2] Druhá mozaika byla objevena v roce 2006 a je vystavena v bergheimské synagoze.

Ve středověku byl Bergheim součástí panství Rappolstein, jehož správními centry byly blízké hrady Hohrappoltstein, Girsberg a Ulrichsburg. Roku 1313 obdržel městská práva včetně výběru cla. Přibližně v té době byl Bergheim obehnaný prvním věncem hradeb. Specialitou města bylo jeho azylové právo, platné od roku 1361. Podle něj mohl každý, kdo spáchal omluvitelný nebo neúmyslný trestný čin, najít ve městě útočiště. V průběhu 16. a 17. století mělo tuto možnost využít kolem 750 osob.[3] Ve 14. – 16. století byl Bergheim dlouho majetkem Habsburků, kteří ho často zastavovali různým šlechticům.

Na základě vestfálského míru z roku 1648 připadl Bergheim, stejně jako celé Alsasko, Francii. Posledními šlechtickými majiteli města před francouzskou revolucí byla rodina Birkenfelsů. Od roku 1861 do konce první světové války bylo Alsasko s Bergheimem součástí Německého císařství.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok 1910 1962 1968 1975 1982 1990 1999 2007 2017
Obyvatelé 1956 1708 1753 1703 1774 1802 1830 1860 2121
Zdroj: Seznam obcí[4]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Opevnění. Je dochováno takřka po celém obvodu města v délce dvou kilometrů. Jeho vnitřní pás byl vybudován už ve 14. století. V současnosti slouží jako vnitřní zeď obytných domů. Vnější hradby s obrannými věžemi, valem a druhým příkopem pocházejí z 15. století. V parkánu mezi oběma hradbami jsou soukromé zahrádky. Součástí opevnění je Horní brána na západním okraji městského jádra ze 14. století, později několikrát přestavovaná. Na vnější fasádě je umístěna replika reliéfu z roku 1534 s názvem Chyť si mě, vztahující se k městskému azylovému právu. Pořízena byla v roce 1997. Dolní brána na opačném konci města se nedochovala.
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Vznikl v letech 1320–1347 jako trojlodní gotická bazilika poté, co původní svatyně vyhořela. V průčelí kostela stojí věž na kvadratickém půdorysu, kterou se vchází do prostřední lodi. V roce 1768 byl interiér kostela přestavěn, když opětné sloupy byly opatřeny toskánskými hlavicemi a střechy lodí byly změněny na ploché. Přestavěna byla také horní část věže. Tympanon hlavního portálu ve věži zdobí reliéf Klanění Tří králů, stejný námět má i freska na jižní vnější fasádě kostela. Rovněž v interiéru objektu je několik gotických fresek s náměty Ukřižování, svatého Jiří a evangelistů.
  • Radnice. Barokní budova byla postavena v roce 1767.
  • Synagoga. Původní středověkou synagogu, která v roce 1840 vyhořela, nahradila novostavba z let 1860–1863. Za nacistického režimu byla zpustošena. Renovace se dočkala v 90. letech minulého století.
  • Bývalá škola (5 place de l’Église). Dům byl postavený kolem roku 1550 jako kostnice. V 18. století v něm byla zřízena škola. Od roku 1964 zde sídlí městské muzeum.
  • Kašna na náměstí. Oktogonální nádrž pochází z 18. století. Uprostřed je sloup ze 16. století s městským znakem.
  • Obytné domy. V Bergheimu je památkově chráněno osm obytných domů. Patří mezi ně bývalá johanitská komenda mimo intravilán města (1 Route de Thannenkirch). Postavena byla v roce 1558, v 19. století prošla přestavbou. Dům na adrese 57 rue des Vignerons byl postavený v roce 1627. Dlouho sloužil jako místo, kde vrchnost vybírala poddanské dávky – odtud její německý název Zehnthof.
  • Prádelna. Toto veřejné zařízení se nacházelo za hradbami v sousedství Horní brány. Kanál je stále funkční.
  • Zámek Reichenberg. Leží na katastrálním území Bergheimu na kopci při silnici na Thannenkirch. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1236. Za německé selské války byl v roce 1525 zničen a zůstal ruinou. Od roku 1875 byl postupně obnovován a dostavován. Patří soukromému vlastníkovi a není přístupný.
  • Německý vojenský hřbitov. Nachází se mezi vinohrady asi 1 km severozápadně od města. Je na něm pohřbeno 5308 německých vojáků padlých ve 2. světové válce. Byli sem v letech 1970–1975 přeneseni z 225 vesnic v horním Alsasku.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Z Bergheimu pochází Johannes Fabricius Montanus (1527–1566), evangelický duchovní, učenec a básník. Je autor několika knih.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bergheim (Haut-Rhin) na německé Wikipedii.

  1. STEVENSON, Tom. Nová encyklopedie vín. Průvodce světem vína. Praha: Knižní klub, 2002. 600 s. ISBN 80-242-0856-3. S. 183–184. 
  2. Stránky muzea
  3. Informace na webu frenchmoments.eu.
  4. 1910: Gemeindeverzeichnis Deutschland 1900 – Kreis Rappoltsweiler
  5. Digitální podoba jedné z nich.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]