August Stwrtnik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
August baron Stwrtnik
Vrchní velitel dělostřelectva v Lombardii
Ve funkci:
1850 – 1859
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
HodnostPolní podmaršál (1850), generálmajor (1848)

Narození14. září 1790
Praha
Úmrtí9. prosince 1869 (ve věku 79 let)
Bad Radkersburg
Titulbaron (1814)
RodičeAugust Václav Stwrtnik
DětiAugust Stwrtnik
Leopold Stwrtnik
Adolph Stwrtnik
Profesedůstojník a vojsko
OceněníŘád železné koruny
rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August svobodný pán Stwrtnik (uváděn též jako Štvrtnik) (německy Augustin Freiherr von Stwrtnik) (14. září 1790 Praha9. prosince 1869 Radkersburg) byl rakouský generál. V rakouské armádě sloužil již od napoleonských válek, později se věnoval zdokonalování dělostřelectva a postupoval v hodnostech. Jako vojevůdce se prosadil v revolučních letech 1848–1849, v několika bitvách v Itálii se vyznamenal jako velitel dělostřelectva, rychle postupoval v hodnostech (generálmajor 1848, polní podmaršálek 1850) a stal se nositelem prestižního Řádu Marie Terezie. Vojenskou kariéru završil jako vrchní velitel dělostřelectva rakouské armády v Lombardii (1850–1859).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Stwrtniků

Narodil se v Praze jako nejstarší syn generála Augusta Stwrtnika (1755–1841) a jeho manželky Kateřiny, rozené baronky Häringové (1766–1819).[1] Po matce byl vnukem polního zbrojmistra barona Ferdinanda Häringa (1732–1822) a synovcem generála Josefa Smoly.[2] Po otcově vzoru vstoupil již ve čtrnácti letech do armády a v roce 1805 se jako dobrovolník u dělostřelectva zúčastnil třetí koaliční války. V dalším válečném tažení roku 1809 se vyznamenal statečností (bitva u Aspern) a byl povýšen na poručíka. Po napoleonských válkách se věnoval zdokonalování dělostřelectva a ve službě u různých posádek postupoval v hodnostech (major 1834, plukovník 1842). Řadu let strávil v Itálii, jako plukovník byl náčelníkem štábu 4. dělostřeleckého pluku ve Štýrském Hradci.[3][4][5]

V roce 1848 byl povýšen na generálmajora a v revolučních letech 1848-1849 se vyznamenal v Itálii pod velením maršála Radeckého. V červnu jako velitel dělostřelectva ve sboru maršála Nugenta přispěl k dobytí Vicenzy. Osobním nasazením vynikl v bitvě u Custozzy (1848), v následujícím roce se znovu vyznamenal v bitva u Novary a ve svých hlášeních se o něm pochvalně zmínil maršál Radecký. Za zásluhy byl v roce 1849 dekorován prestižním Řádem Marie Terezie.[6][7] V roce 1850 získal hodnost polního podmaršála a poté byl velitelem dělostřelectva u 2. armády v Lombardii se sídlem v Benátkách. [8]Vojenského tažení se naposledy zúčastnil aktivně během války se Sardinií, kdy v bitvě u Magenty (1859) opět převzal velení dělostřelectva. I když bitvu a celou válku Rakousko prohrálo, Stwrtnik získal další ocenění. K datu 30. srpna 1859 byl penzionován.[9] Na penzi pobýval střídavě ve Štýrském Hradci a v Radkersburgu, kde také zemřel. Pohřben byl ve Štýrském Hradci v rodové hrobce, kde spolu s ním spinkají i další členové rodiny.[10]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1814 byl spolu s otcem uživatelem titulu svobodného pána. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání, kromě zmíněného Řádu Marie Terezie získal za své aktivity v letech 1848–1849 rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1848) a Řád železné koruny III. třídy (1849), dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací (1849). Díky dlouholetému pobytu v Itálii byl také nositelem velkokříže papežského Řádu sv. Řehoře Velikého (1849) a velkokříže toskánského Řádu sv. Josefa (1855). Od roku 1854 byl čestným majitelem dělostřeleckého pluku č. 5.[11] Po odchodu do výslužby byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1859).[12] Za svou poslední aktivní službu v bitvě u Magenty obdržel v roce 1859 také Řád železné koruny I. třídy. Na penzi pobýval střídavě ve Štýrském Hradci a v Radkersburgu, kde také zemřel. Pohřben byl ve Štýrském Hradci v rodové hrobce, kde spolu s ním spinkají i další členové rodiny.[10]

V roce 1815 se v Praze oženil s Josefínou Slavíkovou (1795–1857), dcerou pražského měšťana Leopolda Ondřeje Slavíka. Z manželství se narodilo šest dětí, synové August (1818–1854), Adolf (1825–1882) a Leopold (1828–1879) sloužili v armádě. Z potomstva byla nejstarší dcera Augusta (1816–1887), provdaná za barona Karla Hohenbühela (1806–1881), prezidenta zemského soudu v Tridentu.[13]

Jeho bratranci byli Josef Smola (1805–1856) a Karel Smola (1802–1862), kteří také sloužili v armádě a dosáhli generálských hodností.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1854; s. 518–519 dostupné online
  2. Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1849; Gotha, 1849; s. 177–178 dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichishen Kaiserthumes; Vídeň, 1837; s. 377 dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich; Vídeň, 1845; s. 324 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1848; s. 73 dostupné online
  6. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 73
  7. Seznam nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 44 dostupné online
  8. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1857; s. 72 dostupné online
  9. Služební postup Augusta Stwrtnika in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 181 dostupné online
  10. a b Rodová hrobka Stwrtniků ve Štýrském Hradci dostupné online
  11. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 836 dostupné online
  12. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1860; s. 101 dostupné online
  13. Rodina Karla von Hohenbühela na webu geni.com dostupné online
  14. Rodina Stwrtniků in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 396–399 (heslo Stwrtnik) ISBN 978-80-904241-7-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]