Přeskočit na obsah

Arnošt Bedřich z Windischgrätze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arnošt Bedřich z Windischgrätze
Prezident říšské dvorní rady
Ve funkci:
1714 – 1727
PředchůdceRupert von Bodman
NástupceJan Vilém Wurmbrand-Stuppach

Narození20. června 1670 nebo 20. července 1670
Vídeň
Úmrtí6. září 1727 (ve věku 57 let)
Sankt Peter in der Au
ChoťMarie Terezie Slavatová z Chlumu a Košumberka (od 1695)
Terezie Rozálie Slavatová z Chlumu a Košumberka (od 1709)
RodičeBohumil Amadeus z Windischgrätze a Marie Eleonora z Oettingen-Oettingenu
Profesepolitik
OceněníŘád zlatého rouna
CommonsErnst Friedrich von Windisch-Graetz (1670-1727)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Bedřich hrabě z Windischgrätze, také Arnošt Bedřich Windischgrätz (německy Ernest Friedrich Graf von Windisch-Graetz, 20. července 1670 Vídeň6. září 1727 St. Peter in der Au) byl rakouský šlechtic a státník z významného rodu Windischgrätzů. Z matčiny strany byl vzdáleným příbuzným císaře Leopolda I., což se promítlo do vzestupu rodu na přelomu 17. a 18. století. Kariéru završil funkcí prezidenta říšské dvorní rady a byl rytířem Řádu zlatého rouna. Sňatkem získal mimo jiné majetek v Čechách (Červená Lhota).

Arnošt Bedřich Windischgrätz s dekorací Řádu zlatého rouna (portrét ze sbírek zámek Kunštát)

Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn říšského vicekancléře hraběte Gottlieba Amadea z Windischgrätze (1630-1695) a jeho druhé manželky hraběnky Marie Eleonory z Oettingen-Oettingenu (1649-1681), která byla sestřenicí císařovny Eleonory, třetí manželky Leopolda I. Tento příbuzenský vztah byl jedním z impulsů vzestupu Windischgrätzů koncem 17. století.[1]

Studoval ve Vídni a absolvoval kavalírskou cestu, během níž pobýval například rok v Turíně a ve Florencii[2]. V roce 1694 se stal členem říšské dvorní rady,[3] téhož roku vykonal diplomatickou misi do Drážďan. Později byl vyslancem v Modeně (1698-1699) a u říšského sněmu v Řezně (1701-1702), mezitím v roce 1700 obdržel Řád zlatého rouna.[4] Po smrti Dominika Ondřeje z Kounic v roce 1705 byl kandidátem na funkci říšského vicekancléře, ke jmenování ale nedošlo kvůli odporu mohučského arcibiskupa.

Jako držitel statků v Čechách byl v roce 1711 hlavním vyslancem Českého království na volbě Karla VI. římským císařem ve Frankfurtu[5]. Dalších několik let se však zdržoval v ústraní na svých statcích, až později se stal prezidentem říšské dvorské rady (1714-1727) a nakonec ve Vídni státním a konferenčním ministrem (1724-1727). Spolu s vojevůdcem Evženem Savojským a finančním ministrem Gundakarem Tomášem ze Starhembergu patřil k hlavním osobnostem politiky habsburské monarchie, proslul jako expert na ústavní právo Svaté říše římské, vzhledem k diplomatickým zkušenostem měl důležité slovo i v zahraniční politice.

Majetek a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Po otci zdědil v roce 1695 stěžejní rodová panství v Dolním Rakousku (Trautmansdorf, St. Peter), zatímco jeho bratr Leopold Viktorin převzal Přerov na Moravě.

V roce 1695 se oženil s ovdovělou hraběnkou Marií Terezií z Fünfkirchenu, rozenou Slavatovou (1656-1699), která byla jednou z dědiček rozsáhlého majetku vymřelého rodu Slavatů z Chlumu a Košumberka. Do manželství přinesla 50 000 zlatých v hotovosti, manželovi pak předala i svůj dědický podíl, panství Červená Lhota.[6] Toto krátké manželství zůstalo bez potomstva.

Podruhé se oženil v roce 1709 s hraběnkou Terezií Rozálií z Rottalu (1679-1753). Z druhého manželství se narodily dvě děti, obě ale zemřely v dětském věku. Po smrti Arnošta Bedřicha 6. září 1727 se tak dědicem majetku stal jeho mladší bratr Leopold Viktorin (1686-1746).

  1. Rodokmen Windischgrätzů dostupné online
  2. KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty 1620-1750; Pelhřimov, 2013 s. 29, 318 ISBN 978-80-7415-071-5
  3. Gschließer, Oswald von: Der Reichshofrat, Vídeň, 1942; s. 92 dostupné online
  4. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 278
  5. KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou. Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; České Budějovice, 2009 s. 43-45, 213-214 ISBN 978-80-86829-43-2
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jižní Čechy; Praha, 1986

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Mašek, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2010 ISBN 978-80-257-0294-9

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]