Aminoxidy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Aminoxidy, též nazývané amin-N-oxidy nebo N-oxidy, jsou chemické sloučeniny s molekulami obsahujícími funkční skupiny R3N+−O; mezi atomy dusíku a kyslíku je koordinačně kovalentní vazba. R mohou být atomy vodíku nebo uhlovodíkové skupiny.

Jako aminoxidy by se měly nazývat pouze oxidy terciárních aminů, i když se toto označení někdy používá i pro odpovídající deriváty primárních a sekundárních aminů.

Příklady aminoxidu mohou být pyridin-N-oxid, což je ve vodě rozpustná krystalická látka s teplotou tání 62–67 °C, a N-methylmorfolin-N-oxid, který se používá jako oxidační činidlo.


Příprava a výroba[editovat | editovat zdroj]

Aminoxidy se získávají N-oxidací terciárních aminů či pyridinů pomocí peroxidu vodíku (H2O2) nebo peroxokyseliny, jako jsou například kyselina peroxosírová a kyselina meta-chlorperoxybenzoová.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Aminoxidy jsou velmi polární látky, svojí úrovní polarity se podobají kvartérním amoniovým sloučeninám. Aminoxidy s menšími molekulami jsou silně hydrofilní, velmi dobře rozpustné ve vodě a špatně rozpustné ve většině organických rozpouštědel.

Aminoxidy jsou slabé zásady, jejichž pKb se pohybuje kolem 4,5. V prostředí s nižším pH, než je jejich pKb, tvoří kationtové hydroxylaminy R3N+−OH.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

U aminoxidů může dojít k řadě různých reakcí, kterými jsou:[2]

Meisenheimerův 1,2-přesmyk
    • nebo k 2,3-přesmyku:
Meisenheimerův 2,3-přesmyk
Polonovského reakce

Použití[editovat | editovat zdroj]

Aminoxidy se používají v organické syntéze jako chránicí skupiny pro aminy a také jako meziprodukty některých reakcí.

Aminoxidy s dlouhými alkylovými řetězci fungují jako amfolytické tenzidy, čehož se využívá v šamponech a čisticích prostředcích.[9] Nejčastěji se používají alkyldimethylové aminoxidy s řetězci s 10 až 16 atomy uhlíku.[10] Více než 95 % vyrobených aminoxidů je součástí čisticích prostředků pro domácnosti,[11] kde fungují jako stabilizátory, zahušťovadla, změkčovadla a emulgátory; aktivní koncentrace se pohybují v rozmezí 0,1 % až 10 %.[9] Zbylých necelých 5 % se využívá v kosmetice, průmyslu[12] a v některých patentovaných metodách - například ve fotografii.[9]

Lauryldimethylamin oxid, aminový derivát mastné kyseliny, používaný jako baktericidní přísada v mnoha kosmetických přípravcích

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

U aminoxidů (AO) nebyla prokázána karcinogenita, dráždivost ani reprodukční toxicita. Tyto látky se snadno metabolizují a při pozření jsou rychle vyloučeny. Chronické vystavení králíků aminoxidům mělo za následek úbytek tělesné hmotnosti, průjem a neprůhlednost rohovky (dávky se pohybovaly v rozmezí 87–150 mg/kg za den). Při jiných testech bylo zjištěno, že po osmihodinovém působení na lidskou kůži do těla projde méně než 1 % aminoxidů. Oční dráždivost je u aminoxidů a jiných tenzidů mírná a bez trvalých následků.[9]

V životním prostředí[editovat | editovat zdroj]

Při měření rozpustnosti aminoxidů s průměrnou délkou uhlíkových řetězců 12,6 byly naměřeny hodnoty kolem 410 g/l. Předpokládaný bioakumulační potenciál u vodních organismů je nízký.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amine oxide na anglické Wikipedii.

  1. Recent trends in the chemistry of pyridine N-oxides Shaker Youssif Arkivoc 2001 Link[nedostupný zdroj]
  2. Albini, Angelo. Synthetic utility of amine N-oxides. Synthesis. 1993, s. 263–77. (anglicky) 
  3. WALDMANN, T. Oxidation of an Organic Adlayer: A Bird's Eye View. Journal of the American Chemical Society. 2012, roč. 134, s. 8817. PMID 22571820. (anglicky) 
  4. J. Meisenheimer, Ber. 52. 1667 (1919)
  5. March's Advanced Organic Chemistry: Reactions, Mechanisms, and Structure Michael B. Smith, Jerry March Wiley-Interscience, 5th edition, 2001, ISBN 0-471-58589-0
  6. GRIERSON, D. The Polonovski Reaction. Organic Reactions. 1990, roč. 39, s. 85. (anglicky) 
  7. M. Polonovski, M. Polonovski, Bull. Soc. Chim. France 41, 1190 (1927).
  8. Strategic Applications of Named Reactions in Organic Synthesis (Paperback) by Laszlo Kürti, Barbara Czako ISBN 0-12-429785-4.
  9. a b c d e ORGANISATION FOR ECONOMIC CO-OPERATION AND DEVELOPMENT (OECD). Amine Oxides [online]. 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 22 February 2014. (anglicky) 
  10. SANDERSON, H; C Tibazarwa; W Greggs; DJ Versteeg. High Production Volume Chemical Amine Oxides [C8–C20]. Risk Analysis. 2009, roč. 29, čís. 6, s. 857–867. (anglicky) 
  11. Modler, RF; Inoguchi Y. CEH Marketing Research Report: Surfactants, Household Detergents, and their Raw Materials [online]. Menlo Park, CA: SRI Consulting, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SANDERSON, H; Counts JL; Stanton K; Sedlak R. Exposure and Prioritization—Human Screening Data and Methods for High Production Volume Chemicals in Consumer Products: Amine Oxides a Case Study.. Risk Analysis. 2006, roč. 26, čís. 6, s. 1637–1657. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]