Alois Bohdan Brixius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alois Bohdan Brixius
Hadži M. A. Brikcius (asi 1943)
Hadži M. A. Brikcius (asi 1943)
Narození30. září 1903
Slovinsko
Úmrtí19. února 1959 (ve věku 55 let)
Praha
Povoláníobjevitel, novinář a spisovatel
Nábož. vyznáníislám
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Bohdan Brixius, po přestupu k islámu Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius (30. září 1903, Wocheiner Feistritz v Rakousko-Uhersku, dnes Bohinjska Bistrica ve Slovinsku19. února 1959, Praha), byl český cestovatel, orientalista, novinář a autor cestopisných knih. Konvertoval k islámu a byl jeho čelným představitelem v Československu; za svou činnost v době nacistické okupace byl odsouzen k osmi letům vězení.

Země zrady, titulní strana, 1942

Život

Mládí a cesty

Narodil se v rodině praktického lékaře v dnešní slovinské obci Bohinjska Bistrica, která v té době byla součástí Rakousko-Uherska a nazývala se Wocheiner Feistritz. Po maturitě studoval v Paříži, vysokoškolská studia však nedokončil.

Ve dvacátých letech 20. století intenzivně cestoval. Jazykově byl pro cestování velmi dobře vybaven, ovládal arabštinu, turečtinu a amharštinu. Jeho zájem, pro který opustil civilní povolání úředníka a advokáta, ovlivnil orientalista a arabista Alois Musil (1868-1944). Brikcius podnikl čtyři cesty po Evropě, za řecko-turecké války (1919-1922) byl v Turecku, v roce 1924 v Sýrii. Mezi další státy a území, které navštívil, patří v Palestina, britský protektorát Aden, Libanon, Irák, britská Indie, historická oblast Balúčistán, Jemen, Saúdská Arábie, Zajordání. V Africe poznal Egypt a Habeš, Džibuti a Somálsko.[1] Ze svých cest přispíval do českých periodik, zejména do geografického týdeníku Širým světem Stanislava Nikolaua.

Při pobytu v Džibuti v roce 1933 konvertoval k islámu a vykonal jako první Čech pouť do Mekkyhadždž. Tehdy také změnil jméno na Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius.

Činnost za První republiky

Ve třicátých letech 20. století se v Československu věnoval přednáškové činnosti, přednášel pod jménem Hadži Mohamed Abdallah Brikcius,[2] vystupoval i v českém rozhlase.

Byl redaktorem časopisu Oasa, který vydával v letech 1933-1936 Klub přátel Orientu.[3][p 1] Již v roce 1936 se stal členem Vlajky.

Založení Muslimské obce

Dne 27. ledna 1935 byla v pražské kavárně Louvre založena Náboženská rada muslimská a Brikcius se stal jejím předsedou.[4][p 2][p 3] Po řadě jednání s československými orgány byla Muslimská obec uznána až protektorátními úřady v roce 1941; její povolení bylo po válce s ostatními protektorátními výnosy zrušeno .[1]

Za Protektorátu

Členem hnutí Vlajka byl Brikcius již od roku 1936. Do jeho stejnojmenného periodika přispíval od září 1939. Jednalo se nejprve pouze o články o útisku muslimů v muslimských zemích. Jako redaktor pro zahraničně-politické události, kterým se stal v lednu 1940, ale občas vybočil z tématiky, která mu byla vlastní; psal příspěvky oslavující Adolfa Hitlera či články protižidovské nebo protibenešovské. V březnu 1945 ho Emanuel Moravec jmenoval šéfredaktorem Korespondence, časopisu Ligy proti bolševismu.[1]

Před zrušením Vlajky v roce 1942, kdy byl zástupcem šéfredaktora, obdržel za průkopnicko-publicistickou činnost Národní cenu.[5] (Je však třeba uvést, že současně obdržely tuto cenu nekolaborující osobnosti z oblasti kultury jako spisovatel František Kožík, herečka Marie Glázrová, houslista Váša Příhoda, skladatel Václav Trojan, básník František Hrubín a další.[6])

V roce 1943 vydal v Českém slovu článek Beneš – nejpodlejší postava českých dějin.[7]

Protižidovská a protizednářská byla jeho přednáška v rozhlase v roce 1942; před soudem v roce 1947 však prokázal, že nebyl jejím autorem.[8][9]

Byl vyznamenán tzv. Svatováclavskou orlicí (I. stupně bez věnce).[10] Byl důstojníkem Svatoplukových gard, což po válce tvořilo jeden z bodů jeho obžaloby. (Svatoplukovy gardy působily v letech 1939-1943, kdy se rozpadly. Jednalo se o fašistické jednotky, které měly být obdobou německých SA.[11])

Po druhé světové válce - soud a vězení

Již v květnu 1945 byl, spolu s dalšími novináři, označen za kolaboranta, vyloučen ze Svazu českých novinářů a předán soudním orgánům.[12][13] Během soudu se doznal k psaní kolaborantských článků, popíral však autorství rozhlasové přednášky o židech a zednářích, což se mu podařilo prokázat. Též se hájil tím, že proti Židům nepsal z rasismu, ale z historických a palestinských důvodů. Podobně zdůvodňoval své psaní proti Spojencům tím, že poznal imperialistickou politiku Velké Británie. Odsouzen byl za propagaci nacismu a členství v důstojnickém sboru Svatoplukových gard na osm let vězení a ztrátu cti na deset let.[9][14]

Závěr života

Z vězení byl propuštěn roku 1953 a ujal se znovu vedení muslimské obce; od roku 1956 uvažoval o jejím právním obnovení (protektorátní uznání bylo po válce s ostatními protektorátními zákony a výnosy zrušeno). K obnovení ale došlo až v roce 1991.[1]

Byl pohřben (pod jménem Mohamed Brikcius) na Olšanských hřbitovech v Praze (část 010, oddělení 9, hrob 200).[p 4]

Rodinný život

Alois Brikcius byl třikrát ženat. (O první manželce prozatím nedohledány informace.) Se svou druhou ženou Marií (islámské jméno Marjam Bint Alí) přijal v roce 1933 v Džibuti islám (sám přijal jméno Mohamed Abdalláh) a odcestovali na pouť do Mekky.[15]

Dne 29. května 1936 se na Staroměstské radnici v Praze (civilní sňatek) potřetí oženil s Miladou Illingerovou.[16] V poválečném procesu s Aloisem Brickiusem ho rodina jeho ženy (vystoupením švagrové dr. Městkové-Illingerové) aktivně hájila.[1]

Dílo (knižní vydání)

Svá díla vydával pod jménem Mohamad Abdallah-hadži Brikcius (nebo M. A. Brikcius):

  • V záři půlměsíce, moje pout do Mekky a Mediny (V Praze, Klub přátel Orientu, 1934-1935)
  • Napříč Kemalovým Tureckem (Cestovní reportáž, V Praze, Československá grafická Unie, 1935)
  • Orient mlčí
    • Syrie pod francouzskou trikolorou - Orient mlčí I (V Praze, Československá grafická Unie, 1939)
    • Palestina, Svatá země krví zalitá - Orient mlčí II (V Praze, Československá grafická Unie, 1939, spr. 1938)
    • Země zrady - Orient mlčí III (Redigoval prof. dr. St. Nikolau, V Praze, Česká grafická Unie, 1942)
    • Irak - země odplaty - Orient mlčí. IV (Praha, Česká grafická Unie, 1944)

Zajímavost

Dne 1. června 1937 vystoupila v rozhlasové stanici Praha I. Brickiusova manželka pod muslimským jménem Aziza Illinger-Brickiusová v pořadu Moslimská žena v Orientě.[17]

Odkazy

Poznámky

  1. O Klubu přátel Orientu viz [1].
  2. Podrobnosti o založení Obce IN: Literatura, Miloš Mendel.
  3. V interview Národních listů k založení muslimské organizace jsou mj. shrnuty v patnácti bodech její názory na islám, včetně nenásilnosti tohoto náboženství.
  4. Databáze Olšanských hřbitovů uvádí datum pohřbu 24. 2. 1959 (vyhledávání Brikcius Mohamed [2])

Reference

  1. a b c d e HYLSKÝ, Lukáš. Světový útisk muslimů podle Mohameda Abdalláha Brikciuse na stránkách protektorátních periodik Vlajka a Hlas. , 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Zdeněk Nešpor. Dostupné online.
  2. Přednášky a schůze. Lidové noviny. 26. 9. 1935, s. 5. Dostupné online. 
  3. Pražan přítelem Ibn Sauda. Národní politika. 11. 5. 1934, s. 4. Dostupné online. 
  4. Islam v Praze. Národní listy. 29. 1. 1935, s. 4. Dostupné online. 
  5. SUK, Pavel. Antisemitismus ve vybraných protektorátních periodikách. Praha, 2010. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. . s. 101. 2017-08-22. Dostupné online.
  6. (dostupné online v NK ČR) Ministr E. Moravec udělil národní ceny. Árijský boj. 18. 7. 1942, s. 4. Dostupné online. 
  7. Historický ústav AV ČR: Beneš-nejpodlejší postava českých dějin (reference)
  8. Zednářství - jedno z ramen židovské diktatury. Lidové noviny. 20. 1. 1942, s. 5. Dostupné online. 
  9. a b (dostupné online v NK ČR) Kismet Mohameda Abdullaha Brikcia. Rudé právo. 25. 1. 1947, s. 3. Dostupné online. 
  10. Warcross.cz: Seznam nositelů Svatováclavské orlice
  11. Jiří Frajdl: Protektorátní kolaborantské a fašistické organizace 1939-1945
  12. Mediální studia, Jan Cebe: Poválečná očista v rámci Svazu českých novinářů, s. 28
  13. Aktivisté a kolaboranti mezi novináři. Lidová demokracie. 12. 5. 1945, s. 2. slovo%22 brikcius Dostupné online. 
  14. (dostupné online v NK ČR) Mohamed Abdul Brikcius před soudem. Severočeská Mladá fronta. 25. 1. 1947, s. 2. Dostupné online. 
  15. Miloš Mendel: Muslimská náboženská obec v českých zemích (1934-1945)
  16. Sňatek. Národní politika. 24. 5. 1936, s. 7. Dostupné online. 
  17. Program stanice Praha I., 1. června. Národní listy. 29. 5. 1937 (večer. vyd.), s. 4. Dostupné online. 

Externí odkazy

Literatura