Marie Glázrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Glázrová
herečka Marie Glázrová
herečka Marie Glázrová
Narození12. července 1911
Horní Suchá
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. února 2000 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materPražská konzervatoř
Manžel(ka)Eduard Haken
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marie Glázrová (film Tanečnice, foto Kinorevue 1943)
Hrob Beno Blachuta, Marie Glázrové-Hakenové a Eduarda Hakena na Vyšehradském hřbitově

Marie Glázrová, psána též Glasrová[1] (12. července 1911, Horní Suchá19. února 2000, Praha) byla česká herečka.

Život[editovat | editovat zdroj]

V začátku kariéry používala tvar příjmení Glaserová.[2] Byla dcerou venkovského lékaře Vavřince Glasera (1875–1942),[3] nadšeného ochotnického herce. Studovala herectví u herečky Izy Hamerníkové-Grégrové, poté studovala na dramatickém oddělení Státní konzervatoře Praha. K jejím učitelům patřil např. Jaroslav Hurt a Marie Laudová.[4] Po dokončení studií (1931) nastoupila na jeden rok v divadle v Plzni. V letech 19321937 hrála v Divadle na Vinohradech.[5] Od roku 1939 byla stálým hostem ND a od roku 1940 členkou činohry Národního divadla v Praze. Pohřbena je v Praze na Vyšehradském hřbitově[6].

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Byla manželkou operního pěvce a sólisty opery Národního divadla Eduarda Hakena. Jejich dcera PhDr. Marie Ulrichová–Hakenová je členkou zastupitelstva MČ Praha 5 (údaj 2020).[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kromě divadelní činnosti hrála v letech 19341986 i v mnoha filmech a působila v rozhlase, především jako umělecká recitátorka.

Film[editovat | editovat zdroj]

Mezi její nejznámější filmové role patří Rozina z filmu Rozina sebranec (režie Otakar Vávra, 1945), a vdova Kubátová ve filmu Byl jednou jeden král (režie Bořivoj Zeman, 1954).

  • 1934 – Poslední muž (Zdenka, dcera Kohoutových)
  • 1937 – Hlídač č. 47 (Anna, Doušova žena); Láska a lidé (Anna Hošková); Lidé na kře(Marta, Zdeňkova dívka); Naši furianti(Markytka); Maryša (Rozára)
  • 1938 – Její pastorkyně (Jenufa); Stříbrná oblaka (Jiřina Novotná); Svět kde se žebrá (Zorka Náhlíková); V pokušení (Eva Skálová, Janova snoubenka)
  • 1939 – Dvojí život (Žofka); Paní Morálka kráčí městem (Lilka); Srdce v celofánu (Marta); Ulice zpívá (Lory Brandlová)
  • 1940 – Babička (paní kněžna); Pelikán má alibi (Jarmila)
  • 1942 – Kníže Václav (Drahomíra); Městečko na dlani (Anči Karasová); Okouzlená (Jitka Zykanová); Gabriela (Gabriela Tuzarová); Noční motýl (herečka Helena, Vargova žena); Turbina (dělnice Žofka Pečulíková)
  • 1943 – Tanečnice (Clo Satranová, taneční umělkyně)
  • 1944 – Bludná pouť (tanečnice Nina Tikalová); Děvčica z Beskyd (Terezka)
  • 1945 – Rozina sebranec (Rozina); Z růže kvítek (Kristýnka)
  • 1946 – Lavina (Irena)
  • 1950 – Posel úsvitu (Clam-Martinicová)
  • 1954 – Byl jednou jeden král (vdova Kubátová, podruhyně)
  • 1955 – Po noci den (Růžena Drátková)
  • 1960 – Vyšší princip (Skálová, Janina matka)
  • 1961 – Drobínek (maminka Drobínková)
  • 1965 – Hrdina má strach (Hofmánková)
  • 1968 – Jarní vody (Lenora Roselliová, matka Gemmy)
  • 1969 – Hvězda (Olga, Slávčina přítelkyně)
  • 1976 – Honza málem králem (Honzova máma)
  • 1986 – Velká filmová loupež (herečka)

Televize[editovat | editovat zdroj]

  • 1953 – Medvěd (TV inscenace); Vojnarka (TV inscenace)
  • 1956 – Nepřátelé (TV divadelní představení, Taťjana)
  • 1960 – Tříminutový rozhovor (TV inscenace)
  • 1962 – Jejich den (TV inscenace, paní Magda); Sicilská komedie (TV inscenace, kmotra Gesa, Mitina teta)
  • 1966 – Ministerstvo strachu (TV inscenace, Bellairsová); Poprask na laguně (TV divadelní představení, paní Pasqua)
  • 1968 – Zločin lorda Savila (TV inscenace, vévodkyně z Paisley)
  • 1971 – Lepší pán (TV film); Maryša (TV inscenace)
  • 1972 – Cena zlata (TV inscenace)
  • 1979 – Bakaláři (TV cyklus, povídka Neteř, Radkova matka)
  • 1982 – Kočičí hra (TV divadelní představení, Adelaida Brucknerová)
  • 1985 – Nebožtík si nepřál květy (TV inscenace, paní Bakkeová)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Např. Srdce v celofánu. Světozor. 2. 5. 1940, s. 10. Dostupné online. 
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 115
  3. In memoriam/Dr. Vavřinec Glaser. Časopis lékařů českých. 17. 7. 1942, s. 836. Dostupné online. 
  4. Stanislav Bensch: Marie Glázrová, In: Film a video, Praha, červenec 2011, str. 3
  5. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  6. hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je uložena herečka Marie Glázrová a Eduard Haken.
  7. Zastupitelstvo MČ Praha 5

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]