Alice Glasnerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alice Glasnerová
Narození17. prosince 1905
Ružomberok
Úmrtí19. prosince 1986 (ve věku 81 let)
Praha
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníadvokátka
PříbuzníEva Glasnerová[1] (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alice Johanna Glasnerová (provdaná Kohnová, 17. prosince 1905 Ružomberok – 19. prosince 1986 Praha)[2] byla slovenská právnička, komunistka, feministka a politická vězeňkyně, židovského původu, hospodářka Polní nemocnice J. A. Komenského v rámci československých interbrigád během španělské občanské války, členka československého odboje, oběť komunistického režimu v Československu. Druhou světovou válku strávila v USA prací pro slovenskou sekci International Workers Order (Mezinárodní dělnický řád). Během politických procesů v ČSR v 50. letech 20. století strávila celkem téměř pět let ve vězení.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Ružomberku v majetné židovské rodině jako starší ze dvou dcer. Jejím otcem byl Richard Glasner (1877–1927) a matkou byla Olga Kornhausnerová (1885–1968). Mladší sestra se jmenovala Eva (1912–1978). Alice navštěvovala místní piaristické (katolické) gymnázium a poté vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1929 se provdala za MUDr. Erwina Kohna (1901–1962) a přestěhovali se do Žiliny, kde jako jedna z prvních žen na Slovensku pracovala jako právnička.

Od roku 1931 se neoficiálně podílela na politických aktivitách KSČ,[3] oficiálně do strany vstoupila až v roce 1938.

Španělská občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku na jaře roku 1936 se zapojila do organizace tzv. Interbrigád, dobrovolnických ozbrojených jednotek chystaných k cestě do Španělska k podpoře republikánské demokratické vlády proti fašistickým silám generála Franca, organizované zejména diplomatem a někdejším agentem americké kontrarozvědky CIC Emanuelem Voskou. Jako jedna z 29 evidovaných interbrigadistek[4] odcestovala s dalšími přibližně 1200 Čechoslováky (velkou, necelou poloviční, část z nich tvořili českoslovenští komunisté), kde byla následně odpovědna za hospodaření a správu[5] Polní nemocnice Jana Amose Komenského, provozované díky veřejné sbírce spolu s MUDr. Karlem Holubcem. Zdaleka zde nebyla jedinou ženou: v nemocnici mj. působily lékařky Dora Kleinová či farmaceutka Helena Petránková. Nemocnice působila v oblasti bojů v Guadalajaře, roku 1937 se pak přesunula do Benicasimu ve Valencii, potom do oblasti Barcelony. Během války byla tato zdravotnická zařízení opakovaně terčem náletů.

Po porážce republikánských sil a odvolání mezinárodních interbrigád odcestovala roku 1938 do Francie, kde byla následně za svou účast v interbrigádách, stejně jako řada jiných, zatčena a měsíc uvězněna v internačním táboře v Perpignanu[6] nedaleko španělských hranic.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení Francie Nacistickým Německem roku 1940 se jí podařilo vycestovat do Spojených států. Zde vedle své práce pro slovenskou sekci International Workers Order svým působením v American Society for Aid to Democrats of Spain, American Refugee Relief Society a The American Relief Society for Czechoslovakia (Americké pomocné sdružení pro Československo) pomáhala českým uprchlíkům emigrovat do Ameriky z Nacistickým Německem okupovaného Protektorátu Čechy a Morava.[7] Mezi těmi, kterým pomohla emigrovat, byli mj. Jan Werich a Jiří Voskovec.[6] Artur London ji zmiňuje ve své knize Španělsko, Španělsko jakožto jednu z těch, kteří "společnou akcí s pokrokovými krajany v USA získali podporu pro vězněné interbrigadisty a pro ty, kteří v boji pokračovali.[8]

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Po konci války a návratu do Československa v roce 1946 pracovala nejprve v kanceláři na generálním sekretariátu ÚV KSČ. Po únoru 1948 a nastolení komunistického režimu v Československu pracovala od června 1948 v kabinetu místopředsedy vlády Viliama Širokého jako národohospodářka. V září 1948 nastoupila do funkce vedoucí sociálně právního odboru československých hotelů.[3] Byla jednou z několika lidí, kteří písemně podpořili žádost Noela Fielda, amerického diplomata později obviněného v USA ze spolupráce z NKVD, o povolení k pobytu v Československu a informovali o jeho krocích komunistickou stranu.[9]

Po zatčení Noela Fielda v květnu 1949 v ČSR pro spolupráci s americkými tajnými službami, předání do Maďarské lidové republiky a jeho následného svědectví, ve kterém označil Glasnerovou za jednu ze svých kontaktů, byla Státní bezpečností zatčena, obviněna z protistátní špionáže a uvězněna na devět měsíců. Následoval rozvod s manželem Erwinem, se kterým se definitivně rozešli v politických postojích.

V červnu 1951 byla v rámci přípravy monstrprocesu s tzv. spikleneckým centrem Rudolfa Slánského znovu zatčena a nakonec postavena před soud a 25. června 1954 odsouzena na základě obvinění ze špionáže pro USA k osmi letům vězení. 10. června 1955 byl tento rozsudek zrušen a byla následně propuštěna.[3]

Po propuštění žila v Praze se svou sestrou Evou. Pracovala v právním oddělení národního podniku Kniha. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 ukončila své členství v KSČ. Po odchodu do důchodu potom, z důvodu špatného zdravotního stavu, pak pouze soukromě vyučovala angličtinu.[6]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Alice Glasnerová zemřela 19. prosince 1986 v Praze ve věku 81 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alice Glasnerová na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Geni.com. Dostupné online. [cit. 2024-03-08]
  2. ↑ Judr Alice Glasnerová. geni_family_tree [online]. 2022-04-27 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Zpráva a přešetření případu dr. Alice Kohnové, rozená Glasnerové, v r. 1962. In Správce archivního souboru. KSČ – Ústřední výbor 1949–1989, Praha – Komise.
  4. ↑ Španěláci v boji proti frankismu. www.advojka.cz [online]. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jaroslav Hošek – Ceskoslovenští Interbrigadisté. from Svaz profašistických bojovníků- listřední výbor, Praha.
  6. ↑ a b c Národní Archiv: Poznamka M.Tauchmanová
  7. ↑ Svaz profašistických bojovníků: Potvrzuji příjem členske legitimace. číslo A 35.070 datum: 6.III.1957
  8. ↑ Bojovaly za naši svobodu- Právnička. publ. in Vlasta 24 June 1964.
  9. ↑ The Czechoslovak Political Trials, 1950–1954. The Suppressed Report of the Dubcek Government’s Commission of Inquiry, 1968 ed. J.Pelican p.73

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOUTSKÁ, Ivana a František SVÁTEK. Politické elity v Československu 1918–1948: sborník. Praha: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 1994, s. 169. ISBN 80-85270-35-8. Dostupné online
  • Vlasta. Praha: Mona, 24.06.1964, 18(26), s. 3. ISSN 0139-6617. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alice_Glasnerová&oldid=23752041“