Přeskočit na obsah

Agáve sisalová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxAgáve sisalová
alternativní popis obrázku chybí
Plantáž agáve sisalové (Agave sisalana)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďchřestovité (Asparagaceae)
Podčeleďagávové (Agavoideae)
Rodagáve (Agave)
Binomické jméno
Agave sisalana
Perrine, 1875
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agáve sisalová (Agave sisalana) je víceletá xerofytní rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae), kde je v dnešní taxonomii řazena do podčeledi agávových (Agavoideae). Z jejích listů se získává textilní vlákno sisal. Její druhové jméno je odvozeno od mexického města Sisal na poloostrově Yucatán odkud původně pochází. Nejvíce se pěstuje v Brazílii, ale také v Tanzanii, Angole, Keni, Indonésii a na Floridě.

Agáve má tlustý, ale relativně krátký dřevitý stonek z kterého vyrůstají až dva metry dlouhé, 10–15 cm široké dužnaté, čárkovitě kopinaté listy zakončené hrotem. Celá rostlina může mít až 8 metrů. Po 5–20 letech vytváří stonek s latovitým květenstvím, který ční do výše 8 – 10 metrů. Květy jsou zelenavě bílé, trubkovité a zakončené šesti cípy. Mají šest tyčinek a semeník s čnělkou zakončenou trojdílnou bliznou. Plodem agáve jsou trojboké tobolky obsahující mnoho semen. Po odkvětu rostlina hyne.

Rostlina se samovolně rozmnožuje díky odpadu rozmnožovacích pupenů, které se tvoří v květenství. Ty jsou společně s kořenovým pupeny používána na plantážích k vegetativnímu množení.

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Agáve není náročná rostlina na pěstování, díky schopnosti shromažďovat vodu ve svých listech a přečkat tak sucho trvající 5–6 měsíců, není závislá na srážkách ani zavlažování. Preferuje lehké písčité půdy s příměsí jílu, ale je schopna prospívat i na mělkých, skalnatých půdách.

Listy se sklízejí seschlé, dva a půl až čtyři roky po výsadbě, odsekáváním mačetami. Během svého života rostlina vytvoří 200–300 listů, což představuje přibližně 5,5 kg sisalového vlákna.[1] Rostlina je také užitečná k získání kortizonu ze zelených listů nebo k ohrazení pozemků. Vlákna sisalu se používají také na výrobu terčů na hraní šipek.

  1. MLADÁ, Jarmila; PROCHÁZKA, František. Atlas cizokrajných rostlin. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. S. 86. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]