Adam Hrzán z Harasova
| Adam Hrzán z Harasova na Skalce a Lanškrouně | |
|---|---|
| Karlštejnský purkrabí za rytířský stav | |
| Ve funkci: 1615 – 1618 | |
| Panovník | Matyáš |
| Purkrabí Hradeckého kraje | |
| Ve funkci: 1605 – 1615 | |
| Panovník | Rudolf II., Matyáš |
| Předchůdce | Kryštof Wratislav z Mitrowicz na Lochovicích |
| Nástupce | Kašpar Kaplíř ze Sulevic |
| Přísedící Českého zemského soudu | |
| Ve funkci: 1604[1] – 1618 (?) | |
| Panovník | Rudolf II., Matyáš |
| Hejtman Litoměřického kraje | |
| Ve funkci: 1599 – 1600 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Tobiáš Kaplíř ze Sulevic |
| Nástupce | Zdeslav starší Kaplíř ze Sulevic na Košťálově |
| Ve funkci: 1596 – 1597 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | seznam se nedochoval |
| Nástupce | Volf Štampach ze Štampachu na Velkém Chuderově |
| Ve funkci: 1588 – 1589 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | seznam se nedochoval |
| Nástupce | Tobiáš Kaplíř ze Sulevic na Sulevicích |
| Úmrtí | 11. ledna 1619 |
| Titul | rytíř |
| Choť | (1578) Anna Kaplířová ze Sulevic |
| Rodiče | Mikuláš Hrzán z Harasova († 1565) |
| Děti | Jan Mikuláš († 1617) Zdeslav († 1642) Jan († 1631) Vilém Jiří († 1620) |
| Příbuzní | děd: Adam Hrzán z Harasova († 1533) babička: Dorota Vančurová z Řehnic strýc: Václav starší Hrzán z Harasova († 1570) teta: Anna z Dubé vnuk: Jan Adam Hrzán z Harasova (1625–1681) snacha: Alžběta Haugvicová z Biskupic († 1638) snacha: Sabina Žofie z Vřesovic |
| Zaměstnání | úvěrový podnikatel, politik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Adam Hrzán z Harasova, zvaný Boháč († 11. ledna 1619)[2] byl český šlechtic z rodu Hrzánů z Harasova. Patřil mezi nejvyhledávanější rytířské lichváře na přelomu 16. a 17. století.[pozn. 1] Na začátku 17. století byl nejen nejbohatším rytířem v Čechách, ale patřil mezi deset nejbohatších šlechticů v zemi vůbec. V roce 1603 byl se 1755 osedlými sedmým nejbohatším šlechticem v zemi a v roce 1615 s 2182 osedlými obsadil dokonce šestou pozici.[3] Zastával úřad purkrabího Hradeckého kraje a karlštejnského purkrabího.[2]
Život a majetek
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rytířské rodiny. Narodil se jako syn Mikuláše Hrzána z Harasova († 1565). Po otci zdědil tvrz Ctěnice a okolní vesnice.[4] Od poloviny 60. let 16. století se angažoval v nižší politice, když získal post hejtmana Boleslavského kraje.[4] V roce 1578 se oženil s bohatou Annou Kaplířovou ze Sulevic, která zdědila výnosný velkostatek Skalka na Litoměřicku.[4][5] Sem se také přestěhoval a několikrát zastával úřad hejtmana Litoměřického kraje (1588–1589, 1596–1597, 1599–1600).[6]
Přízeň Viléma z Rožmberka
[editovat | editovat zdroj]Adam Hrzán se stýkal s českým velmožem Vilémem z Rožmberka (1535–1592). Na jeho dvoře v Českém Krumlově získal základy šlechtické výchovy.[4] Po dobu devíti měsíců počínaje srpnem 1572 se Adam účastnil prvního poselstva českých pánů a rytířů do Polska, které vedl nejvyšší kancléř Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582) a právě nejvyšší purkrabí Vilém. Byli tam vysláni v otázce zájmu habsburského domu o polský trůn, který se uvolnil smrtí posledního krále z dynastie Jagellonců Zikmunda II. Augusta.[7][8]
Rozšiřování majetku
[editovat | editovat zdroj]
Usilovně shromažďoval dluhopisy.[pozn. 2] Patřil i k věřitelům císaře Maxmiliána II. Prostředky k půjčení získal z dělení otcovského majetku, z bohatého věna manželky a z výnosů velkostatku Skalka. V roce 1588 odkoupil od Jana V. z Pernštejna (1561–1597) velkostatek Lanškroun-Lanšperk (Landšperk) ve východních Čechách. Koupě byla zapsána do desk zemských na začátku roku 1589. Podle ní Hrzán koupil podhodnocený statek za pouhých 15 300 kop grošů českých. K velkostatku patřila tři města, několik městeček, kolem padesáti vesnic, dvory, ovčíny, mlýny, rybníky a lesy.[9] Zámek Lanškroun nechal Adam Hrzán výrazně upravit v renesančním stylu. Přestavbu připomíná především vstupní portál, na kterém je letopočet 1601, kdy byla přestavba ukončena, a erb Adama Hrzána s erbem jeho manželky Anny Kaplířové ze Sulevic.[10] Na poddané měl vysoké nároky, zvyšoval dávky, omezoval jim práva. Pro jeho tvrdý a hrubý přístup s ním lanškrounští měšťané vedli soudní spory.[10] V roce 1622 měl velkostatek hodnotu 150 000 kop grošů českých,[9] k lanškrounské části tehdy patřilo město Lanškroun se zámkem a 12 vsí,[10] hrad Lanšperk se připomínal jako pustý.[11]
Zástava Drslavic
[editovat | editovat zdroj]V letech 1577–1601 půjčoval Vilému z Rožmberka i jeho dědici Petru z Rožmberka (1539–1611). Ne vždy poskytl peníze v hotovosti, někdy Vilémovi přenechal dluhopisy, jejichž proplacení si Vilém z Rožmberka vynutil ze své pozice nejvyššího purkrabího. V roce 1597 dlužil Petr Vok z Rožmberka Hrzánovi už 55 000 kop grošů českých. Ze zapůjčených peněz mu plynuly obrovské zisky z úroku. Za čtvrt století získal od Rožmberků na úrocích přibližně 35 000 kop. Svou úvěrovou strategií cílil k získání některého rožmberského velkostatku. Od roku 1595 držel v zástavě rožmberské panství Drslavice, ale nepodařilo se mu ho získat do trvalého vlastnictví. Od roku 1601 po tomto neúspěchu už Rožmberkovi peníze nepůjčoval.[12]
Koupě Červeného Hrádku
[editovat | editovat zdroj]Poté zaměřil svou pozornost na Krušné hory, odkud to měl blízko ke svému panství Skalka. Od české komory požadoval urychlené splacení pohledávek. Ta tehdy neměla dostatek prostředků, a proto musela přistoupit na obchod. Tak od ní na konci roku 1605 (nebo v roce 1606)[13] odkoupil panství Červený Hrádek s hradem Blatno, Údlicemi, Nezabylicemi, městečkem Borkem, Horou Svaté Kateřiny za 236 000 zlatých rýnských[13] (125 000 kop grošů českých).[14] Komora získala panství v roce 1594, když bylo zkonfiskováno Jiří Popelu z Lobkowicz, který upadl v nemilost u císaře Rudolfa II. Adam Hrzán zaplatil komoře poslední splátku v roce 1607.[14]
V roce 1608 koupil pro svého syna Jana Mikuláše panství Stvolínky (Stolinky) s pustým hradem Ronov[2] za více než 25 000 kop grošů českých od zadluženého Jana z Vartenberka (nebo od Alžběty, manželky Zikmunda z Vartenberka[15]).[14]
Starosti s lehkomyslným synem
[editovat | editovat zdroj]V roce 1608 musel řešit aféru způsobenou svým lehkomyslným synem Zdeslavem. Syn procházel dvořanskou výchovou u Rudolfa II. Na počátku 17. století v Praze působil jako osobní císařův stolník. Na rozdíl od šetřivého a zodpovědného otce si užíval bezstarostného života v malostranských hostincích, točil se kolem mladých šlechtičen i zámožnějších měšťanek. Finanční prostředky získával půjčkami u šlechtických přátel. Půjčky ani úroky nesplácel. O synových dluhopisech neměl Adam Hrzán ponětí a dozvěděl se o nich až od nejvyššího zemského sudího Adama mladšího z Valdštejna (1569/1570–1638). Více než třicet věřitelů totiž pohnalo Zdeslava k soudu pro dlužníky u nejvyššího purkrabství v Praze. Jednu třetinu věřitelů tvořily šlechtičny (např. Johana Švihovská, Johana Příchovská, Mariána Czerninová, Alena Vchynská, Ludmila Špetlová, Marie Sluzská, Kateřina Kocová a Eva Kaplířová). Adam dluhy za syna postupně vyrovnal.[16]
Zemské úřady
[editovat | editovat zdroj]S Adamovým bohatstvím rostla i jeho politická moc. V letech 1605–1615 zastával úřad purkrabího Hradeckého kraje a v letech 1615–1618 byl karlštejnským purkrabím za rytířský stav.[2] Od roku 1604[1] působil i jako stálý přísedící většího zemského soudu.[17][18] Účastnil se také zasedání královské rady.[19] V roce 1616 byl jako karlštejnský purkrabí aktivním účastníkem korunovace Anny Tyrolské na českou královnu. V průvodu kráčel vedle nejvyššího písaře Jana z Klenového a z Janovic († 1624), který přinášel královské žezlo.[20]
Nepodařilo se mu ale postoupit do vyšší společenské vrstvy, nebyl přijat do panského stavu.
České stavovské povstání a úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Na podzim 1618 se stavovské direktorium snažilo získat hotovost pro sestavování a vydržování stavovského vojska. Hrzán byl katolické víry, takže finanční pomoc odmítl. Direktorská vláda však vyslala do jeho sídel Červený Hrádek, Skalka a Lanškroun ozbrojence a odvezla si hotovost úhrnem 150 000 kop grošů českých. S těmito vynucenými půjčkami na 6 % úrok nakonec Adam Hrzán a jeho synové souhlasili. Zúročení této velké půjčky se už nedočkal, zemřel 11. ledna 1619.[21]
Rodina a dědictví
[editovat | editovat zdroj]Adam Hrzán měl s manželkou Annou Kaplířovou ze Sulevic, dcerou Zdeslava Kaplíře ze Sulevic († asi 1566),[5] čtyři syny:
- 1. Jan Mikuláš († 1617)
- ⚭ Veronika Čejková z Olbramovic[2]
- 2. Zdeslav († 1642)
- 3. Jan († 1631)
- 4. Vilém Jiří († 1620)
Už v roce 1617 po smrti syna Jana Mikuláše rozdělil Adam Hrzán svá severo- a východočeská panství mezi syny Zdeslava, Jana a Viléma Jiřího.[17] Po smrti otce Zdeslav vlastnil Stvolínky,[15] Jan získal Červený Hrádek s Blatnem[13] a Lanškroun získal Vilém Jiří, který však už v roce 1620 zemřel a jeho majetek zdědil Zdeslav.[10] V době stavovského povstání synové přestoupili na evangelickou víru, souhlasili s půjčkou direktoriu a podporovali zimního krále Fridricha Falckého. Po bitvě na Bílé hoře jim byla zkonfiskována většina majetku. V roce 1622 byli zproštěni žaloby ze vzpoury proti císaři a byl jim navrácen zkonfiskovaný majetek, když Zdeslav nabídl podhodnocené panství Lanškroun a Landšperk úplatnému předsedovi konfiskační komise knížeti Karlu z Liechtensteinu (1569–1627), místodržícímu v Čechách.[22] V roce 1623 byli bratři Zdeslav a Jan povýšeni do panského stavu.[23][2] V roce 1628 byl Zdeslav Hrzán opětovně obviněn ze vzpoury, když se přihlásil o splacení peněžní půjčky, kterou jeho otec poskytl v roce 1618 direktoriu. Za svou milost musel zaplatit. V roce 1631 vpadli do Čech Sasové a Zdeslav se snažil získat zboží Stvolínky (Stolinky). Byl však zatčen a odsouzen ke ztrátě všeho majetku. Konečně v roce 1635 získal milost i stvolínské panství a zemřel o 7 let později.[22]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Lichvářskými obchody se domohli bohatství i rytíři Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu, Radslav starší Vchynský ze Vchynic, Přech Hodějovský z Hodějova a Bohuslav Malovec z Malovic.
- ↑ Český zemský soud v roce 1484 rozhodl, že z křesťanských půjček se mohl vybírat 10% úrok. V roce 1543 se usnesením zemského soudu míra křesťanského úroku snížila na 6 %. Ve druhé polovině 16. století a v prvních dvou desetiletích 17. století více než dvě třetiny věřitelů zadlužených panských rodů pocházely z nižšího šlechtického stavu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b STARÝ, Marek. Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfinské. Praha: [s.n.], 2014. ISBN 978-80-87284-38-4. S. 254–255.
- ↑ a b c d e f g h Ottův slovník naučný, XI. díl (Hédypathie - Hýždě). Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1897. Dostupné online. S. 813.
- ↑ MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. Svazek 15. S. 63, 68.
- ↑ a b c d BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 117. Dále jen Rytíři renesančních Čech.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, s. 420
- ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617. Praha, 2011 [cit. 2021-06-15]. Rigorózní práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. s. 182. Dostupné online.
- ↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků I. Praha: Svoboda, 1985. S. 240. Dále jen Životy posledních Rožmberků I.
- ↑ PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 317 s. ISBN 80-85946-86-6. S. 182–184.
- ↑ a b Rytíři renesančních Čech, s. 118
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 252. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy, s. 254
- ↑ Rytíři renesančních Čech, s. 119–120
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 76. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy.
- ↑ a b c Rytíři renesančních Čech, s. 121
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, s. 449
- ↑ Rytíři renesančních Čech, s. 121–122
- ↑ a b Rytíři renesančních Čech, s. 122
- ↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 95–96. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech.
- ↑ Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 116
- ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 80. Dostupné online.
- ↑ Rytíři renesančních Čech, s. 122–123
- ↑ a b Rytíři renesančních Čech, s. 123
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 193.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. Kapitola Cesta za bohatstvím, s. 117–123.
- DUŠEK, Radim. Prodej lanškrounského a lanšperského panství v roce 1588. In: Sborník lanšperského hradu. Lanšperk: Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, 1997. S. 44–58.
- DUŠEK, Radim. Trhová smlouva lanškrounského a lanšperského panství z roku 1588. In: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí: Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, 1997. ISBN 80-902082-3-1. Svazek 8. S. 3–16.