Přeskočit na obsah

Ivan Málek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Akad. Ivan Málek
MUDr., DrSc.
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1970
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození28. září 1909
Zábřeh
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. listopadu 1994
Místo pohřbeníhřbitov Hlinsko
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, pedagog, imunolog, mikrobiolog, lékař a profesor
OceněníLeninova mírová cena
CommonsIvan Málek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Málek (28. září 1909 Zábřeh – 8. listopadu 1994[1]) byl český a československý lékař, mikrobiolog, člen Československé akademie věd, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V 50. letech představitel dogmatického stalinistického pojetí vědy. Po roce 1968 politicky a profesně odstaven.

Biografie

Maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze, pak absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde promoval roku 1932. Od roku 1934 působil jako asistent v Bakteriologicko-sérologickém ústavu lékařské fakulty. V letech 1941-1944 byl zaměstnán ve Státním zdravotním ústavu. V období let 1944-1945 působil v laboratořích Fragnerovy farmaceutické továrny v Dolních Měcholupech. Během druhé světové války spolupracoval se skupinou komunisticky orientovaných lékařů, kteří připravovali projekt reformy československého zdravotnictví.[2][3]

V roce 1945 absolvoval studijní cestu do USA a Kanady. V letech 1946-1950 byl docentem a později profesorem mikrobiologie a imunologie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V roce 1950 se stal ředitelem Ústředního ústavu biologického. Patřil mezi první osobnosti Československé akademie věd. Roku 1952 zakládal Biologický ústav ČSAV, který řídil. V letech 1962-1970 byl ředitelem Mikrobiologického ústavu ČSAV. Jako vědec se podílel na výzkumu vývoje nových léků. Stál u počátků tuzemského výzkumu antibiotik a je jedním ze zakladatelů Výzkumného ústavu antibiotik v Roztokách u Prahy.[3][4]

Angažoval se i politicky. Od konce 40. let 20. století se v jeho vědecké tvorbě objevují ideologicky podmíněné teorie inspirované sovětským vědcem Trofimem Lysenkem. Potlačoval naopak tradiční genetické teorie Gregora Mendela. Coby aktivní komunista se zapojil i do širších politických debat. Kritizoval Masaryka, Čapka, „buržoazní objektivismus“ a další dřívější pilíře československé vědy. V roce 1955 vydal v tomto duchu propagandistickou publikaci Boj nového se starým v dnešní naší vědě. Od 60. let své původní teorie opouštěl. Byl tehdy místopředsedou ČSAV. Měl blízko k prezidentovi Antonínu Novotnému. Od roku 1965 byl předsedou Socialistické akademie.[3][4]

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Východočeský kraj. Podílel se na přípravě nové ústavy ČSSR z roku 1960. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[5][6][7]

12. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[8] Byl dvojnásobným laureátem státní ceny Klementa Gottwalda. Roku 1956 mu byl udělen korejský Řád rudého praporu. Získal Řád práce, byla mu udělena Leninova cena, Zlatá medaile ČSAV a medaile J. E. Purkyně.[4] K roku 1968 se profesně uvádí jako ředitel Mikrobiologického ústavu ČSAV z obvodu Hradec Králové.[9]

Během pražského jara roku 1968 byl terčem kritiky jako představitel dogmatického novotnovského establishmentu. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ale odsoudil vpád sovětských jednotek do ČSSR. Proto byl s nástupem normalizace zařazen na seznam "exponentů pravice"[10], postupně politicky i profesně odstaven a roku 1973 penzionován (roku 1970 ještě získal titul Dr. h. c. z univerzity v Toulouse). Jeho bratr Prokop Málek zůstal i za normalizace předním odborníkem na chirurgii.[3][4]

Po federalizaci Československa usedl ještě roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Hradec Králové), kde ale setrval jen do května 1970, kdy na poslanecké křeslo rezignoval.[11] Na přelomu 60. a 70. let také skončila jeho stranická kariéra. Z postu v ÚV KSČ byl „uvolněn“ 26. září 1969.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ivan Málek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 340–341. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  3. ↑ a b c d Ivan Málek (28. 9. 1909–8. 11. 1994) [online]. abicko.avcr.cz [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Kdo byl kdo. 340-341
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  8. ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  9. ↑ 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice ústředním výborem KSČ [online]. 1971. Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivan_Málek&oldid=21245272“