Přeskočit na obsah

Alan Turing

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alan Turing
Alan Turing cca v roce 1927
Alan Turing cca v roce 1927
Rodné jménoAlan Mathison Turing
Narození23. června 1912
Maida Vale, Londýn, Anglie,
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí7. června 1954 (ve věku 41 let)
Wilmslow, Cheshire, Anglie,
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Příčina úmrtísebevražda typu otrava kyanidem
Národnostangličané
Alma materSherborne School, King's College (Univerzita v Cambridgi), Princetonská univerzita
PracovištěUniversity of Manchester, Government Communications Headquarters, National Physical Laboratory, Univerzita v Cambridgi
Oborymatematika, kryptoanalýza, matematická informatika, biologie
Známý díkykryptoanalýza Enigmy, Turingův stroj, Turingův test, Turingova Bomba, problém zastavení
Významná dílaOn computable numbers, with an application to the Entscheidungsproblem
OceněníSmith's Prize (1936), Řád britského impéria, Člen Královské společnosti [1]
Partner(ka)Christopher Morcom
Dětižádné
RodičeJulius Mathison Turing a Sara Turing
PodpisAlan Turing – podpis
Webwww.turingarchive.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alan Mathison Turing, OBE (23. června 1912 – 7. června 1954) byl britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky. Veřejně známý je pro své zásluhy o dešifrování nacistických tajných kódů během 2. světové války – Enigmy. V 50. letech byl odsouzen za homosexuální akt na základě zákona z roku 1885 a posmrtně rehabilitován královnou v roce 2013.

Život a dílo

Poté, co se Alan Turing narodil, jeho rodiče se vrátili z Anglie zpátky do Indie, ale malého Alana s sebou nevzali, vychovávali ho příbuzní a chůvy. Alan ani ve svém dětství nevykazoval výjimečnou inteligenci, byl průměrným žákem. Bavily ho šachy, ale nebyl zvlášť dobrým hráčem.

Plastika vědce v pracovně.

Když měl Alan nastoupit na střední školu Sherborne, ochromila Británii devítidenní všeobecná stávka, a tak Alan vzal kolo a během dvou dnů dojel do školy, která byla vzdálena asi 100 km. Na střední škole se seznámil s Christopherem Morcomem, bavili se spolu o vědeckých novinkách a prováděli vlastní pokusy. Morcomova smrt v roce 1930 Alana těžce zasáhla.

V letech 1931 až 1934 studoval Turing matematiku[2] na King's College v Cambridge a v roce 1935 zde byl zvolen členem univerzitní koleje (fellow) na základě své disertace o centrální limitní větě.

Turingovy největší vědecké zásluhy tkví v jeho článku „On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem“ z roku 1936. Zavádí v něm pojem Turingova stroje, teoretického modelu obecného výpočetního stroje, který se stal jedním ze základů informatiky, a dokázal, že problém zastavení Turingova stroje není rozhodnutelný. Na základě Churchovy–Turingovy teze pak lze toto zjištění aplikovat na Hilbertem formulovaný tzv. Entscheidungsproblem neboli problém rozhodnutelnosti.

V letech 1937 a 1938 studoval na univerzitě v Princetonu pod vedením Alonza Churche a získal zde doktorát.

Za druhé světové války byl Turing jedním z nejdůležitějších vědců, kteří v Bletchley Parku luštili německé tajné kódy šifrované stroji Enigma a Tunny. Toto úsilí bylo velice úspěšné a Angličané měli po větší část války k dispozici „tajné“ nepřátelské komunikace. Ani po válce ovšem o této své práci nemohl mluvit, jelikož by tím porušil státní tajemství. Nesprávně je zmiňován přímý podíl Turinga na sestrojení počítače Colossus, ve skutečnosti k němu nepřímo přispěl výzkumem kryptoanalýzy Lorenzovy šifry pomocí statistických metod.[3]

Od roku 1948 pracoval na univerzitě v Manchesteru.[2] Turing dlouhodobě uvažoval o možnostech inteligentních strojů a je autorem myšlenky tzv. Turingova testu, která tvrdí, že za inteligentní můžeme stroj považovat tehdy, když nejsme schopni odlišit jeho výstup (například jeho odpovědi) od výstupu člověka.

Po druhé světové válce byly myšlenky Turingova stroje využity při konstrukci prvních počítačů řízených programem uloženým ve vnitřní paměti. Tyto počítače Turing prakticky využíval v 50. letech, kdy pracoval na teoretickém vysvětlení morfogeneze.

Kryptoanalýza

Od září roku 1938 pracoval Turing na částečný úvazek v Government Code and Cypher School neboli v Britském Vládním kódovacím a šifrovacím ústavu (GC&CS). Soustředil se na kryptoanalýzu šifrovacího stroje Enigma společně s Dillym Knoxem, služebně starším pracovníkem GC&CS.[4] Brzy po schůzce u Varšavy v roce 1939, kde poskytl polský šifrovací ústav Britům a Francouzům podrobnosti o zapojení rotorů a jejich metodě dešifrování zpráv stroje Enigma, vypracovali Turing s Knoxem rozsáhlejší řešení. Polská metoda se opírala o nezabezpečený indikační postup, který Němci pravděpodobně změní, což také skutečně v květnu 1940 učinili. Turingův přístup byl obecnější a využíval dešifrování založené na známém textu, pro které vytvořil funkční specifikaci Bomby (vylepšení polské Bomby).[5]

4. září 1939, den poté, co Británie vyhlásila válku Německu, se Turing hlásil v Bletchley Parku, válečné základně GC&CS. Stejně jako všichni ostatní, kteří do Bletchley přišli, musel svým podpisem stvrdit souhlas se zákonem o ochraně státního tajemství, v němž se zavázal neprozradit nic o své práci v Bletchley, přičemž za porušení tohoto zákona hrozily přísné právní sankce.[6]

Specifikace Bomby byl prvním z pěti významných pokroků v kryptoanalýze, kterých Turing během války dosáhl. Dalšími byly: odvození indikačního postupu používaného německým námořnictvem; vývoj statistického postupu nazvaného Banburismus pro mnohem efektivnější využití Bomb; vývoj postupu nazvaného Turingova metoda (Turingismus) pro zajištění nastavení kontaktů rotorů šifrovacího stroje Lorenz SZ 40/42 (Tunny) a ke konci války vývoj přenosného bezpečného přístroje pro šifrování hlasové komunikace v Hanslope Parku, který dostal kódové označení Delilah.

Turing přispěl k tomuto tématu inovativním způsobem, když použil statistické techniky k optimalizaci zkoušení různých možností v procesu prolamování kódu. Napsal dvě práce pojednávající o matematických přístupech, nazvané The Applications of Probability to Cryptography[7] a Paper on Statistics of Repetitions[8], které měly pro GC&CS a jeho nástupcem GCHQ takovou hodnotu, že byly vydány britským Národním archivem až v dubnu 2012, krátce před stým výročím jeho narození.

Během práce v Bletchley občas Turing běhal 40 mil (64 km) do Londýna, když se měl účastnit schůzek[9] a podával výkony maratonce na světové úrovni.[10][11] V roce 1948 se pokusil dostat do britského olympijského týmu, ale přibrzdilo ho zranění. Jeho zkušební čas uběhnutí maratonu byl jen o 11 pomalejší než čas britského olympijského stříbrného medailisty Thomase Richardse (2 hodiny 35 minut). Byl nejlepším běžcem atletického klubu Walton, což zjistil ve chvíli, kdy tuto skupinu při svém vlastním běhu předběhl.

Na konci války bylo všem, kteří pracovali v Bletchley Parku, zasláno memorandum, v němž se připomínalo, že mlčenlivost, kterou nařizoval zákon o ochraně státního tajemství, nekončí s válkou, ale bude trvat na neomezenou dobu. Přestože byl Turingovi v roce 1946 králem Jiřím VI. udělen Řád britského impéria, zůstala jeho práce po mnoho let utajena.[12][13]

Bomba

Během několika týdnů po příchodu do Bletchley Parku Turing sestrojil elektromechanický stroj zvaný Bomba, který dokázal prolomit Enigmu účinněji než polská bomba kryptologiczna, od níž byl odvozen jeho název. Bomba, s vylepšením navrženým matematikem Gordonem Welchmanem, se stala jedním z hlavních nástrojů, a tím hlavním automatizovaným nástrojem, používaným na zprávy zašifrované Enigmou.

Bomba vyhledávala možná správná nastavení použitá pro zašifrovanou zprávu Enigmy (tj. pořadí rotorů, nastavení rotorů a nastavení zásuvné desky) pomocí vhodného základního textu: fragmentu možného nezašifrovaného textu. Pro každé možné nastavení rotorů (které mělo řádově 1019 stavů, resp. 1022 stavů pro čtyřrotorovou variantu U-boat) provedla Bomba elektromechanicky řetězec logických dedukcí na základě základního textu.

Bomba zjistila, kdy došlo k rozporu, vyloučila toto nastavení a přešla k dalšímu. Většina možných nastavení způsobila rozpory a byla vyřazena, takže zůstalo jen několik, které se podrobně zkoumaly. K rozporu došlo, když se zašifrované písmeno změnilo zpět na stejné písmeno základního textu, což u Enigmy nebylo možné. První bomba byla instalována 18. března 1940.

Koncem roku 1941 byli Turing a jeho kolegové kryptoanalytici Gordon Welchman, Hugh Alexander a Stuart Milner-Barry frustrováni. V návaznosti na práci Poláků vytvořili dobře fungující systém pro dešifrování signálů Enigmy, ale jejich omezený personál a počet Bomb znamenaly, že nebyli schopni přeložit všechny signály. V létě dosáhli značných úspěchů a ztráty v lodní dopravě klesly pod 100 000 tun měsíčně; nutně však potřebovali více prostředků, aby mohli držet krok s německými úpravami. Snažili se získat více lidí a financovat více bombardérů oficiální cestou, ale neuspěli.

Dne 28. října, s Turingem v čele, napsali dopis přímo Winstonu Churchillovi, v němž vysvětlovali své potíže. Zdůrazňovali, jak malá je jejich potřeba ve srovnání s obrovskými výdaji na lidské a finanční zdroje pro armádu a ve srovnání s úrovní pomoci, kterou mohou armádě nabídnout. Jak později napsal Turingův životopisec Andrew Hodges, „tento dopis měl elektrizující účinek.“[14] Churchill napsal generálu Ismayovi oběžník, který zněl: „S ÚČINNOSTÍ JEŠTĚ DNES: Ujistěte se, že mají vše, co chtějí (s nejvyšší prioritou), a podejte mi zprávu o splnění jejich požadavků.“[15] Šéf tajné služby 18. listopadu hlásil, že byla přijata všechna možná opatření. Kryptografové v Bletchley Parku o premiérově odpovědi nevěděli, ale jak vzpomínal Milner-Barry: „Jediné, čeho jsme si všimli, bylo, že přibližně od toho dne naše obtíže začaly zázračně mizet.“[16] Do konce války bylo v provozu více než dvě stě Bomb.[17]

Námořní Enigma

Turing se rozhodl řešit obzvláště obtížný problém německé námořní Enigmy, „protože nikdo jiný na tom nepracoval a já jsem to mohl mít jen pro sebe“[18]. V prosinci 1939 Turing vyřešil podstatnou část námořního indikačního systému, který byl složitější než indikační systémy používané ostatními službami.[19]

Téže noci také přišel na myšlenku Banburismu, sekvenční statistické techniky (kterou Abraham Wald později nazval sekvenční analýzou), která měla pomoci při prolomení námořní Enigmy. Pro tento účel vymyslel míru váhy důkazu, kterou nazval ban. Banburismus dokázal vyloučit určité sekvence rotorů Enigmy, čímž se podstatně zkrátila doba potřebná k testování nastavení na bombách.[20] Později byl tento postupný proces hromadění dostatečné váhy důkazů pomocí decibanů (desetina banu) použit při kryptoanalýze Lorenzovy šifry.[21]

Turing v listopadu 1942 odcestoval do Spojených států kde spolupracoval s kryptoanalytiky amerického námořnictva na námořní Enigmě a konstrukci bomb ve Washingtonu. Navštívil také jejich Laboratoř výpočetních strojů (United States Naval Computing Machine Laboratory – NCML) v Daytonu ve státě Ohio, ale jeho reakce na americký návrh bomb nebyla příliš pozitivní. Během této cesty také pomáhal v Bellových laboratořích s vývojem zařízení pro bezpečnou komunikaci. Do Bletchley Parku se vrátil v březnu 1943.

Turingery (Turingismus)

V červenci 1942 Turing vymyslel techniku označovanou jako Turingery (nebo žertovně Turingismus)[22] pro rozluštění zpráv šifrovaných Lorenzovou šifrou, které vytvářel nový německý stroj Geheimschreiber (tajný pisatel). Jednalo se o rotorový šifrovací nástavec pro dálnopis s kódovým označením Tunny. Turingery byla metoda luštění pozic rotorů, tj, postup, jak zjistit nastavení kontaktů rotorů. Turing také seznámil s týmem pracujícím na stroji Tunny Tommyho Flowerse, který pod vedením Maxe Newmana pokračoval v konstrukci počítače Colossus, prvního programovatelného digitálního elektronického počítače na světě, který nahradil předchozí jednodušší stroj (Heath Robinson) a jehož vyšší rychlost umožnila užitečně aplikovat statistické dešifrovací techniky na kódované zprávy.[23] Někteří mylně uvádějí, že byl Turing klíčovou postavou při konstrukci tohoto počítače. Technikou Turingery a statistickým přístup Banburismus nepochybně k úvahám o kryptoanalýze Lorenzovy šifry[24] přispěl, ale na vývoji počítače Colossus se přímo nepodílel.[25]

Delilah

Po své práci v Bellových laboratořích v USA[26] se Turing zabýval myšlenkou elektronického šifrování řeči v telefonním systému. V druhé polovině války přešel pracovat pro oddělení Radio Security Service tajných služeb (později HMGCC) v Hanslope Parku kde dále rozvíjel své znalosti v oblasti elektroniky pod vedením Donalda Bayleyho. Společně se ujali návrhu a konstrukce přenosného zabezpečeného hlasového komunikačního zařízení s kódovým označením Delilah.[27] Zařízení bylo určeno pro různé využití, ale chyběla mu možnost použití pro dálkové rádiové přenosy. V každém případě byl Delilah dokončen příliš pozdě na to, aby mohl být použit během války. Přestože systém plně fungoval a Turing jej předvedl úředníkům zašifrováním a dešifrováním záznamu projevu Winstona Churchilla, Delilah nebyl schválen k použití.[28] Turing také konzultoval s Bellovými laboratořemi vývoj systému SIGSALY, bezpečného hlasového systému, který byl používán v pozdějších letech války.

Odsouzení a smrt

Busta Alana Turinga, Univerzita v Surrey

O Turingově osobním životě je známo málo. V roce 1941 požádal o ruku kolegyni Joan Clarke, která se stejně jako on věnovala matematice a kryptoanalýze, ale jejich zasnoubení trvalo jen krátce. Poté, co jí Turing přiznal, že je homosexuál, což ji údajně „nezaskočilo“, rozhodl se sňatek neuskutečnit.

V lednu 1952 se Turing seznámil s devatenáctiletým nezaměstnaným Arnoldem Murrayem a pozval jej k sobě domů. Dne 23. ledna byl dům vykraden. Murray sdělil Turingovi, že zlodějem byl pravděpodobně jeho známý, a Turing nahlásil vloupání na policii. Během vyšetřování se přiznal, že s Murrayem měl sexuální vztah. Následně byl obviněn ze sexuálního deliktu (gross indecency) a čelil soudnímu procesu.[29] V souvislosti s tím mu byl odepřen další přístup k utajovaným informacím a tedy i jeho účast na šifrování ve Vládním komunikačním centru (GCHQ). Přišel rovněž o možnost cestovat do USA. Své místo na univerzitě v Manchesteru si ale udržel.

Alan Turing byl odsouzen a musel volit mezi (až dvouletým) vězením a probací – podmíněným prominutím trestu, které ovšem bylo vázáno na podstoupení hormonální „léčby“ (organo-therapic treatment).[30][31] Rozhodl se pro druhou možnost: po dobu jednoho roku dostával ke snížení libida dávky syntetického ženského hormonu estrogenu diethylstilbestrolu [32], který navíc běžně způsoboval gynekomastii (růst prsů): nevítaný příklad morfogeneze, jíž se zrovna zabýval.

Dne 7. června 1954 Turing zemřel na otravu kyanidem draselným. Tím mělo být napuštěno jablko, ze kterého trochu snědl. Přítomnost kyanidu v jablku nebyla testována, jako příčina smrti byl kyanid určen až při pitvě. Podle oficiálního stanoviska se jednalo o sebevraždu, čímž byly odmítnuty spekulace o náhodě (neopatrné zacházení s chemikáliemi) nebo o vraždě (politické, špionážní).

Vládní omluva

V září 2009 se britský premiér Gordon Brown jménem vlády omluvil Alanu Turingovi za příkoří, které mu bylo způsobeno, když byl odsouzen pro homosexualitu. Omluvu zveřejnil list The Daily Telegraph. „Jménem britské vlády a všech těch, kdo díky Alanově práci žijí svobodně, říkám: Je nám to líto. Zasloužil jste si něco lepšího,“ napsal Brown. „Není přehnané říci, že bez jeho mimořádného přispění mohly být dějiny druhé světové války velice odlišné. To, za co mu musíme být vděčni, staví do ještě hroznějšího světla fakt, že se s ním jednalo tak nelidsky.“[33][34]

Dne 24. prosince 2013 udělila britská královna Alžběta II. Alanu Turingovi královskou posmrtnou milost.[35] Britský ministr spravedlnosti Grayling k milosti uvedl: „Jeho genialita pomohla ukončit válku a zachránila tisíce životů. Jeho pozdější život byl zastíněn jeho odsouzením za homosexualitu. Tento rozsudek bychom nyní považovali za nespravedlivý a diskriminační, a proto byl rozsudek odvolán. Alan Turing si zaslouží být uznáván za jeho přínosy ve válečném tažení a ve vědě o počítačích. Milost od královny je adekvátní hold tomuto skvělému muži.“[36]

V roce 2019 britská centrální banka oznámila, že pro novou bankovku s nejvyšší nominální hodnotou, tj. 50 liber, zvolila Turingův portrét, doplněný jeho citátem „Toto je pouze předzvěst toho, co přijde, a stín toho, co bude.“ Vybrán byl ze seznamu 200 tisíc vědeckých osobností britské historie, nahradil vynálezce parního stroje Jamese Watta a Matthewa Boultona. Nová plastová a hůře padělatelná bankovka byla bankou připravována k vypuštění do oběhu v roce 2021.[37][38]

Na počest Alana Turinga je od roku 1966 udílena Turingova cena, jedno z nejvýznamnějších informatických ocenění.

Mezi mezinárodní svátky byl zařazen Mezinárodní den počítačů – 25. 5.[zdroj?] Mezinárodní den počítačů byl vyhlášen na popud anglického matematika Alana Mathisona Turinga, který publikoval článek „On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem“ dopomohl a podpořil výrobu dnešních počítačů, se kterými se dnes setkáme na každém kroku.[zdroj?]

V roce 2014 natočil režisér Morten Tyldum o Turningovi životopisný film Kód Enigmy.[39]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Newman, M. H. A. (1955). "Alan Mathison Turing. 1912–1954". Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society 1: 253–226. doi:10.1098/rsbm.1955.0019. JSTOR 769256.
  2. ↑ a b MAREŠ, Milan. Slova, která se hodí aneb jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice. Praha: Academia, 2006. 352 s. ISBN 80-200-1445-4. Kapitola Se složitostí to není jednoduché, s. 303–309. 
  3. ↑ GANNON, Paul, 2007. Colossus: Bletchley Park's Greatest Secret. London: Atlantic Books, c2006. ISBN 978-1-84354-331-2. 
  4. ↑ Action this day. London: Bantam xv, 543 pages s. Dostupné online. ISBN 0-593-04910-1, ISBN 978-0-593-04910-5. OCLC 50291263 
  5. ↑ NAST, Condé. Remembering Alan Turing: from codebreaking to AI, Turing made the world what it is today. Wired UK. Dostupné online [cit. 2021-12-02]. ISSN 1357-0978. (anglicky) 
  6. ↑ Alan Turing and the Hidden Heroes of Bletchley Park: A Conversation with Sir John Dermot Turing. The National WWII Museum | New Orleans [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ALAN TURING WARTIME RESEARCH PAPERS RELEASED BY GCHQ'The Applications of Probability to.... [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. ↑ ALAN TURING WARTIME RESEARCH PAPERS RELEASED BY GCHQ'Paper on Statistics of Repetitions'.... [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. ↑ BROWN, Anthony Cave. Bodyguard of lies. 1. vyd. New York: Harper & Row x, 947 pages, 8 unnumbered leaves of plates s. Dostupné online. ISBN 0-06-010551-8, ISBN 978-0-06-010551-8. OCLC 1340409 
  10. ↑ An Olympic honour for Alan Turing | John Graham-Cumming. the Guardian [online]. 2010-03-10 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ IN PRAISE OF GREAT MEN [online]. 2009-09-14 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Alan Turing: Colleagues share their memories. BBC News. 2012-06-22. Dostupné online [cit. 2021-12-02]. (anglicky) 
  13. ↑ This month in history: Alan Turing and the Enigma code | The Gazette. www.thegazette.co.uk [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  14. ↑ HODGES, Andrew. Alan Turing : the enigma. New York: Simon and Schuster 587 pages, 8 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-671-49207-1, ISBN 978-0-671-49207-6. OCLC 10020685 
  15. ↑ Hodges: cit. dílo, s. 221
  16. ↑ COPELAND. The Essential Turing. web.archive.org [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ COPELAND, Jack; Diane Proudfoot. Alan Turing, Codebreaker and Computer Pioneer. web.archive.org [online]. 2007-07-09 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ MAHON, A.P. The History of Hut Eight 1939–1945. www.ellsbury.com [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  19. ↑ LEAVITT, David. The man who knew too much : Alan Turing and the invention of the computer. London: Phoenix 319 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7538-2200-5, ISBN 0-7538-2200-8. OCLC 84997080 
  20. ↑ GLADWIN, Lee. Alan Turing, Enigma, and the Breaking of German Machine Ciphers in World War II. web.archive.org [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  21. ↑ GOODJACK. General Report on Tunny: With Emphasis on Statistical Methods. web.archive.org [online]. 2019-04-21 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  22. ↑ COPELAND, Jack B. Colossus : the secrets of Bletchley Park's codebreaking computers. Oxford: Oxford University Press, 2006. 1 online resource (xvi, 462 pages, 16 unnumbered pages of plates) s. Dostupné online. ISBN 1-4294-2151-7, ISBN 978-1-4294-2151-5. OCLC 76960903 
  23. ↑ Copeland: cit. dílo, s. 72
  24. ↑ Gannon: cit. dílo, s. 230
  25. ↑ Copeland: cit. dílo. s. 382–383
  26. ↑ Hodges: cit. dílo, s. 245–250
  27. ↑ Hodges: cit. dílo, s. 273
  28. ↑ Hodges: cit. dílo, s. 346
  29. ↑ KAPOUN, Jan. Průkopníci informačního věku (6.): Alan Turing [online]. 19.8.2010 [cit. 2013-03-26]. Dostupné online. 
  30. ↑ A. Hodges: cit. dílo, s. 472
  31. ↑ http://www.turing.org.uk/bio/part8.html
  32. ↑ Když se DES změní v děs. Chyba lékařů ohrozila generace lidí, Český rozhlas Plzeň, 29. březen 2020, Zdraví „v cajku“
  33. ↑ Britský premiér se omluvil kastrovanému hrdinovi války
  34. ↑ (anglicky)Gordon Brown: I'm proud to say sorry to a real war hero Archivováno 12. 9. 2009 na Wayback Machine.
  35. ↑ Pozdní vánoční dárek – posmrtný pardon. Literární noviny [online]. 2013-12-24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-26. 
  36. ↑ BARET, Daniel. Slavnému Turingovi, který rozluštil Enigma kód, byla udělena až teď milost za jeho „homosexualitu“. Reflex [online]. 2013-12-25 [cit. 2014-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-8991. 
  37. ↑ Zakladatel počítačové vědy, válečný hrdina. Na nové britské bankovce bude podobizna Alana Turinga. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  38. ↑ LAUDER, Silvie. Na padesátilibrovce bude Alan Turing, hrdina dohnaný k sebevraždě. Týdeník Respekt [online]. 2014-01-05, rev. 2019-07-15 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  39. ↑ MÍŠKOVÁ, Věra. Mnohem víc než životopisné drama. Do kin jde oscarový kandidát, britsko-americký Kód Enigmy. www.novinky.cz [online]. 2015-01-29 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 

Literatura

  • LEAVITT, David. Muž, který věděl příliš mnoho: Alan Turing a první počítač (Man Who Knew Too Much). Praha: Dokořán, 2007. 272 s. ISBN 978-80-7203-900-5. 
  • (anglicky) Andrew Hodges: Alan Turing: The Enigma, Vintage edition 1992, 1. vydání: Londýn, Burnett Books Ltd, 1983, ISBN 0-09-911641-3.
  • (anglicky) David Leavitt: The Man Who Knew Too Much : Alan Turing and the Invetion of the Computer, Phoenix 2007,: Londýn, ISBN 978-0-7538-2200-5.
  • LAGERCRANTZ, David. Přiznání Alana Turinga (The Fall of Man in Wilmslow). Voznice: Leda, 2016. 392 s. ISBN 978-80-7335-448-0.  Jako audioknihu načetl Miroslav Táborský, vydala Audiotéka.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alan_Turing&oldid=21238360“