Přeskočit na obsah

Vítkovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Páni z růže, nástěnná malba Mikoláše Alše na domě č. 2 v Nerudově ulici v Plzni

Vítkovci, též páni z Růže (německy Witigonen, či Wittigonen), patřili k nejsilnějším domácím rozrodům. Za zakladatele tohoto starého českého rodu je považován Vítek I. z Prčice, ale nejspíše je rod mnohem starší. Jméno Vitek je buď zdrobnělina Víta, po jeho úctě v českém království, a nebo má slovanský význam "pán"/"vládce" jako ve jméně Svantovít.

Historie

Vítkovské erby ve vstupní bráně hradu Landštejn (erb úplně vpravo se hlásí k pánům ze Stráže a Ústí, ale ti druzí měli růži černou)

Jejich jméno se odvozuje od českého šlechtice Vítka z Prčice (†1194), který byl mezi lety 1169 a 1177 stolníkem českých panovníků a objevoval se na významných postech v družině Přemyslovců. Díky svému významnému postavení v jižních Čechách a statkům v hornorakouském Mühlviertelu měli Vítkovci ve středověku mnohočetné vztahy k Rakousku. Vítkovi čtyři synové se stali zakladateli významných českých panských rodů; kromě nich měl prý ještě pátého syna, levobočka Sezemu z Ústí. Podle staré pověsti mezi ně rozdělil před smrtí svůj majetek tzv. dělením Růží, načež těch pět synů založilo tyto rodové větve:

Reálně jsou prokázáni čtyři synové Vítka z Prčice: Jindřich z Hradce (páni z Hradce, ze Stráže a pravděpodobně i páni z Ústí), Vítek II. starší z Krumlova (páni z Krumlova). Vítek III. mladší z Prčice (páni z Rožmberka) a Vítek z Klokot (páni z Landštejna).

Myšlenka, že Vitek I. z Prčic souvisela se Schönhering-Blankenbergů, byla později zdiskreditována. Je založen na starším výzkumu, který prosazoval původ rodiny v Rakousku / Bavorsku, před Vitkem I. Zámek Blankenberg byl získán až poté, co se Vitekův syn (stejného jména) oženil s Kunigunde, vdovou po Engelbertovi II. Z Blankenbergu. Dnes se čeští i němečtí historici shodují, že rodina byla českého původu a měla kolébku v Prčicích.[1][2]

Genealogie Vítkovců

Rodokmen Vítkovců je následující[3]

  1. Vítek I. z Prčice (?–1194) + ? → zakladatel Vítkovců
    1. Jindřich Vítkovic z Prčice a Hradce (?–1237) + ? → zakladatel pánů z Hradce
      1. Vítek z Hradce (1218–1259)
      2. Sezema z Kosové Hory (po 1218 – asi 1259) + ? z Řečice
    2. Vítek II. starší z Prčice (?–1236) + ? z rodu Markvarticů → zakladatel pánů z Krumlova
    3. Vítek III. mladší z Prčice a Plankenbergu (?–před 1250) + N? von Schwarzburg → zakladatel pánů z Rožmberka
    4. Vítek IV. z Prčice a Klokot (? – po 1236) → zakladatel pánů z Landštejna
    5. Sezema z Prčice, Ústí a Řečice (? – asi 1220) → zakladatel pánů z Řečice

Erb

Všechny větve vítkovského rozrodu měly erby nesoucí pětilistou růži. Jde o jedno z prvních dochovaných šlechtických erbovních znamení na českém území.[4]

Dalimilova kronika jej dokonce odvozuje již od údajné bitvy knížete Vladislava I. s míšeňsko-srbskými vojsky roku 1109[5]), přičemž každá větev zvolila pro odlišení jinou barevnou kombinaci: rod pánů z Hradce měl zlatou růži na modrém poli; rod pánů z Krumlova nosil zelenou růži na stříbrném poli; Rožmberkové červenou růži na stříbrném poli; rod pánů z Landštejna a Třeboně měl stříbrnou růži na červeném poli; od linie pánů z Hradce se oddělila ještě větev pánů ze Stráže nad Nežárkou s růží modrou a z Ústí s růží černou.

Odkazy

Reference

  1. ↑ BLÁHOVÁ, Marie; VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí koruny české: 1197-1250. [s.l.]: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 9788071852735, 8071852732. 
  2. ↑ FRITZE, Wolfgang. Frühzeit zwischen Ostsee und Donau: Ausgewählte Beiträge zum geschichtlichen Werden im östlichen Mitteleuropa vom 6. bis zum 13. Jahrhundert (Germania Slavica). [s.l.]: Duncker *& Humblot, 1982. 462 s. ISBN 3428051513. 
  3. ↑ http://genealogy.euweb.cz/bohemia/rosenbg1.html – Vítkovci
  4. ↑ http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/heraldika_CZ.pdf – České znaky v běhu staletí
  5. ↑ Vítek I. z Prčice – první doložený předek rodu Vítkovců-Rožmberků [online]. Sedlec-Prčice: oficiální web města, 2016-06-28 [cit. 2017-12-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • Salaba, Josef: K politice Přemysla Otakara II. a jižní Čechy. In: Ročenka Vlastivědné společnosti jihočeské v Českých Budějovicích při Městském museu za rok 1929. České Budějovice 1930, s. 44–52.
  • VANÍČEK, Vratislav. Vítkovci a český stát v letech 1169-1278. Československý časopis historický. 1981, roč. 29, s. 89–110. ISSN 0045-6187. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Vzestup rodu Vítkovců v letech 1169-1269. Folia Historica Bohemica. 1979, roč. 1, s. 93–108. ISSN 0231-7494. 
  • Vaníček, Vratislav: Rodová politika Vítkovců a strukturální proměny jihočeského regionu v soustátí krále Přemysla II. Otakara. In: Česko-rakouské vztahy ve 13. století, ed. M. Bláhová, I. Hlaváček, J. Hrdina, P. Kubín, Praha 1998, s. 77–93.
  • JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 443 s. ISBN 978-80-7277-359-6. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vítkovci&oldid=21237036“