Perlorodka říční
 Perlorodka říční | |
|---|---|
 Kresba perlorodky říční z knihy Brehmův život zvířat | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | měkkýši (Mollusca) |
| Třída | mlži (Bivalvia) |
| Řád | Unionoida |
| Čeleď | perlorodkovití (Margaritiferidae) |
| Rod | perlorodka (Margaritifera) |
| Binomické jméno | |
| Margaritifera margaritifera Linné, 1758 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) je sladkovodní druh mlže z čeledi perlorodkovití, v minulosti významný zdroj říčních perel. Během 20. století začala ve většině svého areálu silně ubývat.
Popis
Mlž má silnostěnné lastury, které jsou na okrajích konkávní. Zámek lastury nemá zoubky a délka lastury může dosáhnout 13 cm. Lastury k sobě zcela nepřiléhají a vyčnívá z nich okraj pláště, přijímací a vyvrhovací otvor od sebe nejsou zřetelně odděleny. Mladí jedinci jsou žlutohnědí, v dospělosti mají černou barvu, přírůstové vruby jsou husté a málo zřetelné, perlorodky rostou velmi pomalu.
Biotop a způsob života
Perlorodka říční obývá chladné potoky s nízkým obsahem živin, nejčastěji s písčitým dnem, do něhož se zahrabává. Živí se filtrací drobných organických částic rostlinného i živočišného původu. Zajímavé je její rozmnožování, jedinci perlorodek mohou mít vyvinuty samčí i samičí nebo pouze samičí pohlavní orgány. Vajíčka, vypuštěná mateřskou perlorodkou, jsou ve vodě oplodněna spermiemi jiných jedinců. Líhnou se z nich mikroskopické larvy glochidie, které žijí 1–2 měsíce paraziticky na žábrách a kůži ryb, zejména pstruhů. Poté hostitele opouštějí a klesnou na dno, kde se mění v maličké perlorodky. Rostou velmi pomalu a mohou se dožít až 150 let.
Rozšíření a stupeň ohrožení
Perlorodka říční se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy, severní Asie a severovýchodní části Severní Ameriky, ve třech poddruzích:
- Margaritifera margaritifera margaritifera (Linnaeus, 1758)
- Margaritifera margaritifera parvula (Haas, 1908)
- Margaritifera margaritifera durrovensis Phillips, 1928 – kriticky ohrožený poddruh v Irsku[2]. Synonymum: Margaritifera durrovensis.
Podle červeného seznamu IUCN se jedná o druh celosvětové ohrožený (EN).[3] V Irsku,[4] Kanadě, Spojených státech (kde žije jen v Nové Anglii), Německu a Rakousku je kriticky ohroženým druhem (CR).[5] V Lotyšsku, Nizozemsku,[6] a Polsku[7] již byla vyhubena. Ve Velké Británii, Finsku a Švédsku je vedena jako vzácný druh.[8] V Asii se vyskytuje na území Ruska (na Sibiři), kde je vedena jako ohrožený druh.
Perlorodky v České republice
Perlorodka říční žila již ve středověku poměrně hojně v čistých potocích vysočin a hor na území Čech, Moravy a Slezska. Vybírání perel bylo v rukou vrchnosti a poddaným byl lov perlorodek přísně zakázán. Perlový pych se trestal pranýřem, oslí jízdou i peněžitými tresty, nařízení Švihovských z Rýzmberka v 15. století hrozí samozvaným lovcům perel dokonce šibenicí. Perlorodky se prohlížely opatrným pootevřením lastur, tak, aby nebyly usmrceny. Pytláci a žoldnéři však na perlorodky nebrali žádné ohledy, rozřezávali je noži nebo trhali napůl, podle Bohuslava Balbína byly takto na mnoha místech perlorodky za třicetileté války žoldnéři zcela vyhubeny. V 18. století se sběr perel přestal vyplácet, během 19. a 20. století byly perlorodky ohroženy hlavně znečištěním a regulací vodních toků. Stupeň ohrožení v České republice je v současné době kriticky ohrožený (CR).[9][10] (Vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. perlorodku uvádí jako kriticky ohrožený druh.)
V České republice se perlorodka vyskytuje na dvanácti lokalitách, z toho je nejsilnější populace v NPP Prameniště Blanice. Ostatní méně silné populace jsou: NPP Zlatý potok, PR Bystřina, NPP Lužní potok, NPP Jankovský potok, PR Kladinský potok, PP Horní Malše, Teplá Vltava, PR Na soutoku, NPP Blanice, Rokytnice, Pekelský potok.
Jaroslav Hruška v ČR vede od roku 1980 záchranný program perlorodky říční.[11] Vymyslel unikátní způsob reintrodukce perlorodek. Tento způsob spočívá v tom, že se odchytí invadovaní pstruzi a dají se do kádí, dokud z nich nevypadnou juvenilní jedinci perlorodek. Ti se pak vypustí do upraveného úseku potoka.
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2007-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-11.
- ↑ Mollusc Specialist Group 1996. Margaritifera margaritifera. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. citováno 17. února 2007. https://web.archive.org/web/20080110125714/http://www.iucnredlist.org/search/details.php/12799/summ
- ↑ http://www.habitas.org.uk/InvertebrateIreland/species.asp?item=4451
- ↑ Glöer P. & Meier-Brook C. (2003) Süsswassermollusken. DJN, pp. 134, strana 109, ISBN 3-923376-02-2
- ↑ http://www.anemoon.org/anm/voorlopige-kaarten/zoetwatermollusken/wetenschappelijk
- ↑ http://www.iop.krakow.pl/pckz/opis.asp?id=127&je=pl
- ↑ [1] Archivováno 12. 3. 2007 na Wayback Machine. citováno 16. února 2007
- ↑ Juřičková L., Horsák M. & Beran L., 2001: Check-list of the molluscs (Mollusca) of the Czech Republic. Acta Soc. Zool. Bohem., 65: 25-40.
- ↑ Red List of the molluscs (Mollusca) of the Czech Republic http://mollusca.sav.sk/malacology/redlist.htm
- ↑ PERLORODKA JE DEŠTNÍKOVÝ DRUH
