Ł
| Znak | Ł | ł | ||
|---|---|---|---|---|
| Název v Unicodu | Latin capital letter L with stroke | Latin small letter l with stroke | ||
| Kódování | dec | hex | dec | hex |
| Unicode | 321 | U+141 | 322 | U+142 |
| UTF-8 | 197 129 | c5 81 | 197 130 | c5 82 |
| Číselná entita | Ł | Ł | ł | ł |
| Názvová entita | Ł | ł | ||
| ISO-8859-16 | 163 | a3 | 179 | b3 |
| ISO-8859-13 | 217 | d9 | 249 | f9 |
| ISO-8859-2 | 179 | b3 | 163 | a3 |
| EBCDIC 870 | 186 | ba | 154 | 9a |
| Windows-1257 | 217 | d9 | 249 | f9 |
| Windows-1250 | 163 | a3 | 179 | b3 |
| CP852 | 157 | 9d | 136 | 88 |
| CP775 | 173 | ad | 136 | 88 |
| CP773 | 173 | ad | 136 | 88 |
Ł (přeškrtnuté L, L s šikmou čárkou)[1] je souhláska, šestnácté písmeno polské abecedy a písmeno kašubské, slezské, dolnolužické, hornolužické abecedy a běloruské a ukrajinské latinky. Obsahují je i neslovanské abecedy, a to benátská a vilamovská, abecedy inuitských dialektů inupiat a inuktitut, z indiánských jazyků je zahrnuto v abecedách zunijštiny, tivštiny a celé řady jazyků na-dené, např. navažštiny. Písmeno ł se také využívá v přepisu thajštiny do latinky podle ISO 11940. V západoslovanských jazycích navazuje na praslovanskou nonpalatální souhlásku (viz temné l). Ve většině ostatních jazyků písmeno představuje neznělou alveolární laterální frikativu nebo podobný zvuk. V polštině se vyslovuje [w] (podobně jako anglické w) nebo [ɫ].
Reference
- ↑ BRINGHURST, Robert. Elementarz stylu w typografii. II. vyd. Krakov: D2D.PL, 2008. ISBN 978-83-927308-0-4. S. 347.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ł na Wikimedia Commons - (anglicky) Polská diakritika: Šikmá čárka
