Plamen Orešarski
| Plamen Orešarski | |
|---|---|
 Plamen Orešarski | |
| 52. předseda vlády Bulharska | |
| Ve funkci: 29. května 2013 – 6. srpna 2014 | |
| Prezident | Rosen Plevneliev |
| Předchůdce | Marin Rajkov (úřadující) |
| Nástupce | Georgi Bliznaški |
| Ministr financí | |
| Ve funkci: 17. srpna 2005 – 27. července 2009 | |
| Předseda vlády | Sergej Stanišev |
| Předchůdce | Milen Veltčev |
| Nástupce | Simeon Djankov |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nestraník (podporován Socialistickou stranou) |
| Narození | 21. února 1960 (64 let) Dupnica,  Bulharsko |
| Choť | Elka Georgieva Orešarská |
| Děti | Desislav Orešarski |
| Alma mater | Univerzita národní a světové ekonomie v Sofii |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | ekonom |
| Commons | Plamen Oresharski |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plamen Orešarski, bulharsky Пламен Василев Орешарски, Plamen Vasilev Orešarski, (* 21. února 1960 Dupnica) je bulharský ekonom a bezpartijní politik, mezi roky 2013–2014 předseda vlády Bulharska, dvoukoaličního kabinetu zformovaného po květnových parlamentních volbách konaných téhož roku. V letech 2005–2009 zastával úřad ministra financí ve vládě premiéra Sergeje Staniševa.
Osobní život
Narodil se roku 1960 v bulharském městě Dupnica, ležícím na jihozápadě země. Vyjma rodné bulharštiny hovoří anglicky a rusky.[1] V roce 1985 absolvoval sofijskou Univerzitu národní a světové ekonomie. V letech 1988–1992 pokračoval postgraduálním studiem. Disertační práce nesla název Investice a investiční analýza.[2]
Od roku 1993 působil jako ředitel odboru finanční správy a dluhů na ministerstvu financí. V letech 1995–1997 zasedal v řídící radě bulharské burzy cenných papírů. Další tři roky byl členem správní rady bankovního domu UniCredit Bulbank.[3]
Politická kariéra
Po nástupu Ivana Kostova do úřadu předsedy vlády v roce 1997, se stal náměstkem ministra financí. Na tomto postu působil až do parlamentních voleb 2001, kdy se rozhodl přednášet na Vyšším institutu financí a ekonomie.
V roce 2003 se stal kandidátem Unie demokratických sil (SDS) na křeslo primátora Sofie a tuto stranu téhož roku opustil. Roku 2004 byl členem odborné komise, která zpracovala zprávu o stavu ekonomiky pro prezidenta republiky Georgi Parvanova.[4]
Ministr financí
V srpnu 2005 se vrátil do aktivní politiky, když přijal křeslo ministra financí v trojkoaličním kabinetu vedeném socialistickým předsedou vlády Sergejem Staniševem.[5] Úřadu opustil v červenci 2009 s koncem vlády a příchodem nového premiéra Bojka Borisova.
Poslanec
V parlamentních volbách 2009 byl zvolen na kandidátce Socialistické strany do parlamentu ve volebním obvodu ležícím v Burgasu.[6][7]
Předseda vlády
Parlamentní volby v květnu 2013 proběhly dříve než v plánovaném termínu pro lidové demonstrace a únorovou demisi Borisova kabinetu. Vyústily v nerozhodný výsledek, když vítězná Strana Občanů za evropský rozvoj Bulharska (GERB, 97 mandátů) volebního lídra Borisova nenašla koaličního partnera (Borisov odmítl nabídku jmenování premiérem). Sestavením vlády se tak ujala druhá v pořadí Socialistická strana (BSP, 84 mandátů), které ovšem s koaličním subjektem reprezentujícím tureckou menšinu – Hnutím za právo a svobou (DPS, 36 mandátů), chyběl jeden hlas k parlamentní většině.
Kandidátem na premiéra se stal nestraník Orešarski, nominovaný socialisty. Prezident republiky Rosen Plevneliev jej v květnu pověřil vedením koaličních jednání. Část opozice, včetně zelených, zorganizovala ostré protesty proti nově formující se vládě,.[8] Kabinet tak byl ustaven s jednou výměnou, když Ivan Danov nahradil na postu ministra investičních projektů původně navrženého Kalina Tiholova.[9] Dvoukoaliční Orešarského vláda BSP a DPS, s poměrem křesel 14:3 a nestranickým premiérem, získala důvěru parlamentu 29. května 2013, když pro nového předsedu vlády hlasovalo 120 z 217 přítomných poslanců. Naopak 97 členů opozičního uskupení GERB bylo proti.[10] Vznik menšinové vlády umožnil čtvrtý parlamentní subjekt, nacionalisté zformovaní v Atace, jejichž zákonodárci snížili kvórum odchodem ze sálu.[11]
Dne 23. července 2014 rezignoval na svou funkci.[12] Následně působil v premiérské funkci v demisi, než jej v srpnu téhož roku vystřídal univerzitní profesor a bývalý socialistický poslanec Georgi Bliznaški v čele prozatímní vlády.
Soukromý život
Manželkou je kardioložka Elka Georgieva Orešarská, s níž má syna[1] Desislava.[13]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Plamen Oresharski na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Пламен Орешарски профил и биография. personi.dir.bg. personi.dir.bg, not specified. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-31. (bulharsky)
- ↑ Lilov, s. 381.
- ↑ Кой, кой е в кабинета "Орешарски. novjivot.info. novjivot.info, 28 May 2013. Dostupné online [cit. 2014-01-14]. (bulharsky)
- ↑ Lilov, s. 382.
- ↑ BBC. "Bulgaria coalition deal ends row". 15 August 2005. Retrieved on 25 May 2013.
- ↑ Plamen Vasilev Oresharski (biography) (bulharsky), BSP Burgas
- ↑ BSP presented the leaders of lists for national parliament Archivováno 14. 10. 2009 na Wayback Machine. (bulharsky), BSP, May 26, 2009
- ↑ Bulgarians to Protest 'Mafia' Cabinet Proposal, Novinite, May 28, 2013
- ↑ In Oresharski cabinet prof. Ivan Danov changes Tiholov! (bulharsky) Archivováno 24. 3. 2016 na Wayback Machine., Maritza, 28 May 2013
- ↑ Bulgaria: Naming of Prime Minister Ends Stalemate. The New York Times. May 30, 2013. Dostupné online [cit. May 30, 2013].
- ↑ Bulharsko má novou vládu. Premiérem nadstraník Orešarski. Týden.cz [online]. 2013-05-29 [cit. 2014-04-27]. Dostupné online.
- ↑ Bulharský premiér Orešarski rezignoval. Uvolnil tím cestu k předčasným volbám. IHNed.cz [online]. 2014-07-23 [cit. 2014-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Годината на тримата премиери: Борисов-Райков-Орешарски - 71:78:214. www.cross.bg. Pressa Daily, 30 December 2013. (only available in print in the case of the Pressa edition) Dostupné online [cit. 2013-12-31]. (bulharsky)
Literatura
- LILOV, Grigor. Най-богатите българи. 1. vyd. Sofia: „Кайлас” ЕООД, 2013. ISBN 978-954-92098-9-1. (bulharsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plamen Orešarski na Wikimedia Commons
