Karel Bedřich Schönborn
| Karel Bedřich Schönborn | |
|---|---|
 Erb rodu Schönbornů | |
| Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1881 – 1908 | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1870 – 1872 | |
| Ve funkci: 1883 – 1901 | |
| Narození | 10. dubna 1840 Praha |
| Úmrtí | 29. května 1908 (ve věku 68 let) Nový Kostel |
| Choť | Johana z Lobkovic (od 1861) Zdenka ze Šternberka (od 1875) |
| Rodiče | Ervín Damián Hugo ze Schönbornu a Kristýna Marie z Brühlu |
| Děti | Ervín ze Schönbornu Jan Nepomuk ze Schönbornu Maria Bedřich Karel ze Schönbornu Josef ze Schönbornu Maria František ze Schönbornu Kristýna ze Schönbornu Tereza ze Schönbornu Zdenko Maria Karel ze Schönbornu Maria Vojtěch Ervín ze Schönbornu |
| Profese | politik, majitel panství, daňový inspektor a velkostatkář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Bedřich Josef hrabě Schönborn (Karl Friedrich Josef August Maria Franz Erwein Graf Schönborn) (10. dubna 1840, Praha – 29. května 1908, Nový Dvůr) byl česko-rakouský šlechtic, politik a velkostatkář. Byl dlouholetým poslancem českého zemského sněmu a dědičným členem rakouské Panské sněmovny. Vlastnil několik velkostatků v západních a severních Čechách, v Praze byl jeho majetkem Schönbornský palác na Malé Straně (dnešní sídlo velvyslanectví USA v České republice). Významného postavení v různých sférách veřejného života Rakouska-Uherska dosáhli jeho mladší bratři Bedřich (1841–1907), František (1844–1899) a Vojtěch (1854–1924).
Životopis
Pocházel ze starého německého rodu Schönbornů připomínaného od 13. století v Porýní. Patřil k nejmladší tzv. české větvi usazené od 18. století v Čechách.[1] Narodil se v Praze jako nejstarší syn hraběte Ervína Damiána Schönborna (1812–1881) a jeho manželky Kristýny, rozené hraběnky Brühlové (1817–1902), významné představitelky ženského emancipačního hnutí v Čechách. Karel Bedřich od roku 1859 sloužil v rakouské armádě, do výslužby odešel již po dvou letech v hodnosti nadporučíka. Později se věnoval politice a byl dlouholetým poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii (1870-1872 a 1883-1901)[2]. Jako majitel fideikomisu byl od roku 1881 také dědičným členem rakouské panské sněmovny. Z čestných hodností dosáhl titulu c. k. komořího.[3] Zastával také funkce v různých organizacích, byl prezidentem Jednoty katolicko-politické v království Českém (1895-1905) a později prezidentem Katolické besedy. Kromě toho byl předsedou okresního zastupitelstva v Přešticích, které se nacházely na jeho velkostatcích v západních Čechách.
Majetkové a rodinné poměry
Po otci zdědil několik velkostatků v západních a severních Čechách. Jižně od Plzně vlastnil Dolní Lukavici, Příchovice a Malesice, od Plzně na sever vlastnil Nekmíř, na Litoměřicku mu patřil statek Dlažkovice se zámkem Skalka. Všechny velkostatky zahrnovaly přibližně 9 000 hektarů půdy, největší podíl připadal na panství Dolní Lukavice, k němuž patřilo přes 5 500 hektarů půdy, z toho téměř polovina lesů. K lukavickému velkostatku patřilo také několik průmyslových provozů, pivovar, mlýn a lihovar v Přešticích, pivovar v Dolní Lukavici, jehož hodnota byla koncem 19. století vyčíslena na téměř tři milióny zlatých.[4] V letních měsících rodina nejčastěji pobývala na zámku Malesice, v zimě byl sídlem Schönbornský palác v Praze na Malé Straně. Karel se hospodaření příliš nevěnoval, žil nákladným společenským životem a velkostatky postupně zadlužoval.[5] Krátce před jeho smrtí byla na majetek uvalena vnucená správa (1907).
Karel Schönborn byl dvakrát ženatý, obě jeho manželky pocházely ze starých českých rodin. Poprvé se oženil v roce 1861 na zámku Konopiště s princeznou Johannou Lobkovicovou (1840–1872), dámou Řádu hvězdového kříže a dcerou prince Jana Nepomuka Lobkowicze. Johanna zemřela krátce po porodu pátého potomka ve věku 32 let. Tři roky po ovdovění uzavřel v roce 1875 druhý sňatek na zámku Březina s hraběnkou Zdenkou ze Šternberka (1846–1915), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z druhého manželství se narodily další čtyři děti.[6] Nejstarší syn Ervín (1862–1882) zemřel v devatenácti letech ve Francii, dědicem majetku se stal druhorozený syn Jan Nepomuk (1864–1912), za nějž došlo k pronajímání průmyslových podniků na západočeských velkostatcích i částí pražského paláce. Další synové sloužili v armádě a ve státní správě, kvůli zadlužení rodového majetku se ale potýkali s problematickým hmotným zajištěním. Kvůli neutěšeným finančním poměrům zůstala neprovdaná dcera Terezie (1878–1949), starší dcera Kristina (1872–1918) se provdala za prince Bedřicha Schwarzenberga z orlické linie Schwarzenbergů a žila s ním na zámku v Tochovicích.
Karlův mladší bratr Bedřich Ervín (1841–1907) byl místodržitelem na Moravě (1881–1888) a poté ministrem spravedlnosti v rakouské vládě (1888–1895). Další bratr František de Paula (1844–1899) byl kardinálem a pražským arcibiskupem. Ve veřejném životě v Čechách se angažoval také nejmladší bratr Vojtěch (Adalbert, 1854–1924).
Přímým potomkem Karla Bedřicha je prapravnuk Christoph Schönborn (*1945), kardinál a vídeňský arcibiskup.
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000); heslo Schönborn, s. 33–34 ISBN 80-7185-338-0
- ↑ Zápis ze schůze českého zemského sněmu 30. srpna 1870 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 216 dostupné online
- ↑ Přehled majetku Karla Bedřicha Schönborna in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 507–511 dostupné online
- ↑ LANG, Martin: Venkovské baroko. Barokní zámky, příběhy a lidské osudy; Přeštice, 2014; s. 21–22 ISBN 978-80-260-5749-9
- ↑ Rodina Karla Bedřicha Schönborna in: Gothaischer Hofkalender; Gotha, 1892; s. 198–199 dostupné online
Literatura
- HAUBERT, Jan: Rodinný archiv Schönbornů III. linie; Státní oblastní archiv v Plzni, 1973; 44 s. dostupné online
- POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Brandýs nad Labem, 2005; s. 378–387 ISBN 80-85955-29-6