Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty
| Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty | |
|---|---|
 Mikuláš Esterházy v roce 1762 | |
| 5. kníže Esterházy a majorátní pán Esterházyů | |
| Ve funkci: 18. březen 1762 – 28. září 1790 | |
| Předchůdce | Pavel II. Antonín Esterházy z Galanty |
| Nástupce | Antonín I. Esterházy z Galanty |
| Císařský velvyslanec v Rusku | |
| Ve funkci: 1753 – 1761 | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Předchůdce | Johann Franz von Pretlack |
| Nástupce | Florimond Claude z Mercy-Argenteau |
| Císařský vyslanec v Sasku a Polsku | |
| Ve funkci: 1742 – 1747 | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Předchůdce | Jan Josef Khevenhüller-Metsch |
| Nástupce | František Filip ze Šternberka |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Hodnost | polní maršál |
| Narození | 18. prosince 1714 Vídeň Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 28. září 1790 (ve věku 75 let) Vídeň Habsburská monarchie |
| Choť | (1737) Marie Alžběta Ungnadová z Weissenwolffu (1718–1790) |
| Rodiče | Josef I. Esterházy z Galanty (1688–1721) a Marie Oktavia z Gilleisu (1688–1762) |
| Děti | 1. Antonín I. (1738–1794) 2. Marie Anna, provd. Grasalkovičová (1739–1820) 3. Kristýna (1740–1787) 4. Mikuláš (1741–1809) 5. Ferdinand (1747–1747) 6. Alžběta (1751–1751) |
| Příbuzní | Pavel II. Antonín Esterházy z Galanty a Maria Josefa Esterházyová z Galanty (sourozenci) Antonín III. Grasalkovič, Maria Anna Grasalkovičová[1] a Alžběta Grasalkovičová[1] (vnoučata) |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1765 rakouský Řád zlatého rouna (č. 774) |
| Commons | Nikolaus I, Prince Esterházy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty (německy Nikolaus I. Josef Esterházy de Galantha, maďarsky Esterházy (I.) Miklós József; 18. prosince 1714, Vídeň – 28. září 1790 tamtéž), zvaný „Nádherný“ byl nejdříve hrabě, později pátý kníže uherského šlechtického rodu Esterházyů. Byl velkorysým mecenášem umění, na jeho dvoře působil např. hudební skladatel Joseph Haydn.
Život
Kariéra
Mikuláš, podobně jako mnoho dalších členů jeho rodu, nastoupil vojenskou kariéru. V roce 1753 se stal majitelem Andrássyho pěšího pluku (č. 33) a později dosáhl hodnosti polního maršála. Teprve po smrti svého staršího bratra Pavla II. Antonína v roce 1762 mu bylo povoleno užívat knížecí titul coby nová hlava rodu.
V roce 1764 byl jmenován kapitánem uherské tělesné stráže a při korunovaci Josefa II. ve Frankfurtu nad Mohanem vystupoval jako takzvaný korunovační velvyslanec. Jako mnoho jeho předchůdců byl také on jmenován v roce 1765 rytířem Řádu zlatého rouna.
Když v roce 1778 vypukla válka o bavorské dědictví, Mikuláš rekrutoval ze svých prostředků 1200 vojáků na podporu císaře. V roce 1783 císař rozšířil knížecí důstojnost na všechny mužské i ženské potomky forchtensteinské linie Esterházyů.
Rodina
4. března 1737 se Mikuláš oženil s hraběnkou Marií Alžbětou Ungnadovou z Weissenwolffu (1718–1790), dcerou říšského hraběte Ferdinanda z Weissenwolffu. Měli spolu šest dětí.
Mecenáš a dvořan
Jeho přezdívka „nádherný“ či „velkolepý“ se odvozuje od nákladného dvora, který si ve své rezidenci vydržoval. Josepha Haydna, kterého angažoval už jeho bratr, jmenoval dvorním kapelníkem.
Malý lovecký zámeček ve Fertődu, který asi o 50 let dříve postavil kníže Michal Esterházy, nechal Mikuláš přestavět na velkolepé letní sídlo Esterháza. Velkoryse přestavěný zámek a barokní zahrady se od té doby často nazývají maďarské Versailles. V létě roku 1773 Mikuláš ve svém sídle hostil císařovnu Marii Terezii, již překvapil oslnivou oslavou a jízdou na „saních po cestách vysypaných solí“. Nicméně nákladný životní styl knížete se také odrazil v účetnictví. Gigantický dluh 3,8 milionu zlatých zanechal kníže svému synovi a nástupci Antonínovi I.
Kníže Mikuláš Josef Esterházy z Galanty zemřel ve Vídni 28. září 1790.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. Joseph Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.
Literatura
- Constantin von Wurzbach: Eßterházy von Galántha, Nikolaus Joseph Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 4. Theil. Verlag der typogr.-literar.-artist. Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1858, S. 103 a násl. (digitalizováno)
- Wilhelm Edler von Janko: Esterházy von Galántha, Nikolaus Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387.
- Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Nikolaus Joseph (Miklós) Graf (ab 1762 Fürst). In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 661 a násl. (digitalizováno)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty na Wikimedia Commons
