Mkrtič Armen
| Mkrtič Armen | |
|---|---|
 Spisovatelova pamětní deska v Jerevanu | |
| Rodné jméno | Մկրտիչ Գրիգորի Հարությունյան a Մկրտիչ Գրիգորի Ալիքյան-Հարությունյան |
| Narození | 27. prosince 1906 Gjumri,  Ruské impérium |
| Úmrtí | 22. prosince 1972 (ve věku 65 let) Jerevan,  Sovětský svaz |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Místo pohřbení | Tokhmakh cemetery |
| Povolání | spisovatel, překladatel, romanopisec, básník, prozaik a povídkář |
| Národnost | arménská |
| Alma mater | Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (1930–1932) |
| Žánr | novela |
| Významná díla | Zázračný pramen |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce (1956) zasloužilý pracovník kultury Arménské SSR (1967) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mkrtič Armen, v arménštině Մկրտիչ Արմեն, vlastním jménem Mkrtič Harutjunjan (27. prosince 1906, Gjumri – 22. prosince 1972, Jerevan), byl sovětský arménský prozaik.
Život
Mrktič Armen se narodil v Gjumri jako syn řemeslníka. V mládí byl aktivní komsomolec, v letech 1937–1945 byl internován pro údajnou protilidovou činnost, po válce byl rehabilitován. Nejprve psal agitační scénky a povídky ze života komsomolců, později novely novely i romány.
Nejznámějším a zřejmě nejlepším jeho dílem je novela Heghnar aghbjur (1935, Hegnařin pramen. česky jako Zázračný pramen), romantický příběh několika nešťastných lásek, odehrávající se v meziválečné době v Gjumri blízko tureckých hranic, kde se střetává arménský a turecký svět a tedy zároveň křesťanská a islámská morálka. Jejími hlavními postavami je stavitel pramenů Mkrtič a jeho krásná žena Hegnar.
Dílo
- Širkanal (1926, Šiřacký kanál), sbírka povídek,
- Komeritakan patmvackner (1929, Komsomolské povídky),
- Gagatneri jerg (1933, Píseň vrcholů), sbírka povídek,
- Heghnar aghbjur (1935, Hegnařin pramen), novela známá i ve zdramatizované, filmové a televizní podobě,
- Aradžín patkommer (1934, První komsomolci), román,
- Jasva (1953), novela,
- Voske hndzal (1957, Zlatá číše), novela.
Filmové adaptace
- Heghnar aghbjur (1971), sovětský film v arménském jazyce, režie Arman Manarjan
Česká vydání
- Zázračný pramen, Odeon, Praha 1968, přeložila Ludmila Motalová (již roku 1966 byl překlad zdramatizován Václavem Cibulou jako rozhlasová hra pod názvem Čas na zázrak)
Literatura
- Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1976, str. 191
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mkrtič Armen na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mkrtič Armen
