Přeskočit na obsah

Národní park Torres del Paine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Torres del Paine
IUCN kategorie II (Národní park)
Cuernos del Paine od jezera Pehoé
Základní informace
Vyhlášení1959
Nadm. výška579 m n. m.
Rozloha2400 km2
SprávaCorporación Nacional Forestal
Poloha
StátChileChile Chile
RegionMagallanes a Chilská Antarktida
Souřadnice
Geodata (OSM)OSM, WMF
Torres del Paine
Torres del Paine
Další informace
Webwww.parquetorresdelpaine.cl/en
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Torres del Paine je chilský národní park, který byl v roce 1978 prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO. Nachází se v nejjižnějším chilském regionu Magallanes a Chilská Antarktida, asi 90 km severně od města Puerto Natales a 280 km severozápadně od hlavní města regionu, Punta Arenas. Od hlavního města Santiaga de Chile je vzdálen jižně asi 2500 km vzdušnou čarou. Na východě hraničí s argentinským národním parkem Los Glaciares. V nejvyšších partiích parku se nachází část Jihopatagonského ledovcového pole. Park je přístupný celoročně, každý rok jej navštíví skoro 100 000 turistů. S rozlohou 242 242 hektarů se jedná o jeden z největších národních parků Chile, a také údajně o jeden z nejhezčích. Na mnoha desítkách kilometrů cest v nadmořských výškách od 50 do 3000 metrů lze vidět pštrosy nandu, lamy guanako či kondory.

Mezi nejpopulárnější místa národního parku patří masivy Torres del Paine, Cuernos del Paine a Paine Grande, jezera Pehoé, Nordenskjöld, Sarmiento a Lago Grey a ledovec Grey.

V roce 1969 na některé vrcholy v oblasti vystoupila první československá expedice do chilských And, jeden z vrcholů na území parku byl na počest domovského města pojmenován Cerro Ostrava.[1]

Dne 17. února 2005 v parku způsobil český turista Jiří Šmiták svou neopatrností a souhrou nešťastných náhod při manipulaci s benzínovým vařičem[2] rozsáhlý požár a událost byla značně medializována. Zasaženo bylo skoro 6 % chráněného území, muselo být evakuováno přibližně 100 osob. Na obnově požárem zničené části parku se podílelo i Česko.

Galerie

Reference

  1. MARYNČÁKOVÁ, Natálie. Historie a současnost horolezeckého oddílu Vítkovice. Brno, 2017 [cit. 2021-11-07]. 145 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Vedoucí práce Taťána Straková. s. 67–70. Dostupné online.
  2. SOLUTION, Horydoly.cz, Next Generation. Národní park jsem zapálil, ale byla to nešťastná náhoda. www.horydoly.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy