Přeskočit na obsah

Hroznovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Jak číst taxoboxHroznovec
alternativní popis obrázku chybí
Hroznovec hroznatý (Exochorda racemosa)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodhroznovec (Exochorda)
Lindl., 1858
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace hroznovce hroznatého z roku 1854

Hroznovec (Exochorda) je rod rostlin z čeledi růžovité. Je rozšířen v Asii a zahrnuje (podle taxonomického pojetí) jeden nebo několik druhů. Jsou to opadavé keře s jednoduchými střídavými listy a bílými, nápadnými květy. Plodem je tobolka vznikající z pěti spojených plodolistů. Hroznovce jsou pěstovány jako okrasné keře s nápadnými květy. Nejčastěji se vysazují jako solitéry. Byla vyšlechtěna i řada okrasných kultivarů.

Hroznovce jsou opadavé, rozkladité nebo vzpřímené keře, dorůstající výšky až 3 metry. Mladé větévky jsou hranaté a lysé. Zkrácené, kolcové větévky chybějí. Zimní pupeny jsou vejcovité, kryté několika střechovitě se překrývajícími šupinami, téměř nebo zcela lysé. Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě rozložené, řapíkaté, s eliptickou, podlouhlou nebo podlouhle obvejčitou čepelí, celokrajné nebo v horní polovině čepele pilovité, obvykle bez palistů. Květy jsou oboupohlavné, rozvíjející se společně s listy, 2,5 až 5 cm široké, s češulí, složené do vrcholových hroznů. Kalich je složen z 5 krátkých a širokých lístků. Koruna je bílá, složená z 5 obvejčitých až téměř okrouhlých, na bázi nehetnatých korunních lístků. Tyčinek je 15 až 30, vyrůstají na okraji žláznatého disku a jsou kratší než koruna. Semeník je svrchní, srostlý z 5 plodolistů, hluboce brázditý a nese 5 volných čnělek. Plodem je pětižeberná tobolka (přesněji coccetum), obsahující několik křídlatých semen.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Počet druhů uváděných u rodu hroznovec je dosud neustálený. Zpravidla jsou uznávány 4 druhy, které jsou někdy spojovány do jednoho široce pojatého druhu, Exochorda racemosa. Rod je rozšířen v Asii a má disjunktní areál, zahrnující Čínu, Koreu, ruský Dálný východ (Přímořský kraj) a Střední Asii.[1]

Taxonomie a historie

[editovat | editovat zdroj]

První hroznovec pro vědu objevil britský cestovatel a sběrač rostlin Robert Fortune v roce 1846 během své první cesty do Číny. Během pobytu v provincii Če-ťiang ve východní Číně si povšiml pohledného keře s dlouhými hrozny bílých květů. V roce 1847 jej popsal John Lindley jako druh muchovníku, Amelanchier racemosa. O několik let později, v roce 1854, jej William Jackson Hooker přeřadil do rodu tavolník pod názvem Spiraea grandiflora. Hroznovec je tavolníkům dosti podobný, má však jiný charakter plodů, které jsou dřevnaté a obsahují křídlatá semena. V roce 1858 proto John Lindley nakonec přeřadil tento druh do nového rodu jako Exochorda grandiflora. Protože však druhové jméno racemosa má podle pravidel botanické nomenklatury přednost, publikoval Alfréd Rehder v roce 1913 platné jméno Exochorda racemosa. Postupně bylo v rámci rodu popsáno asi 7 druhů.[2][3] V roce 1998 byla vydána taxonomická studie, která rozdělení rodu Exochorda na více druhů zpochybňuje a považuje všechny tyto druhy za součást jediného, silně variabilního druhu, Exochorda racemosa, s reliktním, disjunktním areálem.[2] Taxonomie však nebyla dosud sjednocena a různé zdroje udávají různé počty druhů.

V rámci čeledi Rosaceae je rod Exochorda výjimečný křídlatými semeny v tobolkách. Jeho pozice v rámci čeledi byla dlouho nevyjasněná a nejčastěji byl řazen do podčeledi Spiraeoideae. V současné taxonomii je řazen do podčeledi Amygdaloideae, kde spolu s dalšími dvěma příbuznými rody (Oemleria a Prinsepia) tvoří tribus Exochordeae.[4]

Exochorda × macrantha 'The Bride'

Význam a pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Hroznovce jsou pěstovány jako okrasné keře, ceněné zejména pro krásné hrozny květů, rozvíjejících se v květnu. Dekorativní jsou i plody, které zůstávají na keřích i v zimě. Vysazují se zejména jako solitéry, některé druhy či kultivary lze použít i na volně rostoucí nebo stříhaný živý plot. Vyžadují světlé nebo polostinné stanoviště a půdu bohatší na živiny. Množí se zejména výsevem semen, lze ale i řízkovat a hřížit.[7]

  1. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b FANGYOU, Gao; VAN DER MAESEN, L. J. G. Exochorda: Five Species Or One?: A Biosystematic Study of the Rosaceous Genus Exochorda.. [s.l.]: Wageningen Agricultural Univ., 1998. (anglicky) 
  3. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. XIANG, Yezi et al. Evolution of Rosaceae fruit types based on nuclear phylogeny in the context of geological times and genome duplication.. Molecular Biology and Evolution. Nov. 2016, čís. 34(2). Dostupné online. 
  5. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  6. Dendrologie online: Exochorda [online]. Dostupné online. 
  7. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]