Bosenská církev

Bosenská církev
Bosenská církev
	Stećak - náhrobek příslušníka Bosenské církve
Vznik
Datum	14. století)
Místo	Bosna
Registrace v ČR
	(dosud neregistrováno)
Statutární orgán
	(neexistuje)
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bosenská církev (bosensky: Crkva bosanska/Црква босанска) byla nezávislá křesťanská církev ve středověké Bosně. Římskokatolickou i pravoslavnou církví která byla považována za kacířskou.

Historikové ji tradičně spojují s bogomilstvím, i když tento názor byl zpochybněn a nyní je odmítán většinou odborníků. Přívrženci této církve se sami nazývali krstjani (křesťané) nebo dobri Bošnjani (dobří Bosňané). Organizace a přesvědčení církve je často špatně chápáno, protože po členech církve zůstalo velmi málo záznamů a celá filozofie církve je dochována hlavně z vnějších zdrojů, především ze záznamů římskokatolické církve.

Monumentální náhrobky zvané stećci, které se běžně zhotovovaly ve středověké Bosně a Hercegovině, stejně tak v Chorvatsku, Srbsku a Černé Hoře, jsou obvykle spojovány právě s Bosenskou církví.

Nejvýznamnějším rukopisem spojeným s Bosensku církví je Hvalův sborník z roku 1404.

Pozadí

Schizma

Křesťanské mise vedené z Říma a Konstantinopole zavítaly na Balkán v 9. století. Během nich byly christianizování jižní Slované a určily se hranice mezi Svatým stolcem a Konstantinopolským patriarchátem. V Chorvatsku v oblasti Dalmácie se tak rozšířila římskokatolická církev, zatímco v Srbsku se rozšířilo pravoslaví. Mezi těmito státy ležela hornatá Bosna, která patřila pod správu Říma, avšak katolismus zde nikdy neměl silný vliv kvůli organizaci a špatné komunikaci. Středověká Bosna tak byla nazývána "nikomu nepatřící zemí" mezi dvěma církvemi, čímž získalo toto místo unikátní náboženskou historii a nezávislost na ostatních církví.

Římskokatolická církev a pravoslaví měli převahu v různých částech dnešní Bosny a Hercegoviny; následníci římskokatolické církve byli povětšinou na západě, severu a ve středu Bosny, zatímco pravoslaví se rozvinulo v Zachlumii (dnes ležící v Hercegovině) a podél východních bosenských hranic. To vše se změnilo v polovině 13. století, kdy Bosenská církev měla převahu nad římskokatolickou. Zatímco Bosna byla především katolická, v hlubokém středověku byl bosenským biskupem jmenován zástupce Bosenské církve. Zatímco papežství trvalo na užívání latiny jako liturgického jazyka, bosenští katolíci si zachovali církevní slovanský jazyk.

Abjurace a křížové výpravy

Vukan, vládce Duklji, napsal papeži Inocenci III. v roce 1199, že Kulin, vládce Bosny, se stal kacířem spolu se svou ženou, sestrou a dalšími příbuzným a k nim se přidalo 10 tisíc Bosňanů. Arcidiecéze splitsko-makarská chtěla mít Bosnu pod kontrolou a přidala se k Vukanovi a obvinila aricbiskupa z Ragusy, že zanedbal své povinnosti v Bosně. Emeric Uherský této příležitosti využil a snažil se také získat větší moc nad územím Bosny. Další obvinění vůči Kulinovi o ukrývání kacířů byla vznášena až do roku 1202. V roce 1203 se Kulin vzdal funkce, aby zamezil nebezpečí ze zahraničí. Církevní sjezd se konal na jeho přání 6. dubna. Následně po abjuraci Bilino Polje Kulin uspěl v udržení si vlivu na Bosnu a pod acidiecézí Ragusanu snížil vliv Uherska. Zdá se, že chyby, které Bosňané v Bilino Polje utrpěli, byly spíše praktickými chybami, které pramenily z nevědomosti, než z kacířských doktrín.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bosnian Church na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bosenská církev na Wikimedia Commons