Marburg Open
Marburg Open | |
---|---|
Založeno | 1999 |
Místo | Marburg Německo |
Dějiště | Tennis-Verein 1965 Marburg |
Souřadnice | 50°49′ s. š., 8°46′ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 32 dvouhra (30 kval.) / 16 čtyřhra |
Prize money | 15 000 USD |
Období | červen a červenec |
Ředitel | Heiko Kampl |
ITF World Tennis Tour | |
1999–2009 | Futures (okruh ITF) |
2010–2018 | Challenger €42 500+H |
2019– | ITF World Tennis Tour |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marburg Open je profesionální tenisový turnaj mužů konaný v německém Marburgu, ležícím ve spolkové zemi Hesensko. Založen byl v roce 1999 jako událost Futures na mužském okruhu ITF. V sezónách 2010–2018 se řadil do kvalitativně vyšší úrovně mužského tenisu – ATP Challenger Tour, aby v roce 2019 opět přešel do nižšího okruhu ITF World Tennis Tour s dotací 15 tisíc dolarů.[1]
Probíhá v červnovém a červencovém termínu na otevřených antukových dvorcích. Dějištěm se stal tenisový klub Tennis-Verein 1965 Marburg v ulici Willy-Mock-Straße.
Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Celková dotace v letech 2017–2018 činila 42 500 eur a hráči měli zajištěnu tzv. Hospitality. V čele turnaje stál ředitel Heiko Kampl.[2]
Přehled finále
Dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
2010 | Simone Vagnozzi | Ivo Minář | 2–6, 6–3, 7–5 |
2011 | Björn Phau | Jan Hájek | 6–4, 2–6, 6–3 |
2012 | Jan Hájek | Andreas Haider-Maurer | 6–2, 6–2 |
2013 | Andrej Golubjev | Diego Schwartzman | 6–1, 6–3 |
2014 | Horacio Zeballos | Thiemo de Bakker | 3–6, 6–3, 6–3 |
2015 | Íñigo Cervantes | Nils Langer | 2–6, 7–6(7–3), 6–3 |
2016 | Jan Šátral | Marco Trungelliti | 6–2, 6–4 |
2017 | Filip Krajinović | Cedrik-Marcel Stebe | 6–2, 6–3 |
2018 | Juan Ignacio Londero | Hugo Dellien | 3–6, 7–5, 6–4 |
2019 | Louis Wessels | Jesper de Jong | 7–6(7–4), 7–6(7–5) |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
2010 | Matthias Bachinger Denis Gremelmayr |
Guillermo Olaso Grega Žemlja |
6–4, 6–4 |
2011 | Federico del Bonis Horacio Zeballos |
Martin Emmrich Björn Phau |
7–6(7–3), 6–2 |
2012 | Mateusz Kowalczyk David Škoch |
Denis Macukevič Mischa Zverev |
6–2, 6–1 |
2013 | Andrej Golubjev Jevgenij Koroljov |
Jesse Huta Galung Jordan Kerr |
6–3, 1–6, [10–6] |
2014 | Jaroslav Pospíšil Franko Škugor |
Diego Schwartzman Horacio Zeballos |
6–4, 6–4 |
2015 | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop |
Tobias Kamke Simon Stadler |
6–1, 7–5 |
2015 | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop |
Tobias Kamke Simon Stadler |
6–1, 7–5 |
2016 | James Cerretani Philipp Oswald |
Miguel Ángel Reyes-Varela Max Schnur |
6–3, 6–2 |
2017 | Máximo González Fabrício Neis |
Rameez Junaid Ruan Roelofse |
6–3, 7–6(7–4) |
2018 | Fabrício Neis David Vega Hernández |
Henri Laaksonen Luca Margaroli |
4–6, 6–4, [10–8] |
2019 | Vasile Antonescu Patrick Grigoriu |
James Frawley Mats Rosenkranz |
7–6(7–5), 4–6, [10–6] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marburg Open na anglické Wikipedii.
- ↑ M15 Marburg [online]. ITF World Tennis Tour [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Marburg Open sind das einzige ATP Turnier während der ersten Wimbledon Woche [online]. Tennis-Verein 1965 Marburg [cit. 2016-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16.
Externí odkazy
- (německy) Marburg Open Archivováno 28. 6. 2013 na Wayback Machine. – oficiální stránky
- (anglicky) Marburg Open na stránkách ATP Tour