Přeskočit na obsah

Marburg Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marburg Open

Založeno1999
MístoMarburg NěmeckoNěmecko Německo
DějištěTennis-Verein 1965 Marburg
Souřadnice
Povrchantuka / venku
Soutěže32 dvouhra (30 kval.) / 16 čtyřhra
Prize money15 000 USD
Obdobíčerven a červenec
ŘeditelHeiko Kampl
ITF World Tennis Tour
1999–2009Futures (okruh ITF)
2010–2018Challenger €42 500+H
2019–ITF World Tennis Tour

www.marburg-open.de
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marburg Open je profesionální tenisový turnaj mužů konaný v německém Marburgu, ležícím ve spolkové zemi Hesensko. Založen byl v roce 1999 jako událost Futures na mužském okruhu ITF. V sezónách 2010–2018 se řadil do kvalitativně vyšší úrovně mužského tenisu – ATP Challenger Tour, aby v roce 2019 opět přešel do nižšího okruhu ITF World Tennis Tour s dotací 15 tisíc dolarů.[1]

Probíhá v červnovém a červencovém termínu na otevřených antukových dvorcích. Dějištěm se stal tenisový klub Tennis-Verein 1965 Marburg v ulici Willy-Mock-Straße.

Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Celková dotace v letech 2017–2018 činila 42 500 eur a hráči měli zajištěnu tzv. Hospitality. V čele turnaje stál ředitel Heiko Kampl.[2]

Přehled finále

Dvouhra

Rok vítěz finalista výsledek
2010 Itálie Simone Vagnozzi Česko Ivo Minář 2–6, 6–3, 7–5
2011 Německo Björn Phau Česko Jan Hájek 6–4, 2–6, 6–3
2012 Česko Jan Hájek Rakousko Andreas Haider-Maurer 6–2, 6–2
2013 Kazachstán Andrej Golubjev Argentina Diego Schwartzman 6–1, 6–3
2014 Argentina Horacio Zeballos Nizozemsko Thiemo de Bakker 3–6, 6–3, 6–3
2015 Španělsko Íñigo Cervantes Německo Nils Langer 2–6, 7–6(7–3), 6–3
2016 Česko Jan Šátral Argentina Marco Trungelliti 6–2, 6–4
2017 Srbsko Filip Krajinović Německo Cedrik-Marcel Stebe 6–2, 6–3
2018 Argentina Juan Ignacio Londero Bolívie Hugo Dellien 3–6, 7–5, 6–4
2019 Německo Louis Wessels Nizozemsko Jesper de Jong 7–6(7–4), 7–6(7–5)


Čtyřhra

Rok vítězové finalisté výsledek
2010 Německo Matthias Bachinger
Německo Denis Gremelmayr
Španělsko Guillermo Olaso
Slovinsko Grega Žemlja
6–4, 6–4
2011 Argentina Federico del Bonis
Argentina Horacio Zeballos
Německo Martin Emmrich
Německo Björn Phau
7–6(7–3), 6–2
2012 Polsko Mateusz Kowalczyk
Česko David Škoch
Rusko Denis Macukevič
Německo Mischa Zverev
6–2, 6–1
2013 Kazachstán Andrej Golubjev
Kazachstán Jevgenij Koroljov
Nizozemsko Jesse Huta Galung
Austrálie Jordan Kerr
6–3, 1–6, [10–6]
2014 Česko Jaroslav Pospíšil
Chorvatsko Franko Škugor
Argentina Diego Schwartzman
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–4
2015 Nizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
Německo Tobias Kamke
Německo Simon Stadler
6–1, 7–5
2015 Nizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
Německo Tobias Kamke
Německo Simon Stadler
6–1, 7–5
2016 USA James Cerretani
Rakousko Philipp Oswald
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
USA Max Schnur
6–3, 6–2
2017 Argentina Máximo González
Brazílie Fabrício Neis
Austrálie Rameez Junaid
Jižní Afrika Ruan Roelofse
6–3, 7–6(7–4)
2018 Brazílie Fabrício Neis
Španělsko David Vega Hernández
Švýcarsko Henri Laaksonen
Švýcarsko Luca Margaroli
4–6, 6–4, [10–8]
2019 Rumunsko Vasile Antonescu
Rumunsko Patrick Grigoriu
Austrálie James Frawley
Německo Mats Rosenkranz
7–6(7–5), 4–6, [10–6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marburg Open na anglické Wikipedii.

  1. M15 Marburg [online]. ITF World Tennis Tour [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Marburg Open sind das einzige ATP Turnier während der ersten Wimbledon Woche [online]. Tennis-Verein 1965 Marburg [cit. 2016-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16. 

Externí odkazy