Dělouš
Dělouš | |
---|---|
Nenápadné zbytky obce Dělouš | |
Lokalita | |
Charakter | zaniklá vesnice |
Obec | Ústí nad Labem |
Okres | Ústí nad Labem |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°42′24″ s. š., 13°59′20″ v. d. |
Základní informace | |
Katastrální území | Dělouš |
Dělouš | |
Další údaje | |
Zaniklé obce.cz | 1008 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dělouš (německy Tillisch) je zaniklá vesnice v okrese Ústí nad Labem. Nacházela se jeden kilometr západně od Habrovic na severním okraji Ústí nad Labem. Dělouš zanikla v roce 1967 v důsledku těžby hnědého uhlí.
Název
Původní název vesnice Dělúš je odvozen z osobního jména Dělúch ve významu Dělouchův dvůr. Samotné osobní jméno vycházelo ze slovese dělat nebo dělit. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Dieluss (1419), na Dielussi (1429), „w dielaussy“ (1546), „z Dělouše“ (1533), ve vsi Gelaussi (1584), Tiliss (1615), Tylyss (1618), ve vsi Dielaussij (1628), Tyllyss (1654), Dyllyss (1661), Dilisch (1720) a Tillisch (1787 a 1833).[1]
Historie
První písemná zmínka o Dělouši pochází z roku 1419.[1] Vesnice zanikla roku 1967 v důsledku těžby hnědého uhlí v dole Pankrác.[2]
Přírodní poměry
Území, ve kterém vesnice stávala, je součástí Mostecké pánve a jejího podcelku Chomutovsko-teplická pánev a okrsku Chabařovická pánev.[3] V Quittově klasifikaci podnebí Dělouš stál v mírně teplé oblasti MT9,[3] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 17–18 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 650–750 milimetrů, počet letních dnů je 40–50, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 110 až 130 a sněhová pokrývka zde leží 60–80 dnů v roce.[4]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 147 obyvatel (z toho 67 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci a 143 Němců. Až na tři evangelíky a čtyři lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 181 obyvatel: třináct Čechoslováků, 165 Němců a tři cizince. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také deset evangelíků a pět lidí bez vyznání.[6]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 172 | 190 | 150 | 173 | 172 | 147 | 181 | 66 | 88 |
Domy | 28 | 29 | 29 | 29 | 30 | 30 | 29 | 21 | 24 |
Obecní správa a politika
Po zrušení patrimoniální správy se Dělouš stal obcí v okrese Ústí nad Labem. Při sčítání lidu v roce 1950 patřil do okresu Ústí nad Labem-okolí. Od roku 1961 byl částí obce Úžín. Administrativně byla část obce zrušena k 26. listopadu 1967 a její území bylo připojeno k městské části Ústí nad Labem-město. V letech 1869–1950 k obci patřila osada Kamenice.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Dělouš, Tillisch, s. 378.
- ↑ PIŠTĚK, Milan. Dělouš [online]. www.zanikleobce.cz, 2006-02-20 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. Journal of Maps. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13, čís. 3, s. 427. Dostupné online [PDF online, cit. 2020-07-22]. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 185.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 386.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Ústí nad Labem. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 80, 221.