Tuchomyšl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tuchomyšl
Chybí zde svobodný obrázek
Lokalita
Charakter zaniklé sídlo
Obec Ústí nad Labem
Okres Ústí nad Labem
Kraj Ústecký
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální území Tuchomyšl (5,76 km²)
Nadmořská výška 160 m m n. m.
Tuchomyšl
Tuchomyšl
Další údaje
Zaniklé obce.cz 1011
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tuchomyšl (německy Schönfeld) je zaniklá vesnice, která se nacházela zhruba kilometr západně od Trmicokrese Ústí nad Labem na severu Čech. V polovině sedmdesátých let 20. století postupně zcela zanikla z důvodu rozšiřování povrchové těžby hnědého uhlí. Tuchomyšl ležela v katastrálním území Tuchomyšl o výměře 576,05 hektarů.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1868 zde byla založena Albertova šachta, pozdější Prokop Holý a roku 1872 Otto-Ernestova šachta. Po otevření dolu Barbora III. se vše podřídilo těžbě uhlí. Roku 1966 bylo z katastru obce vyčleněno 76,77 ha pozemků pro těžbu. V roce 1972 byla vyhlášena stavební uzávěra pro obce Tuchomyšl, VykliceLochočice. Roku 1974 byl otevřen velkolom Chabařovice, a tím začal zánik těchto obcí. Byly likvidovány během let 1974 až 1977. Tuchomyšl byla rozlohou největší obec. Rozkládala se na ploše 496 hektarů. V době bourání měla 184 domů a 900 obyvatel, občanskou vybavenost jako nádraží, poštu, školy, kina, sportovní kluby a další.

Na místě zaniklé obce byla 15. června 2001 zahájena rekultivace mokrou cestou (zatápěním), díky které vzniklo jezero Milada.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[2]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Obyvatelé 542 710 817 1 084 1 301 1 299 1 510 1 126 1 141 900
Domy 71 82 87 93 115 124 162 224 202 184

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zbořený kostel sv. Martina – poprvé doložený k roku 1352, byl zbořen spolu s obcí v sedmdesátých letech 20. století. V kostele se nacházel zvon o průměru 40 cm, o němž není známo nic dalšího, a dále zvon s českým nápisem a reliéfy svatého Václava, svatého Ivana a svaté Ludmily. V kostele se nacházely varhany od varhanáře Karla Eisenhuta z roku 1882, které byly přemístěny v sedmdesátých letech 20. století do kostela svatého Václava v Roudníkách.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2010-11-20]. Dostupné online. 
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Ústí nad Labem. Dostupné online. 
  3. HONYS, Vít. Osudy varhan severočeské těžební oblasti. Zprávy památkové péče. 2016, roč. 76, čís. 3, s. 302. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny zaniklých obcí – Vyklice, Lochočice a Otovice. Ústí nad Labem: Okresní národní výbor v Ústí nad Labem a okresní archiv 1987.
  • KLIK, Josef. Národnostní poměry v Čechách od válek husitských do bitvy bělohorské. Praha: Historický klub, 1922, s. 147.
  • PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. Kapitola Všebořice, Střížovice, Běhání, Tuchomyšl, s. 59–64. 
  • ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]