Černohorský močál
| Černohorský močál | |
|---|---|
| Nejvyšší bod | 1190 m n. m. |
| Nejnižší bod | 1150 m n. m. |
| Rozloha | 120 hektarů[1] km² |
| Střední výška | 1170 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Sousední jednotky | Černohorská nádrž; 1. zóna NP Šumava – Nad Vltavskou cestou; Čertův vrch (1245 m); Černá hora (1316 m) |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
  Černohorský močál | |
| Povodí | Otava; Vltava |
| Souřadnice | 48°59′43″ s. š., 13°32′12″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Černohorský močál či Černohorská slať je vrchovištní rašeliniště (s rašelinnou vrstvou a rozsáhlými klečovými porosty) nacházející se v mělkém sedle, které je tvořeno severozápadním svahem Černé hory (1316 m) a jižním svahem Čertova vrchu (1245 m).[2][3] Černohorský močál (o rozloze 120 hektarů v nadmořské výšce kolem 1170 m) je vzdálen vzdušnou čarou asi 4 km jihozápadním směrem od šumavské obce Kvilda. Celá jeho plocha se nachází v chráněné 1. zóně Národního parku Šumava, kam je volný přístup turistů povolen jen v rámci výprav (organizovaných Správou Národního parku Šumava) s odborným průvodcem.[2] Zdejší rašelinné lesy jsou místem výskytu lesní orchideje – bradáčku srdčitého. Ve středu horského vrchoviště se ostrůvkovitě vyskytují vzácná reliktní společenstva blatnice bahenní, ostřice mokřadní a klikvy bahenní.[1]
Vodní režim
[editovat | editovat zdroj]Černohorský močál se nachází na rozvodnici Černohorského potoka (jeho voda se nakonec vlévá do řeky Otavy) a levostranných přítoků Teplé Vltavy (jejich vody se nakonec vlévají do řeky Vltavy) – tedy stručněji na rozvodí Otavy a Vltavy.[2][p 1]
Správní začlenění
[editovat | editovat zdroj]Za správního hlediska se v minulosti Černohorský močál nacházel na území revírů Filipova Huť (část obce Modrava) a Hraběcí Huť (část obce Kvilda). V současné době (rok 2019) probíhá Černohorským močálem správní hranice mezi obcemi Modrava a Kvilda (přesněji se jedná dokonce o správní hranice Plzeňského kraje a Jihočeského kraje).[2]
Odvodňování
[editovat | editovat zdroj]Požadavky na výsadby lesních porostů za účelem pěstování lesů či zakládání nových lesů (případně získávání pastvin nebo polí) vedly v minulosti k neuvážených odvodňovacím zásahům do rašelinových komplexů.[4] Zásahy do vodního režimu (výstavba sítí odvodňovacích příkopů a kanálů) nežádoucím způsobem ovlivnily i vývoj Černohorského močálu. S vysoušením se začalo již v 19. století, ale největší zásahy se uskutečnily v 80. letech dvacátého století, kdy Šumavou procházel drátěný zátaras tzv. železná opona. „Jádrem“ Černohorského močálu je vrchoviště. To je obklopeno podmáčenými smrčinami a odvodňovacími rýhami. Kromě těchto prvků, které močál „ohraničují“ je Černohorský močál navíc na své jižní straně přetnut (do dálky táhnoucím se) průsekem zbylým po drátěném zátarasu z 80. let dvacátého století. Podél této „příhraniční opony“ byly vyhloubeny odvodňovací kanály, z nichž mnohé sahaly do hloubky až dvou a půl metrů. Do nich byly svedeny odtoky z pramenů z navazujících lesních rašelinišť.[2]
Poznatky o důležitosti zadržování vody v krajině, významu vytváření místního mikroklimatu a podstatného zpomalování odtoku povodňových vod, k nimž se dospělo na začátku 21. století, vyústily ke konkrétním revitalizačním opatřením:[p 2] původní odvodňovací rýhy byly nově přehrazeny kaskádou dřevěných hrází s cílem opětovně zvýšit hladinu podzemní vody a zadržet vodu v dotčených biotopech na revitalizovaném území.[4][5]
Tak i podél jižní hranice Černohorského močálu byly zde se nacházející odvodňovací kanály postupem doby revitalizovány (viz dále).[2]
Revitalizace
[editovat | editovat zdroj]První etapa
[editovat | editovat zdroj]Horské vrchoviště díky předešlému odvodňování téměř celé zarostlo „klečí“ a zčásti také stromovou vegetací. První opatření směřující k záchraně mokřadů byla na lokalitě Černohorského močálu zahájena již v roce 2002. V letech 2006 až 2010 byly ručně zablokovány odvodňovací kanály v těsném okolí vrchoviště. Blokování bylo provedeno pomocí dřevěných hrází. Nakonec byly zablokované odvodňovací kanály zasypány.[1][p 3]
Druhá etapa
[editovat | editovat zdroj]V rámci druhé etapy (v letech 2013 až 2014) došlo k zablokování silně vymílaných odvodňovacích kanálů na svazích nad Teplou Vltavou. Během této druhé revitalizační etapy bylo přehrazeno celkem 2,4 km kanálů. Přehrazení bylo provedeno kaskádou dřevěných hrází tak, aby se zvýšila hladina podzemní vody a to na úroveň, která byla potřebná pro obnovu a zachování rašeliniště. Přehrazené (zablokované) kanály byly nakonec zasypány.[p 3] Současně byly obnoveny drobné lesní potůčky. Ty byly v rámci předchozího odvodňování zavedeny do lesa, během revitalizace pak byla jejich voda nasměrována do soustavy nezablokovaných kanálů, které „vyživují“ močál. Obrovské rozměry odvodňovacích kanálů (místy 7 m šířky a více než 2 m hloubky) si ve druhé etapě revitalizace vyžádaly použití techniky.[1][p 4][p 5]
Fotogalerie (informační tabule)
[editovat | editovat zdroj]-
Revitalizace rašeliniště Černohorský močál – II. etapa -
Rozdělené světy
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Celý svah nad tokem Teplé Vltavy je tvořen zamokřenými porosty rašelinných smrčin s mnoha prameništi a jedním horským vrchovištěm v sedle pod Černou horou.[1]
- ↑ Jednalo se o „Program revitalizace šumavských rašelinišť“, který byl realizován Správou Národního parku Šumava a CHKO Šumava s termínem dokončení v roce 2006.[5]
- ↑ a b Zasypávání se provádělo rašelinou a přírodním materiálem (hatě z větví).[1]
- ↑ Speciální bagr se širokými pásy a s relativně malým tlakem na povrch půdy. Takové bagry se obvykle používají při odbahňování rybníků.[1]
- ↑ Druhá etapa revitalizace byla financována z prostředků Evropské unie v rámci Operačního programu „Životní prostředí“. Vlastní realizaci provedla subdodavatelsky firma HYDRO & KOV s.r.o. z Třeboně.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h Informační tabule (s nadpisem: „Revitalizace rašeliniště Černohorský močál - II. etapa“) umístěná zhruba na poloviční cestě mezi Kvildou a prameny Vltavy v místě turistického rozcestníku „Teplá Vltava – u mostu“.
- ↑ a b c d e f Černohorský močál u Kvildy [online]. Česká centrála cestovního ruchu - CzechTourism [cit. 2018-08-15]. GPS: 48.9951400N, 13.5366353E (48°59'42.504"N, 13°32'11.887"E). Dostupné online.
- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-09-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Modravské pláně a Modravsko (Obecně o slatích) [online]. www sumava–modravsko cz [cit. 2018-08-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Informační tabule (s nadpisem: „Modravské slatě – srdce Šumavy“) umístěná na začátku uzavřené stezky Luzenským údolím na české straně u Březníku.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- O Šumavských slatích [online]. www sumavanet com [cit. 2018-08-14]. Dostupné online.
- Modravské slatě a jejich utříděný seznam s obrazovou galerií na webu o Modravsku [online]. www sumava–modravsko cz [cit. 2018-08-14]. Dostupné online.