Černohorský močál
| Černohorský močál | |
|---|---|
| Nejvyšší bod | 1190 m n. m. |
| Nejnižší bod | 1150 m n. m. |
| Rozloha | 120 hektarů[1] km² |
| Střední výška | 1170 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Sousední jednotky | Černohorská nádrž; 1. zóna NP Šumava – Nad Vltavskou cestou; Čertův vrch (1244 m); Černá hora (1315 m) |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
  Černohorský močál | |
| Povodí | Otava; Vltava |
| Souřadnice | 48°59′43″ s. š., 13°32′12″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Černohorský močál je vrchovištní rašeliniště (s rašelinnou vrstvou a rozsáhlými klečovými porosty) nacházející se v mělkém sedle, které je tvořeno severozápadním svahem Černé hory (1316 m) a jižním svahem Čertova vrchu (1244 m).[2] Černohorský močál (o rozloze 120 hektarů v nadmořské výšce kolem 1170 m) je vzdálen vzdušnou čarou asi 4 km jihozápadním směrem od šumavské obce Kvilda.[2] Celá jeho plocha se nachází v chráněné 1. zóně Národního parku Šumava, kam je volný přístup turistů povolen jen v rámci výprav (organizovaných Správou Národního parku Šumava) s odborným průvodcem.[2] Zdejší rašelinné lesy jsou místem výskytu lesní orchideje – bradáčku srdčitého.[1] Ve středu horského vrchoviště se ostrůvkovitě vyskytují vzácná reliktní společenstva blatnice bahenní, ostřice mokřadní a klikvy bahenní.[1]
Vodní režim[editovat | editovat zdroj]
Černohorský močál se nachází na rozvodnici Černohorského potoka (jeho voda se nakonec vlévá do řeky Otavy) a levostranných přítoků Teplé Vltavy (jejich vody se nakonec vlévají do řeky Vltavy) – tedy stručněji na rozvodí Otavy a Vltavy.[2] [p 1]
Správní začlenění[editovat | editovat zdroj]
Za správního hlediska se v minulosti Černohorský močál nacházel na území revírů Filipova Huť (část obce Modrava) a Hraběcí Huť (část obce Kvilda).[2] V současné době (rok 2019) probíhá Černohorským močálem správní hranice mezi obcemi Modrava a Kvilda (přesněji se jedná dokonce o správní hranice Plzeňského kraje a Jihočeského kraje).[2]
Odvodňování[editovat | editovat zdroj]
Požadavky na výsadby lesních porostů za účelem pěstování lesů či zakládání nových lesů (případně získávání pastvin nebo polí) vedly v minulosti k neuvážených odvodňovacím zásahům do rašelinových komplexů.[3] Zásahy do vodního režimu (výstavba sítí odvodňovacích příkopů a kanálů) nežádoucím způsobem ovlivnily i vývoj Černohorského močálu. S vysoušením se začalo již v 19. století, ale největší zásahy se uskutečnily v 80. letech dvacátého století, kdy Šumavou procházel drátěný zátaras tzv. železná opona.[2] „Jádrem“ Černohorského močálu je vrchoviště. To je obklopeno podmáčenými smrčinami a odvodňovacími rýhami. Kromě těchto prvků, které močál „ohraničují“ je Černohorský močál navíc na své jižní straně přetnut (do dálky táhnoucím se) průsekem zbylým po drátěném zátarasu z 80. let dvacátého století.[2] Podél této „příhraniční opony“ byly vyhloubeny odvodňovací kanály, z nichž mnohé sahaly do hloubky až dvou a půl metrů.[2] Do nich byly svedeny odtoky z pramenů z navazujících lesních rašelinišť.[2]
Poznatky o důležitosti zadržování vody v krajině, významu vytváření místního mikroklimatu a podstatného zpomalování odtoku povodňových vod, k nimž se dospělo na začátku 21. století, vyústily ke konkrétním revitalizačním opatřením: [p 2] původní odvodňovací rýhy byly nově přehrazeny kaskádou dřevěných hrází s cílem opětovně zvýšit hladinu podzemní vody a zadržet vodu v dotčených biotopch na revitalizovaném území.[3][4]
Tak i podél jižní hranice Černohorského močálu byly zde se nacházející odvodňovací kanály postupem doby revitalizovány (viz dále).[2]
Revitalizace[editovat | editovat zdroj]
První etapa[editovat | editovat zdroj]
Horské vrchoviště díky předešlému odvodňování téměř celé zarostlo „klečí“ a zčásti také stromovou vegetací.[1] První opatření směřující k záchraně mokřadů byla na lokalitě Černohorského močálu zahájena již v roce 2002.[1] V letech 2006 až 2010 byly ručně zablokovány odvodňovací kanály v těsném okolí vrchoviště.[1] Blokování bylo provedeno pomocí dřevěných hrází.[1] Nakonec byly zablokované odvodňovací kanály zasypány.[1][p 3]
Druhá etapa[editovat | editovat zdroj]
V rámci druhé etapy (v letech 2013 až 2014) došlo k zablokování silně vymílaných odvodňovacích kanálů na svazích nad Teplou Vltavou.[1] Během této druhé revitalizační etapy bylo přehrazeno celkem 2,4 km kanálů. Přehrazení bylo provedeno kaskádou dřevěných hrází tak, aby se zvýšila hladina podzemní vody a to na úroveň, která byla potřebná pro obnovu a zachování rašeliniště.[1] Přehrazené (zablokované) kanály byly nakonec zasypány.[1] [p 3] Současně byly obnoveny drobné lesní potůčky.[1] Ty byly v rámci předchozího odvodňování zavedeny do lesa, během revitalizace pak byla jejich voda nasměrována do soustavy nezablokovaných kanálů, které „vyživují“ močál.[1] Obrovské rozměry odvodňovacích kanálů (místy 7 m šířky a více než 2 m hloubky) si ve druhé etapě revitalizace vyžádaly použití techniky.[1] [p 4] [p 5]
Fotogalerie (informační tabule)[editovat | editovat zdroj]
-
Revitalizace rašeliniště Černohorský močál – II. etapa -
Rozdělené světy
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Celý svah nad tokem Teplé Vltavy je tvořen zamokřenými porosty rašelinných smrčin s mnoha prameništi a jedním horským vrchovištěm v sedle pod Černou horou.[1]
- ↑ Jednalo se o „Program revitalizace šumavských rašelinišť“, který byl realizován Správou Národního parku Šumava a CHKO Šumava s termínem dokončení v roce 2006.[4]
- ↑ a b Zasypávání se provádělo rašelinou a přírodním materiálem (hatě z větví).[1]
- ↑ Speciální bagr se širokými pásy a s relativně malým tlakem na povrch půdy. Takové bagry se obvykle používají při odbahňování rybníků.[1]
- ↑ Druhá etapa revitalizace byla financována z prostředků Evropské unie v rámci Operačního programu „Životní prostředí“.[1] Vlastní realizaci provedla subdodavatelsky firma HYDRO & KOV s.r.o. z Třeboně.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Informační tabule (s nadpisem: „Revitalizace rašeliniště Černohorský močál - II. etapa“) umístěná zhruba na poloviční cestě mezi Kvildou a prameny Vltavy v místě turistického rozcestníku „Teplá Vltava – u mostu“.
- ↑ a b c d e f g h i j k Černohorský močál u Kvildy [online]. www kudy z nudy cz [cit. 2018-08-15]. GPS: 48.9951400N, 13.5366353E (48°59'42.504"N, 13°32'11.887"E). Dostupné online.
- ↑ a b Modravské pláně a Modravsko (Obecně o slatích) [online]. www sumava–modravsko cz [cit. 2018-08-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Informační tabule (s nadpisem: „Modravské slatě – srdce Šumavy“) umístěná na začátku uzavřené stezky Luzenským údolím na české straně u Březníku.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- O Šumavských slatích [online]. www sumavanet com [cit. 2018-08-14]. Dostupné online.
- Modravské slatě a jejich utříděný seznam s obrazovou galerií na webu o Modravsku [online]. www sumava–modravsko cz [cit. 2018-08-14]. Dostupné online.