Přeskočit na obsah

Železniční trať Sargans–Ziegelbrücke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sargans–Ziegelbrücke
Dálkový vlak u stanice Unterterzen
Dálkový vlak u stanice Unterterzen
Stát ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Číslo 900
Provozovatel dráhy SBB
Technické informace
Délka 33,61 km
Rozchod koleje 1 435 mm (normální)
Napájecí soustava 15 kV 16,7 Hz AC
Maximální rychlost 160 km/h
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
z Churu
z Trübbachu (východní smyčka)
0,0 Sargans 482 m n. m.
do St. Margrethenu
2,6 Mels 487 m n. m.
9,7 Flums 441 m n. m.
13,5 Walenstadt 426 m n. m.
14,2 Seez
původní trasa (do 1941)
Bommersteintunnel (pův. 188, nově 453 m)
16,4 Mols 428 m n. m.
18,1 Unterterzen 426 m n. m.
Bühltunnel (114 m)
21,2 Murg 427 m n. m.
23,3 Tiefenwinkel
konec dvojkolejného úseku
Stutztunnel (133 m)
začátek dvojkolejného úseku
24,5 Mühlehorn 426 m n. m.
Hinterdörfli (78 m)
původní trasa (do 1960, od 1964 silnice)
změna staničení -0,06 km
Hechlenhorntunnel (86 m)
Glattwandtunnel (111 m)
Standenhorntunnel (258 m)
Weisswand-Ofeneck-Tunnel (781 m)
Kerenzerbergtunnel (3955 m)
Escherkanal
29,4 Gäsipůvodní trasa (do 1969)
30,7 Weesen(stanice do 2014) 425 m n. m.
z Linthalu (do 1931)
Linthkanal
31,5 Weesen 428 m n. m.
Linthkanal
Biberlikopftunnel (305 m)
z Linthalu
33,6 Ziegelbrücke 425 m n. m.
do Rapperswilu
do Curychu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Sargans–Ziegelbrücke (známá jako Walenseelinie, tedy Trať podél jezera Walensee) je hlavní železniční trať ve Švýcarsku. Trať vede ze Sargans v kantonu St. Gallen podél levého břehu jezera Walensee, kterému vděčí za své pojmenování, do stanice Ziegelbrücke, jež je železničním uzlem pro kanton Glarus. Je součástí spojení z Curychu do Churu a Rakouska. Provozovatelem trati jsou Švýcarské spolkové dráhy (SBB).

Průběh trati

[editovat | editovat zdroj]
Osobní vlak při jízdě podél jezera Walensee u obce Quarten

Ze stanice Ziegelbrücke na ni navazuje trať do Curychu. Je důležitým železničním spojením na jihu a východě kantonu St. Gallen a jako taková kopíruje levý břeh jezera Walensee a údolí Seeztal. Kromě krátkého jednokolejného úseku mezi Mühlehornem a Murgem je dvoukolejná. V Sargans se napojuje na trať v údolí Rýna. Od 80. let 20. století je zde zřízena další spojka kolej pro vlaky EuroCity a nákladní vlaky jedoucí přímo mezi Curychem a Rakouskem, takže již nemusí ve stanici Sargans vykonávat úvrať.

V současném vedení trať opouští stanici Ziegelbrücke směrem na východ tunelem Biberlichopftunnel, aby vzápětí překlenula kanál Linthu a dosáhla jižního okraje jezera Walensee na širokém dně údolí souběžném s dálnicí A3.

Po překonání Escherova kanálu bezprostředně severně od dálnice bylo původně zapotřebí četných inženýrských staveb, aby se po strmých svazích Kerenzerbergu dostalo do Mühlehornu k jezeru Walensee. Dnes je stará trasa pohlcena silnicí Walenseestrasse a železniční trať prochází za obtížným pobřežním úsekem v tunelu Kerenzerberg. Z Mühlehornu se dráha vrací na původní otevřenou trasu podél břehu jezera do Walenstadtu. Na dně údolí Seeztak nyní trasa většinou kopíruje dálnici v přímém směru na jihovýchod do Sargans. Zde se nachází spojení mezi údolím Seeztal a údolím Alpského Rýna.

Železniční stanice Weesen (1958)

Železniční trať Ziegelbrücke–Sargans s pokračováním do Churu vznikla z úseků různých železničních tratí společnosti Vereinigte Schweizerbahnen (VSB), které byly uvedeny do provozu nezávisle na sobě. Jako první byla 1. července 1858 otevřena trať mezi Churem a Sargansem jako součást trati Chur–Rheineck. Dne 15. února 1859 byl zahájen provoz na trati Sargans–Murg a mezi Ziegelbrücke a Weesenem jako součást trati Rüti – Weesen – Glarus. Trať Murg–Weesen následovala 1. července téhož roku.[1]

Až do roku 1875 jezdily všechny rychlíky z/do Churu přes Uster a Rapperswil, protože trať Švýcarské severovýchodní dráhy (Schweizerische Nordostbahn, zkratka NOB) Thalwil–Pfäffikon ještě nebyla dokončena. Po zestátnění NOB v roce 1902 se trať stala součástí nově založených Švýcarských spolkových drah (SBB).[1]

Osobní doprava na úseku Weesen–Näfels bývalé trati VSB Rüti – Weesen – Glarus byla ukončena již v roce 1918, protože spojení s oblastí Glarusu přes bývalou trať NOB bylo vhodnější. Nepoužívaný úsek byl v roce 1931 zrušen.

Provoz na trati

[editovat | editovat zdroj]

Osobní doprava

[editovat | editovat zdroj]
RegioExpress z Curychu v Ziegelbrücke
Noční vlak z Rakouska, projíždějící také okolo Walensee, na příjezdu do Curychu

Mezi Curychem a Churem jezdí každou hodinu jeden nebo dva vlaky InterCity a jeden RegioExpress. Zatímco vlaky InterCity jsou tvořeny převážně jednotkami IC2000 push-pull s lokomotivou řady Re 460, jezdily také kyvadlové vlaky a vlaky tažené lokomotivou, které se skládaly ze standardních vozů a (v některých případech bývalých) vozů EuroCity s lokomotivou řady Re 420 nebo Re 460. Od roku 2012 byl provoz IC postupně rozšiřován, takže do roku 2020 byl zajištěn téměř nepřetržitý půlhodinový interval. Vlaky InterRegio (Basel SBBCurychChur) byly koncem roku 2013 převedeny na patrové vlaky od společnosti Stadler Rail (řada RABe 511) a od té doby jezdí pod názvem RegioExpress a do Basileje již nenavazují přes Curych, ale zastavují také v Siebnen-Wangen a Walenstadtu. Po trati projíždí také mezinárodní vlaky EuroCity a EuroNight, spojující Curych s Innsbruckem, Salcburkem, Vídní, Štýrským Hradcem a případně také Prahou, Budapeští a Záhřebem. Ty zastavují pouze v Curychu a Sargans.

Nákladní doprava

[editovat | editovat zdroj]

Objem nákladní dopravy je zde vysoký, protože se jedná o tranzitní trasu do Vorarlberska a zbytku Rakouska. Vlaky z Francie a Švýcarska (seřaďovací nádraží Limmattal) do seřaďovacího nádraží Hall in Tirol využívají trasu přes hraniční přechod Buchs. Přechod v St. Margrethen využívají pouze vlaky do a ze seřaďovacího nádraží Wolfurt. Naproti tomu seřaďovací nádraží Buchs slouží celému švýcarskému údolí Rýna.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bahnstrecke Sargans–Ziegelbrücke na německé Wikipedii.

  1. a b WÄGLI, Hans G. Schienennetz Schweiz. Curych: AS Verlag, 1998. ISBN 3-905111-21-7. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]