Přeskočit na obsah

Flums

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Flums
Flums – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška456 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonSt. Gallen
Flums
Flums
Flums, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha75,15 km²
Počet obyvatel5 074 (31.12.2021)
Hustota zalidnění67,5 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.flums.ch
PSČ8890 Flums
8893 Flums Hochwiese
8894 Flumserberg Saxli
8895 Flumserberg Portels
8895 Flumserberg Bergheim
8897 Flumserberg Tannenheim
8898 Flumserberg Tannenbodenalp
Označení vozidelSG
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flums je obec ve švýcarském kantonu St. Gallen. Nachází se na jihovýchodě kantonu, nedaleko jezera Walensee. Žije zde asi 5 000 obyvatel.

Flums zahrnuje údolí Schilstal až k jihozápadní hranici s kantonem Glarus, část roviny, kterou protéká říčka Seez, údolí Seeztal a západní svah masivu Alvier. Flums je známý především díky lyžařské a turistické oblasti Flumserberg; ta se nachází také v obci Quarten.

Letecký pohled z roku 1919

Zbytky staveb, střepy a mince pod kostelem svatého Justa ukazují na římské osídlení. Stopy římské cesty byly objeveny na takzvaném Heiligenbungertu. První zmínka o sídle Flumini pochází z roku 765, kdy biskup Tello z Churu ve své závěti vyhradil Flumini čtvrtý díl tzv. Fronhofu. V Churrätisches Reichsgutsurbar kolem roku 850 je Flums zmiňován s křtitelnicí a statky v královském držení. V roce 881 vyměnil Karel III. Tlustý Flums, ležící v Dolní Říši, s churským biskupem Ruodhariusem za zboží v Alsasku. Jako biskupský majetek byl Flums spravován rychtářem; jako první se kolem roku 1200 objevuje Sifrid z Flumsu. V pozdním středověku několikrát churští biskupové zastavili a vykoupili panství Flums s hradem Gräpplang, poprvé zmiňovaným v roce 1249. V roce 1528 získal tvrz za 2400 zlatých Ludvík Tschudi mladší. V držení rodu Tschudi zůstala až do roku 1767. V roce 1804 byla prodána k demolici, od roku 1923 patří zřícenina obci Flums.[1]

Zřícenina hradu Gräpplang

Před reformací byla ve Flumsu jedna farnost a dvě kaplanství; kolaturu držel příslušný pán z Gräpplangu. V roce 1529 byla ve Flumsu z iniciativy Martina Mannharta zavedena reformace; působil zde protestantský farář z Glarusu, Fridolin Brunner. O rok později získali starousedlíci pod vedením hofmistra Aegidia Tschudiho opět většinu. V roce 1714 se osady Berschis a Tscherlach církevně oddělily od Flumsu a vytvořily vlastní farnost. Nejstarším kostelem je bývalý farní kostel svatého Justa, pod jehož pozdně gotickým chórem se nacházejí zbytky raně karolinského kostelního komplexu. V letech 1861–1863 byl postaven současný farní kostel svatého Vavřince. Nejstarší kaplí je románská kaple svatého Jakuba v Gräpplangu s nejstarší románskou vitráží ve Švýcarsku z doby kolem roku 1180. Kruhové okno s vyobrazením Madony s dítětem je od roku 1889 vystaveno v curyšském Národním muzeu; fresky pocházejí z doby kolem roku 1300.[1]

Flums s masiven Churfirsten v pozadí

V roce 1798 se Flums stal součástí okresu Mels v kantonu Linth a v roce 1803 kantonu St. Gallen; dřívější okrsky Berschis a Tscherlach byly připojeny k obci Walenstadt. V roce 1819 byly založeny místní korporace s rozdělením pastvin a lesů a v roce 1832 vznikly tři samostatné místní části. Střední škola ve Flumsu existuje od roku 1895; od roku 1900 sídlí ve Flums-Berschis a v roce 1984 byla přeměněna na vyšší střední školu.

Flums má dosud velký vliv zemědělství (chov dobytka, výroba mléka, vysokohorská turistika). V letech 1400 až 1700 hrála obec významnou roli při tavbě železné rudy z nedalekého dolu Gonzen. Kvůli úbytku lesních porostů byla poté tavba železa přesunuta do osady Plons v obci Mels. Od roku 1850 se pomalu dostavil hospodářský vzestup a industrializace, kterému napomohlo napojení na železniční trať Curych–Chur v roce 1859 a využití vodní síly řeky Schils. V roce 1866 založili bratři Heinrich a Johann Spoerryovi přádelnu bavlny, která byla ještě kolem roku 2000 nejvýznamnějším výrobním podnikem v obci. V roce 1900 postavila firma Spoerry také továrnu na karbid. Ve 20. století se Flums a okolní pohoří rozvíjely jako lázeňská, lyžařská a turistická oblast. Dnes je cestovní ruch vedle zemědělství, průmyslu a obchodu důležitým zdrojem příjmů.[1]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Katolický kostel ve Flumsu
Vývoj počtu obyvatel[1]
Rok 1739 1850 1900 1950 1970 2000 2010 2020
Počet obyvatel 1864 2577 3567 4833 4474 4882 4812 4964

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Flums zažil na počátku 20. století průmyslový rozmach. To vedlo k založení mnoha továren, včetně známé švýcarské přádelny Spoerry & Co. AG, která jako jedna z posledních švýcarských přádelen ukončila činnost na konci ledna 2009.

V roce 1970 založil inženýr Rudolf Amberg se společníky experimentální galerii Hagerbach. Na úpatí hory Eichbuel v masivu Flums Hochwiese byla v tvrdém a houževnatém křemičitém vápenci vyhloubena více než pět kilometrů dlouhá štola, která se od té doby stala největším soukromým podzemním výzkumným zařízením v Evropě. Probíhají zde různé technické výzkumy a vývoj.

Obec má velký podíl na pohoří Flumserberge, které je v zimě i v létě oblíbenou turistickou atrakcí. Kromě pěších túr je zde také rozsáhlá síť sedačkových a kabinkových lanovek. Jednou z pamětihodností je majestátní zřícenina hradu Gräpplang.

Železniční stanice Flums

Flums má dobré dopravní spojení. Kromě napojení na dálnici A3 jsou zde hlavní silnice vedoucí do hor a napojené na silnici Walenseestrasse.

Kromě toho je zde rozvinutá síť autobusové dopravy. Jedna autobusová linka vede do Walenstadtu. Další autobusová linka spojuje železniční uzel Sargans přes Flums s rekreačním střediskem Flumserberg.

Železniční trať Ziegelbrücke–Chur, vedoucí mimo město, má ve Flumsu stanici. Kromě linky S4 S-Bahn St. Gallen zde ve večerních hodinách zastavuje také RegioExpress Curych–Chur.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flums na německé Wikipedii.

  1. a b c d VOGLER, Werner. Flums [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2013-12-09 [cit. 2023-04-20]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]