Štěničník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o rodu Bifora z čeledi miříkovité. Možná hledáte: iberka (Iberis) z čeledi brukvovité – rod dříve rovněž nazývaný štěničník.
Jak číst taxoboxŠtěničník
alternativní popis obrázku chybí
Štěničník paprskující (Bifora radians)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád miříkotvaré (Apiales)
Čeleď miříkovité (Apiaceae)
Rod štěničník (Bifora)
Hoffm., 1816
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Štěničník paprskující, celkový pohled

Štěničník (Bifora) je rod rostlin z čeledi miříkovité. Jsou to jednoleté přímé byliny s jemně členěnými listy a bílými, paprskujícími květy v okolíkovitých květenstvích. Plodem je dvounažka, složená ze dvou kulovitých, téměř hladkých plůdků. Rod zahrnuje 3 druhy a je rozšířen v Evropě, severní Africe, jihozápadní a Střední Asii a jihu USA. V České republice roste vzácně jako teplomilný plevel štěničník paprskující.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Štěničníky jsou jednoleté, přímé byliny s tenkým vřetenovitým kořenem. Za čerstva páchnou po plošticích. Listy jsou vícenásobně členěné v nitkovité až čárkovité úkrojky. Okolíky jsou složené ze 3 až 8 okolíčků, obal většinou chybí (někdy je přítomen 1 čárkovitý listen), obalíčky jsou tvořeny nitkovitými listeny. Kalich je nezřetelný, koruna bílá a silně paprskující. Plodem je dvounažka, složená ze dvou kulovitých, téměř hladkých plůdků.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod štěničník zahrnuje pouze 3 druhy. Největší areál má druh Bifora testiculata, rozšířený ve Středomoří včetně severní Afriky a v Arábii, na východ až po Střední Asii. Štěničník paprskující se vyskytuje v jižní, západní a střední Evropě a jihozápadní Asii. V české republice představuje archeofyt a coby polní plevel se vzácně vyskytuje v teplých oblastech, vlivem změny způsobu hospodaření a používání pesticidů však silně ustoupil a dnes je veden jako silně ohrožený.[1][2] Na jihu USA (Texas, Arkansas) se vyskytuje druh Bifora americana.[3][4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Bifora je v rámci čeledi Apiaceae řazen do podčeledi Apioideae a tribu Coriandreae. Mezi blízce příbuzné rody náleží rod Coriandrum.[5][6] Český název štěničník byl dříve používán i pro rod Iberis z čeledi brukvovité.[1][7] Později byl pro tento rod vybrán nový název iberka[8][9][10] a jméno štěničník zůstalo vyhrazeno rodu Bifora.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

  • štěničník paprskující (Bifora radians)

Význam[editovat | editovat zdroj]

Není známo žádné využití. Ze štěničníku paprskujícího byla pokusně destilována silice.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4. 
  2. PROCHÁZKA, František (ed.). Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda. 2001, roč. 18. Dostupné online. ISSN 80–86064–52–2. 
  3. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Plants Database [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DOWNIE, R. et al. Molecular systematics of Old World Apioideae (Apiaceae): relationships among some members of tribe Peucedaneae sensu lato, the placement of several island-endemic species, and resolution within the apioid superclade. Canadian Journal of Botany. 2000, čís. 78. 
  6. TERENTIEVA, Elena I. et al. Molecular phylogenetic and morphological analyses of the traditional tribe Coriandreae (Umbelliferae-Apioideae). Phytotaxa. 2015, čís. 195(4). 
  7. PILÁT, Albert. Atlas alpínek. Praha: Academia, 1973. 
  8. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 
  9. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia. 2012, čís. 84, s. 647-811. Dostupné online. 
  10. KAPLAN, Zdeněk et al. Klíč ke květeně České republiky. Druhé vydání. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2660-6. 
  11. BASER, K.H.C. et al. The Essential Oil of Bifora radians Bieb.. Journal of Essential Oil Research. Jul./Aug. 1998, čís. 10. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]