Šimon Mág
| Šimon Mág | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. století Samařsko |
| Úmrtí | 65 Řím |
| Národnost | Samařan |
| Povolání | náboženský učitel a mág |
| Nábož. vyznání | gnosticismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šimon Mág (řecky Σίμων ὁ μάγος, latinsky Simon Magus), označovaný též jako Šimon z Gitty, je legendární vůdce, divotvůrce a učitel náboženské skupiny pokládaný za mytického zakladatele gnóze. Ztotožňován je se samařským kouzelníkem, o němž se zmiňují novozákonní Skutky apoštolů.[1]
Podle křesťanské legendy byl čarodějem, který zprvu přijal víru v Ježíše Krista skrze jáhna Filipa a nechal se pokřtít, později se však dopustil svatokupectví neboli simonie (výraz vzniklý z jeho jména), za což měl být pokárán apoštolem Petrem. V novozákonní zprávě nejsou další zmínky o jeho osudu. Pozdější církevní tradice však uvádí, že nejenže nečinil pokání, ale stal se zapřisáhlým odpůrcem křesťanství, navrátil se zpět k provozování magie a stal se vůdcem gnostické sekty, jež byla po něm označována jako Šimonovci (Simónovci). Jeho žákem byl údajně gnostický učitel Menandros z Kapparatea, který se prohlásil za spasitele.[2] Jeho křest měl zaručit nesmrtelnost duše.[2] Dalším Šimonovým žákem byl údajně Satornilos, který působil ve druhém století v Antiochii.[3]
Legenda
[editovat | editovat zdroj]
Podle křesťanského apologeta a mučedníka Justina se Šimon Mág narodil v samařské vesničce Gittě, kde i působil za vlády císaře Claudia. Své pole činnosti však měl rozšířit až do Říma, kde mu byla údajně postavena socha s nápisem Simoni Deo Sancto („Šimonovi, svatému bohu“). Podle Justina Mučedníka existovala skupina Šimona Mága, která ho uctívala jako Boha.[4] Svými stoupenci byl prý uctíván jako „první bůh“. Měla ho doprovázet jistá Helena, prostitutka, kterou vykoupil ve městě Týru. Spolu se Šimonem kázali po Palestině.[5] Šimon ji prezentoval jako matku všech lidí a první myšlenku, která vyšla z „prvního boha“. Když z onoho „prvního boha“ vyšla, sestoupila do dolních oblastí, kde stvořila anděly a mocnosti. Tito andělé a mocnosti poté nejenže stvořili hmotný svět, ale „také ze závisti zajali Helenu, aby jí přivodili všemožnou hanbu“[6] a znemožnili jí návrat ke svému původnímu zdroji. Po dlouhou dobu byla Helena skrze reinkarnace uzavřena v různých lidských tělech, mimo jiné i v těle trojské Heleny, dokud se neocitla v nevěstinci, z něhož ji osvobodil Šimon Mág coby nepoznaný spasitel. Tím se podstata Šimonova učení zcela rozcházela nejen se základním učením judaismu o stvoření, jak je popsáno v knize Genesis, ale i se základním učením křesťanství o Ježíši Kristu coby spasiteli světa. Ve svém učení se navíc necítil být vázán žádnými etickými zásadami Tóry, takže vykazovalo libertinský ráz.[7]
O učení šimonovců se zmiňují i další apoštolští a církevní otcové, jako například Ignác z Antiochie, Irenej z Lyonu, Hippolyt Římský či Epifan ze Salaminy. Poměrně obsáhlou legendu o Šimonovi Mágovi obsahuje novozákonní apokryfní spis označovaný jako „Skutky Petrovy“.[8]
Podle legendy v apokryfních Skutcích Petrových si nejprve chtěl Šimon od apoštola Petra koupit moc konat zázraky,[9] byl však rázně odmítnut. Posléze spolu Petr a Šimon Mág soupeřili a oba působili divy.[10] Hippolytos Římský píše, že Šimon se nechal zahrabat do země s tím, že vstane z mrtvých, ale nepodařilo se mu to.[10] Dle jiné verze Šimon zemřel během předvádění levitace. Zřítit se zpět na zem měl v důsledku působení modlitby apoštola Petra. Obě verze Šimonova úmrtí se tak snaží o vyzdvihování zázračné moci apoštola a naopak podkopávat možnou autoritu Šimonovu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Sk 8, 9–24 (Kral, ČEP)
- ↑ a b Pokorný 1986, str. 123.
- ↑ Rudolph 2010, str. 296.
- ↑ Rudolph 2010, str. 292.
- ↑ Pokorný 1986, str. 118.
- ↑ RUDOLPH, Kurt. Gnóze. Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-947-8. S. 293.
- ↑ Šimon Mág a prostitutka Helena, gnostická teologie, Jakub Sobek, Youtube
- ↑ BROŽ, Jaroslav; DOSTÁLOVÁ, Růžena. Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 978-80-7021-858-7. S. 103-167.
- ↑ Sk 8,9–25.
- ↑ a b Rudolph 2010, str. 294.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Šimon [4.].
- DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo ŠIMON KOUZELNÍK.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šimon Mág na Wikimedia Commons
