Šácholan velkokvětý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŠácholan velkokvětý
alternativní popis obrázku chybí
Šácholan velkokvětý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád šácholanotvaré (Magnoliales)
Čeleď šácholanovité (Magnoliaceae)
Rod šácholan (Magnolia)
Binomické jméno
Magnolia grandiflora
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora), zvaný též magnólie velkokvětá, je stálezelený strom z čeledi šácholanovitých. Pochází z jihovýchodních oblastí USA. Vyznačuje se tuhými eliptickými listy, podobnými listům fíkovníku pryžodárného. Šácholan velkokvětý je ve Středomoří běžně pěstován jako okrasný strom, pro pěstování v Česku je však příliš teplomilný.

Mapa rozšíření šácholanu velkokvětého
Šácholan velkokvětý

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Šácholan velkokvětý je stálezelený strom s jednoduchým kmenem, dorůstající výšky až 30 metrů. Borka je světle hnědá až šedá, hrubá a pukající na jemné pláty. Letorosty jsou silné, hustě bělavě až hnědě chlupaté stejně jako pupeny. Listy jsou střídavé a nejsou výrazně nahloučené na koncích větví. Listy jsou tuhé, tlustě kožovité, eliptické, podlouhle eliptické až obvejčitě podlouhlé, s 10 až 20 cm dlouhou a 4 až 10 cm širokou čepelí, na bázi klínovité, na vrcholu tupé až krátce hrotité. Listy jsou na líci tmavě zelené, lysé a lesklé, na rubu hustě hnědě až šedohnědě krátce chlupaté, případně olysalé. Žilnatina je tvořena 8 až 10 páry postranních žilek.Řapíky jsou 1,5 až 4 cm dlouhé, hluboce žlábkaté, hustě hnědě chlupaté. Květy mají průměr 15 až 30 cm a silně voní po citrónu. Okvětí je složeno z 9 až 12 bílých obvejčitých, dužnatých, 6 až 10 cm dlouhých lístků. Tyčinky jsou asi 2 cm dlouhé, s plochými purpurovými nitkami. Pestíky jsou oválné, dlouze a hustě chlupaté, 1 až 1,5 cm dlouhé. Kvete v květnu až srpnu. Souplodí je 7 až 10 cm dlouhé, hustě hnědě až šedožlutě chlupaté. Měchýřky jsou na vrcholu dlouze zobanité. Semena jsou asi 1,4 cm dlouhá a 0,6 cm široká, obalená červeným míškem.[2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Šácholan velkokvětý je rozšířen v jihovýchodních oblastech USA. Roste na zalesněných dunách, v korytech řek, na pahorcích a v roklích v nadmořských výškách do 120 metrů.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V současné klasifikaci rodu Magnolia je šácholan velkokvětý řazen do podrodu Magnolia a do stejnojmenné sekce. Z druhů pěstovaných v ČR náleží do této sekce pouze šácholan viržinský (Magnolia virginiana).[5]

Kříženci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1931 byl získán opylením šácholanu viržinského (Magnolia virginiana) pylem z šácholanu velkokvětého nový hybrid magnólie. Tento kříženec nemá botanické jméno a označuje se Magnolia virginiana x M. grandiflora, případně pouze jmény kultivarů.[6]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Šácholan velkokvětý je státní rostlina Louisiany a Mississippi. Největší exemplář tohoto druhu je znám z okresu Smith v Texasu. Je vysoký 37,2 metru a průměr kmene dosahuje 1,97 metru.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Kůra šácholanu velkolistého byla využívána indiánskými kmeny Choctaw a Koasati při léčbě kožních a ledvinových chorob. Ve Středomoří je to běžně pěstovaná okrasná dřevina a bylo vyšlechtěno množství kultivarů. Mimo okrasných účelů je využíván také jako zdroj dřeva.[2] V podmínkách střední Evropy není mrazuvzdorný. Je uváděn v několika kultivarech se sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji a z Arboreta Žampach.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. a b c d Flora of North America: Magnolia grandiflora [online]. . Dostupné online.  
  3. Flora of China: Magnolia grandiflora [online]. . Dostupné online.  
  4. Dendrologie online: Magnolia grandiflora [online]. . Dostupné online.  
  5. Magnolia Society: Classification of Magnoliaceae [online]. 2004, rev. 2007. Dostupné online.  
  6. SPONGBERG, Stephen A.. Some Old and New Interspecific Magnolia Hybrids. Arnoldia. 1976, roč. 36, čís. 4.  
  7. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]